WEIL
komentáře u částí děl
Vyznání autora k jeho vztahu k poštovním známkám, a závěrem píše o tom, jak přestal známky sbírat a psát i povídky o filatelii.
Zajímavé v povídce je, jak byl roky F.R.Čech naštván na J. Suchého a po mnoha letech došlo ke smíru.
Zajímavý výmysl na hudbu, která není psána zrovna k nějakým humorným textům, ale autor si nemohl pomoci a právě takovou napsal.
Dneska už je rozhlas dost jinde, než v době, o níž autor píše.
V době kdy málokdo čekal, jak ovlivní televizní vysílání jedince, lid, tak byl pohled na první televizní přijímače hodně - z dnešního pohledu - svérázný. Vtipně na to i s nostalgií vzpomíná autor povídky.
Sebekriticky napsaná povídka, jistá introspekce a zpověď autora povídky o svém vztahu k divadle, když na to vzpomíná začátkem 80. let 20. století.
O potížím s ženami, úřady, nečekanými komplikacemi, které turné kapely F.R.Čecha po Slovensku provázely.
Povídka je zajímavá proto, jak dokáže autor z minima vytěžit slušnou povídku díky sledování charakteru hlavní hrdinky.
Zajímavý scénář, který je v povídce načrtnutý a k němu i rozuzlení, kdopak se jim to snažil mluvit do jejich natáčení.
Povídka je zajímavá tím, jak autor se cítí jako páté kolo u vozu v kolektivu divadelníků, s nimiž se nemůže sžít, a nic si nedarují v době turné po Holywoodu.
Povídka o tom, jak se těžko láme významný dobový kritik, který kvalitu kapely, jak má kapelník pocit, dost uráží svými články o ní.
V této povídce mi přijde, že je dost dobového a snad i nadčasového humoru o povahách jednotlivých členů kapyle F.R. Čecha v době, kdy hlavním zpěvákem byl Jiří Schelinger.
Tahle povídka mi připadá vymyšlená, a to podle toho jak je napsána - nepřesvědčivě.
Tak už to bývá, že víc lidí, když má táhnout za jeden provaz, tak už jen dát se dohromady je potíž. Zde, u kapely byla ale ta výhoda, že šlo o obživu muzikantů, takže museli nakonec vyrazit, zahrát, vydělat.
Hudebníci, jako lidi věnující se každému svébytnému oboru jsou trochu jiní než třeba cech instalatérský, na to taky autor v této povídce upozorňuje.
Práce a její rozmanitost - toho obého je ve společnosti stále méně. Dneska už se cesťáci prakticky neobjevují, už se jen telefonuje přes mobil a lapají lidi přes něj na vše možné.
Z povídky se dá jen odtušit co se asi děje v životě dvou lidí. Spíše mi přijde, že jde o črtu než povídku.