zp87 komentáře u knih

Já nevím... není na nějaké příběhy škoda papíru? To nemůžou vycházet jen on-lině někde na blogu?
Vzala jsem si tuto knihu na dovolenou. Na dovolenou jsme jeli autobusem. Cesta trvala 14 hodin.
V autobuse nedokážu spát. V příručním zavazadle jsem s sebou měla 2 knížky. Ta druhá byla stejně zlá. Tu druhou jsem už přečetla.

Tak jo, číst se to dá. Ale v nouzi. Kdybych s sebou měla jinou knihu, četla bych raději tu jinou. Úplný odpad to ale není... i když....no, spíš ano, ale DOČETLA jsem to, takže to mi bere právo dát "odpad".
Odpad náleží knihám, které zhnuseně odložíte se slovy "už nikdy více".

Příběh to byl o ničem - chlap zjistí, že když si o trezor opře ženskou, pořádně se na něm (eh - a na ní) rozpohybuje, trezor se mu otevře a on tak snadno přijde k penězům. Háček je v tom, že to funguje jen s jednou ženskou. A ta ženská není jeho ženská.
A tak "musí" udržovat sexuální vztah se ženskou, se kterou by ho už nejraději neudržoval... A víc si nepamatuju. Sama se divím, že si pamatuju toto.

Nevím, co vedlo vydavatele k tomu, aby knihu pana Adamce vydali... V době, kdy nakladatelství přestávají vydávat některé edice (např. Domino Historickou romanci), v době, kdy noví (čeští) autoři mají problém se prosadit a přesvědčit nakladatele, že jejich tvorba stojí za to... se vydávají knížky o *** na trezoru, což je celou pointou. Hluboký to příběh...

15.12.2014

Není to vůbec špatné čtení, ale na mě až moc velká oddechovka. Chyběl mi tam nějaký větší děj - i když musím dodat, nestihla jsem knihu přečíst celou... U nás v knihovně jsou Taylorovy knihy "Doktore, ..." velmi oblíbené, tudíž v neustálém oběhu, takže než jsem zvládla oněch téměř 500 stran přečíst, musela jsem knihu vrátit.
A nestihla jsem ji přečíst, protože tam pro mě není takový ten hnací motor, kdy "si prostě musím jít číst, protože mi ten nedočtený příběh nedá spát".
Občas jsem se do čtení i nutila. Přitom příběhy jsou to mnohdy zajímavé, ale někdy i míň.

Ale rozhodně to je kniha, co si zaslouží být dočtená, takže si budu muset zase stoupnout "do fronty" rezervací.

Ovšem přátelům bych ji doporučila se slovy: "Zkus tuto knihu, není to nic akčního, ani žádný trhák. Je to poklidné čtení o poklidné vesničce a tamním doktůrkovi, který zažívá zajímavější a míň zajímavé, úspěšné a míň úspěšné dny."

Je to ideální čtení před spaním - nic napínavého, co byste nemohli odložit a museli číst do dvou do rána, nebo co by vás budilo ze spaní. Kdyby nebyla kniha tak objemná a těžká, bylo by to i ideální čtení do MHD.

Po přečtených asi 150 stranách to jsou pro mě tak 3*, bodovat ale budu, až knihu dočtu.

Bavilo mě to. Knihu bych určitě doporučila k přečtení. Přitom jde o autora, kterému u nás vyšly dvě knihy.
Jde o poměrně jednoduchý thiller - jednoduchý ve smyslu nepřekombinovaný, ne hloupý.
Autor jasně vylíčil zápletku a šel po jejím vyřešení. Nijak neodbíhal ke vztahovým záležitostem (což ale třeba já u thillerů ráda mám) ani k jiným liniím.

K příběhu se velmi těsně váže text na obálce: "Především je třeba si nehrát na Boha - Hippokratova přísaha" ... ach jo... ta zvěrstva, co jsou schopní někteří doktoři provádět a omlouvat je ohraným "je to pro dobro lidstva" nebo "všechny velké věci potřebují nějakou oběť" jsou... No prostě je mi z toho zle a i když by to byl kýč - přála bych si, aby v epilogu zaznělo něco ve smyslu, že se ty pokusy a zvěrstva obrátily proti těm vyhlášeným chirurgům a někdo si tak pohrál s nimi :/
A bohužel si nemyslím si, že by se takovéto záležitosti odehrávaly jen v knihách...

15.12.2014

Moje první knížka od Amandy Quick - a velmi příjemný zážitek. Četla jsem ji tedy už před pár měsíci, takže si hlavně pamatuju to, že mě bavila a rozhodla jsem se od Quick přečíst knížek víc. Děj jsem si ale před přečtením obsahu vybavit nemohla. Takže vlastně ani nevím, proč dávám 4*... :) ale ne, vím, že jsem ji přečetla během snad dvou dnů a že jsem se od ní nemohla odtrhnout - možná to bylo i tím, že to byla pro mě nová autorka... Lord Graystone byl trochu "škrobený" a tvrdý - jak píše mikika "chladnokrevný"... a právě to se mi líbilo - bylo to jiné, než hrdinové, kteří si z hrdinek sedají na zadek a pod jejich vlivem mění své priority a zvyky... Amandu Quick si tedy připisuju ke svým oblíbeným autorkám. Snad mě příště nezklame.

15.12.2014

Tak vidím, že máme se čtenářkou "malazluta" přesně opačný názor :)

Druhý díl série se mi ani zdaleka nelíbil tak, jako první. Lotka mi tady neseděla tak, jako v prvním díle, kde byla ještě malý uličnický spratek. Tady je to mladá dáma s duší uličnického spratka. Nebavila mě tu.
Bavil mě její manžel - "Vraždící markýz". Určitě nic neprozradím, když napíšu, že nic není jak vypadá. To je asi jasné. Ovšem celý příběh byl takový unylejší, vtipu měl méně, než je u dobrých Medeirosiných knih zvykem - zato měl navíc prvky tajemna. To mi tady ale nesedělo - to nadpřirozeno a existence něčeho mezi nebem a zemí... Přiznám se, že jsem se těšila, kdy v příběhu padne zmínka o Lauře a Sterlingovi - hlavních hrdinech Nezapomenutelného polibku - prvního dílu.

Dávám 4 hvězdičky, ale vidím to spíš na 3,5*. Nevím nevím, jestli si tento druhý díl ještě někdy přečtu. Ten první ale určitě ano.

15.12.2014

Teresu Medeiros mám moc ráda. Spolu s L. Kleypas, J. Quinn, S. Jeffries, S. Enoch a N. Jordan je pro mě jistotou velmi příjemně strávených chvil s knížkou, od kterých mě máloco odtrhne. Navíc se u jejích knížek velmi dobře pobavím.
Ovšem "Tvůj slastný polibek" mě zklamal. Z Teresiných knih mám přečteno už téměř vše a podle mě je toto její druhá nejslabší knížka. Ta úplně nejhorší je podle mě "Království za polibek" - tu jsem ani nedočetla.
Tvůj slatný polibek jsem dočetla, dalo se to, ale nic moc to nebylo. Na Teresu slabé.
Ale upřímně - kdyby to byla kniha jiné autorky, nebyla bych tak přísná.
A zase popravdě - kdyby to byla má první kniha od Medeiros, asi bych se do těch dalších tak nehrnula...
Možná jsem si ke knize nenašla moc vztah kvůli těm arabským reáliím... sultány a harémy moc nemusím. Teda vůbec. I když tento sultám byl takový "jiný" a arabská kultura byla podaná hodně zjemněle a civilizovaně, jakoby evropsky. Ale stejně... Já mám radši děj odehrávající se v Evropě a muže smýšlející čistě nearabsky. Tento příběh mi zkrátka absolutně nesedl. Ale pokud někdo vyloženě může harémy a Araby a kulturu Orientu - mohlo by se vám to líbit.

15.12.2014

Jednoduchý příběh - jedna linie, vrah je známý téměř od začátku... Velmi prosté čtení, nemusí se nad tím přemýšlet, silná oddechovka. Znovu si ji už nepřečtu, ale první čtení mě docela bavilo. Možná to bude ale i tím, že jsem celou dobu čekala, jak se vyvine vztah mezi Casey a Jackem - policistou. A ono se nic moc nedělo... Patřím k těm čtenářkám, které mají v thilleru nebo detektivce rády i linii nějakého vztahu (na pozadí thilleru trochu červené knihovny nebo naopak) - což tady prakticky nebylo. Což zase vyhledavávají jiní čtenáři - ovšem mně to tu chybělo. Moc jsem nepochopila, proč se Casey říká Casey, když ji matka nazývá Catherine... A jestli jsem se stala během čtení alergická na nějaký výraz - tak to bylo "vaginální vyšetření" později už je "vaginál" doktora Hunsackera. Ten doktor teda musel být slušně máklý... ale Casey a její neustálé řešení toho, jak doktor Hunsacker ten vaginál dělá, mi už taky přišlo přesmíru. Docela úsměvné bylo vedení zdravotnické dokumentace (obsahující časy jednotlivých intervencí) - které bylo použito jako alibi (!!!) - protože v ten a ten čas byl ten a ten člověk přece tam a tam... haha... autorka mě v tomto opravdu "bavila"

15.12.2014

Četla se příjemně, bavila mě a měla jsem ji přečtenou asi za dva dny - ale s odstupem času si už nejsem moc schopna vybavit o čem vlastně byla. Vybavuju si hlavně to, že se odehrávala v arabských reáliích a hlavní hrdina byl arabským uspořádáním vztahu muž - žena hodně ovlivněn. Vzhledem k tomu, že po knihách "Bez dcerky neodejdu - Betty Mahmoody" a "Ráj - Barbara Wood" (které oplývají bezesporu velkými kvalitami, ovšem já osobně nedokážu strávit zacházení se ženami a absolutní absenci práv žen v jistých zemích světa... a tyto knihy ve mně zasely poměrně silné nesympatie se vším arabským) - jsem na příběhy z arabských zemí zanevřela. Sama se tedy divím, že mi v této knize arabská atmosféra nevadila. Asi to bude tím, že si zde autorka arabskou civilizaci hodně zlidštila a chování hlavního hrdiny zde vlastně působí mužně a svým způsobem kouzelně. No, přiznám se, že jsem jí to poměrně ráda zblajzla a na její podání Egypta přistoupila... v opačném případě bych knihu nedočetla. Naopak hlavní hrdinka Christina měla často dost dětinské nápady a manýry. Byla natolik tvrdohlavá, že jej od sebe odháněla - přestože on ji miloval a nijak to netajil. Christina vlastně trucovala až do samého konce - ve chvílích, kdy si měla užívat něco úplně jiného. Taková holka si takového hrdinu snad ani nezasloužila.

15.12.2014