het2
komentáře u částí děl
Návrat do hotelu Broadsword se Barronovi povedl. Ta první povídka nesoucí přímo jeho jméno je sice o fous lepší, ale tohle je taky dobrá jízda. Vlastně až někam na konec času. Někdy si říkám, že bych taky do sebe kopnul dvojitou vodku a kouknul skrz tu díru schovanou pod orvanou tapetou někam, na něco, co já vím... Abych byl konečně v obraze, vo čem, že to tu je.... :)
OK, tohle bude osobní. Miluju Ritu Hayworthovou. Od první chvíle, od prvních několika slov. Už víc než pětadvacet let. Za ty roky jsme spolu strávili spoustu času. Na lavičce před školou, večer na pohovce a, nebudu Vám lhát, občas i nejednu noc v mojí posteli. A ten příběh, co mi šeptá, se nikdy neomrzí a nikdy neztratí svojí krásu. Příběh o svobodě, odhodlaní a přátelství. Příběh o nezlomné síle člověka. Já prostě miluju Ritu Hayworthovou.
Jediné, co je v tomhle příběhu černé a nebo bílé, jsou sami jeho protagonisté :) Jinak vše záleží na úhlu pohledu. Celkem fajn rozloučení s Výjezdovkou. 3,5*
Zajímavá zápletka i rozuzlení, ale trochu mi vadilo, že kriminalisté jsou tady jen v roli diváků. Ono to tak ve skutečnosti asi občas holt bývá, ale přál jsem si, aby to rozlouskli... 3,5*
Což o to, ten případ byl celkem zajímavý a trable policistů s oznamovatelkou, "pachatelem" i nadřízenými mi přišly fajn. Ale je to moc dlouhé a vlastně mi přišlo škoda, že to zabírá tolik stránek, když ty ostatní příběhy jsou o tolik lepší. 2,5*
Tak podle názvu bych rozhodně nečekal, že se při čtení budu nahlas smát, ale je to tak, obzvlášť ten začátek je opravdu vtipnej. A je to celé v mnoha ohledech tak hezky nekorektní, že to v dnešní době potěší. U každého příběhu z Výjezdovky si říkám, jak to asi bylo dooporavdy, tady by mne to tedy zajímalo dvojnásob :D
Víc než povídka je tohle směs příběhů a vzpomínek. Aneb o podobách smrti očima policajta. Chvílemi Vám asi nebude zrovna dobře od žaludku a dost často Vám bude při čtení smutno. Líbit se Vám to nemusí a nejspíš ani nemá, přesto to za přečtení rozhodně stojí. Alespoň si uděláte představu o tom, s čím se jak kriminalisté, tak řadoví policisté, setkávají a s čím se musí nějak srovnat. Bez příkras a zbytečné dramatizace, zato s detailním pohledem na skutečnou policejní práci.
"Loupež po americku" otevírá sbírku povídek "Výjezdovka" a je to vlastně taková svižná policajtská anekdota, která Vás i přes to, že případ možná rozlousknete záhy, ve finále stejně překvapí a pobaví. A to je dobře, protože soudě podle názvů některých následujících povídek se brzy dostaneme do mnohem temnějších vod.
Tohle je totální odpad. Není to jen nechutné a surové. Je to za hranou. Možná bych s tím neměl až takový problém, kdyby to všechno mělo nějaký smysl, ale ono nemá.
A Joshi zařazováním takových "kousků" jen znovu a znovu dokazuje, že přes všechnu svou "učenost" nemá o podstatě lovecraftovského hororu ani páru. A nebo možná hůř, prostě tu "značku" jen dojí a dojí.
Atmosféru to má dobrou, ale spěje to k naprosto očekávanému "rozuzlení" a ničím to vlastně nepřkvapí. Nejzajímavější mi přišly matčiny básně, rád bych si nějakou přečetl. Alespoň zlomek, ale to bylo nejspíš nad Strantzasovy síly. Ono je jedna věc psát o tom, jak divně a znepokojivě něco působí a duhá věc je, umět to napsat tak, aby to tak skutečně působilo.... celá tahle povídka je tak někde na půl cesty.
Prachbídná "Rudá čarodějka" z "Křídel 5" budiž zapomenuta, tohle je Schweitzer, kterého mám rád. Překlad Milana Žáčka je výtečný. Kolikrát já ty poslední dvě stránky četl? Nevím, ale byl to velice příjemný sen a jsem za něj vděčný... :) 4,5*
Líbí se mi, jak Gafford pracuje ve svých povídkách s odkazem H.P.Lovecrafta (tady i ve "Fraktálech" z "Křídel 5"). Skoro celou povídku jsem si říkal, že bych taky celkem rád potkal takovou Mayu...
Až na posledních dvou stránkách jsem změnil názor. :)
Celkem solidní rozjezd a zajímave postapo prostředí se bohužel velmi rychle zvrhne v přehlídku fyzických deformit, mučení a utrpení. S Lovecraftovým pojetím hrůzy to opět nemá nic společného... 2,5*
Další naprosto průměrná povídka, která má mnohem blíž k M.R.Jamesovi než k H.P.Lovecraftovi. Její zařazení v antologii lovecraftovského horroru je víc než diskutabilní... 2,5*
Tohle už není literární exhibice, to je uřvaná onanie egomaniaka přesvědčeného o svojí literární vyjímečnosti. Navíc tak na třetím tripu v řadě. Tohle by si v umírněné formě mohl dovolit možná Laird Barron nebo v "mainstreamu" Chuck Palahniuk a ti dva by za to nejspíš slízli "pojeb". "Marťas, to dáš..." říkal jsem si celou dobu, ale přiznám se, já to nedal. Prostě to nešlo a někde v půlce jsem to vzdal a přečetl si jen "konec". Odpad nedávám jen proto, že některé ty výjevy mají sílu a jsou fajn. Možná by to fungovalo na pár stránkách, ale na 25 je to utrpení.
První půlka je fajn a pak poslední odstavec. Všechny ty Voronoff related věci jsou tak bizarní, až působí hloupě. Je to škoda...
Tohle je hezký. Asi se mi víc než ta druhá půlka líbilo, když Buster v té první vzpomínal na svého přítele Howarda. Ale ani ta lehce fantastická (opravdu ?) koncovka není vůbec špatná. Ve sbírce, která až na pár výjimek páchne zatuchlinou a absencí jakékoliv originality, je tohle prostě fajn.