Zmiu komentáře u knih
Základní kniha o náboženství starých Slovanů. Rozhodně doporučuji.
Moje oblíbená kniha z dětství, ke které se ráda vracím, a možná i díky ní miluji zajímavosti z vesmíru.
Během svých studií jsem tuto knihu četla několikrát, přesto si z ní jen málo pamatuji. Mnohem srozumitelnější bylo pro mě Bádání o Posvátnu, či Nástin religionistiky. Nicméně každá z těch knih nabízí jiný pohled, a tuhle knihu rozhodně nemůžete přeskočit. Je to základ.
Kniha se mi dostala do ruky až někdy v roce 2000, a rozhodně doporučuju přečíst, abychom si uvědomili, čím krmili ve škole starší generace. Z toho opravdu běhá mráz po zádech.
Jedna ze základních knih pro religionisty zabývající se předkřesťanskými evropskými náboženstvími. Dumézil je sice dnes už překonaný, ale v jistém směru se na něj pořád navazuje a reaguje, takže je rozhodně nutné se seznámit s nějakým jeho dílem. Rozhodně doporučuji.
Stručný výcuc z Kalevaly pro ty, co se nechtějí mořit s četbou dlouhého eposu.
Z této knihy mě zaujaly především příběhy z německé oblasti, které jsem. na rozdíl od severských mýtů, něměla možnost číst jinde.
Proč hodnotím knihu spíš níže? Symboliku run má Voenix docela hezky, i když negativní výklad run mi taky moc nesedí. (Ono je tedy otázka, jak se z run opravdu věštilo, a jestli vůbec). Ale co mi vadí nejvíc, je přiřazování run k tarotu, runové pozice, přiřazování run k barvám a stromům, což jsou věci, které jsou čistě moderní záležítostí a nemají nikde reálný základ. Nicméně, pokud bych se rozhodla věštit z run, tak musím říci, že jeho výklad samotných run považuji za dobrý, a pro orientaci poslouží.
O trochu slabší než "Klíč k duši", ale asi proto, že zde autor hodně vysvětluje vztah mezi psychoanalitikem a analyzantem, a rozdíly mezi medicínským přístupem ke smrti a nemoci a mezi přístupem psychoanalikovým, což je někdy méně záživné. Nicméně pasáže o jeho přístupu ke smrti a sebevraždě jsou strhující a jeho přístup je dost netradiční, ale o to více rozumějící. Moc potřebný přístup v dnešní společnosti.
Tato kniha mě opravdu dostala. Neřekla bych ani, že jde o hledání svého smyslu života, spíše o pochopení svého vlastního já, tedy smyslu sebe sama, neboť my sami jsme jedineční. Hillman dává skvělé příklady ze života géniů, kterak se projevovali jako malí, a tím ukazuje, že jedinečnost člověka se projevuje bez ohledu na výchovu, které se přikládá příliš významu. To co nás ovlivňuje, není ani natolik samotná výchova, ale to, jak ji interpretujeme! Hillmanův přístup jistě není pro každého, používá dost mytologie, a je hodně ovlivněn Platónským pojetím duše. Mně jsou tyto přístupy blízké. Knihu jsem přečetla jedním dechem a teď se k ní znovu vracím.
Jedna z knih mého dětství. Příběhy jsou nejen poučné, ale také doplněny vtipnými obrázky. Takhle jsem se nenásilně seznámila se známými filosofy a vědci, a dodnes si je pamatuju více díky této knize, a ne díky školní výuce.
Další z knih, kterou jsem jako dítě milovala. A když můžu, ještě dnes si některé příběhy přečtu.
Jako dítě jsem měla tuto knihu moc ráda. Příběh vyprávěný z kočičího pohledu, jak se kocour Standa narodil, jak dostal svoji rodinu, a jaké další dobrodružství ho čekalo.
Pro mě nejlepší verze Villonových básní. Překlady Loukotkové jsem měla vždycky raději než od Fishera, neboť jsou takové jadrnější. Dřív jsem je znala pouze z "Navzdory básník zpívá", takže tahle ucelená verze pro mě představuje pravý poklad. Vřele doporučuji.
První kniha o runách, přeložená do češtiny, která se zabývá historií, skutečným používáním run a runovými nápisy. Autor je sice amatérem, ale skutečně vzdělaným a jeho přístup je profesionální. Pokud máte zájem o skutečné runy, jak se používaly, tak tuto knihu můžu doporučit, pokud chcete nějaké věštění z run a podobně, najděte si jinou knihu.