knihyKeMne
komentáře u částí děl
Vyprávěno v ich formě, ale nedozvíme se kým. Povídka se odehrává během jednoho společenského večera, kdy se postarší lidé pravidelně scházejí ke společnému zpívání v domě jednoho manželského páru. Unikla mi pointa.
Naivní chlapec se rozhodne, že dnes večer vyzná lásku místní pošťačce a knihovnici, která je ale o 15 let starší než on. Příběh sleduje napjatou atmosféru mezi nimi i to, jak se to nakonec zvrtlo.
Přišlo mi to jako zatím nejslabší povídka této knížky. Starostovi "zmizí" manželka a on ji hledá a zřejmě tuší, že jej možná opustila.
Podivný vhled do jednoho večera místního realitního agenta, který se vydá do staré Barabizny, domu po místním slavném spisovateli, který se snaží odkoupit. Tento příběh má až takové absurdní prvky a působí tajemně a trochu strašidelně.
Nejdelší povídka knížky, a to je dobře, protože jsem se tohohle nerudného staříka s počínající demencí nemohla nabažit. Byl tak krásně negativní. Připomínal toho Ebenazara z Vánoční koledy. Příběh vykresluje nejen jeho, ale i jeho dceru, unavenou životem na venkově, a mladého arabského studenta, který u nich bydlí. Zápletkou jsou zvláštní zvuky kopání, ozývající se vždy v noci pod barákem.
Osamělá stárnoucí lékařka netrpělivě čeká na příjezd svého synovce. Během povídky se dozvíme, jaký mají mezi sebou vztah a taky hodně o jejím nitru, které už hraničí s psychickou poruchou. Hodně smutné a melancholické ladění.
Povídka zachycuje situaci, kdy se ke svéráznému staříkovi, žijícímu se stařičkou matkou, vetře nevítaný host. První povídka knížky. Na jejím konci jsem byla hrozně zklamaná, že to nepokračuje. Staříkovi jsem totiž fandila a zajímalo mě, jak svou situaci bude řešit.
Prifesor Tarantoga přijímá postupně různé šílené vynálezce a hovoří s nimi. Jakože vtipná divadelní hra, ale spíš jsem cítila spolu s profesorem únavu po každém takovém setkání.
Fantasmagorie. Přemýšlím, co člověku dá, když si tohle přečte. Možná pár námětů, ze kterých by mohly být dobré povídky. V téhle formě to snad ani nebylo vtipné.
Divadelní hra, kde se policie snaží vypátrat, kam mizí asistenti profesora Tarantogy. Samozřejmě v tom zas hraje nějakou roli stroj času. Nicméně nedokázala jsem přijmout důvody k tomuto mizení, takže mi po logické stránce povídka hrozně vadila.
Ztřeštěná divadelní hra, která mě nebavila. Ale má docela pěknou pointu.
Tak tohle je hodně dobrý. Na Měsíci na základně uteče část kyslíku a dvěma vědcům ho zbyde akorát tak tolik, kolik by stačilo zachránit jen jednoho, než přiletí záchrana ze Země. Jejich následné chování je typicky lidské a tím i komické.
Uf :-D Ten propletenec se s každým dalším dějstvím ještě víc promíchá, takže v závěru vznikne super pointa. Tento vtipný příběh se zabývá právní otázkou transplantací.
Hravá "televizní hra" o tom, jak jeden spisovatel dostane jednoho dne osobního sluhu robota, kterého nechtěl, o robotově podivném koníčku a o tom, co z toho všeho nakonec vzešlo. No zajímavé téma i formát.
Milé absurdní soudní přelíčení, kterému nasadí korunu závěrečná scéna. Škoda, že nebylo delší.
Snaha o vědecké vysvětlení jevu, kdy moderní novinářský počítač umí předpovědět budoucnost na 137 vteřin dopředu. Na pozadí jednoduchého příběhu, kdy novinář zkoumá počítač pomocí různých testů, je nastíněna obava, zda člověk, když vytvořil internet, nevytvořil omylem něco, nad čím ztratil kontrolu. Nebavilo.
Relativně dlouhý příběh psaný hlavní postavou, jakýmsi strojem na zabíjení, v jakémsi fantasy království. Uvědomuje si sebe sama velice pozvolna, proto je zprvu těžké přijít na to, o co vlastně jde, no a velká část je pak věnována filozofickým úvahám, nakolik má stroj možnost či chuť neuposlechnout vnitřního naprogramování. Bavil mě děj, nosná myšlenka, i závěr. Nejvíc mě nudil ten neustálý vnitřní monolog.
Hurá je to za mnou. Dvěstě stran jakože povídky, o snaze rozluštit kód přicházející z kosmu. Někdo oceňuje hloubku filozofických úvah. Pokud bych chtěla číst filozofii, tak sáhnu po filozofii. Já sáhla po povídkové scifi a to tohle není. Ty filozofické úvahy by jistě šly podat záživněji.
Dlouhá povídka, která vlastně začíná od konce. Ve chvíli, kdy se vrátí k situaci ve vesmírné lodi, kdy se kapitán snaží rozeznat, kdo je kdo a jaké má kdo úmysly, to začala být zajímavá detektivka. Atmosféra mě bavila. Jen škoda, že šlo v podstatě o útržky v různých časových obdobích, takže jsem se stejně nedozvěděla všechno. Ale ty filozofické úvahy mě jinak bavily taky. Překvapivě.
Deník "boha", sonda do jeho myšlenek. Není to nijak vtipné, spíš hromada filozofických úvah, majících člověka dovést k úvahám, jakou roli hraje ve vesmíru. Příliš dlouhé a moc to ani nevylepší závěrečná scifi pointa.