valda komentáře u knih

Závěrečný díl trilogie o zážitcích Američana žijícího v Čechách. V tomhle díle se Jon pustil i trochu do cestování mimo Prahu, ale jinak platí všechno, co jsem psal o předchozích dvou dílech.

10.09.2019

Druhý díl z trilogie o tom, co zažívá Američan žijící v Česku. Jako všechny díly, i tenhle je útlý, takže přečteno budete mít velmi rychle. Hlavní síla těchto knih je asi v takovém tom Jonově jazyku, kterým je kniha psaná. Jestli vám tahle pseudo čeština nesedí, tak asi nemá smysl pokračovat ve čtení. Historky často začínají tím, že Jon někde vyrazí s kamarády na pivo a hlavní zápletka spočívá v tom, že někdo začne objednávat panáky. Jon ale všechno píše takovým bezprostředním způsobem, takže i celkem banální historka má docela zajímavé kouzlo.
Vzpomněl jsem si třeba na: ... konečně jsme stáli s barmanem tváří v tvář... :-)

10.09.2019

Jon se někdy v roce 1992 přestěhoval do Prahy. Češtinu se učil jako samouk, takže mnoha jejím pravidlům moc nerozumí. Čímž vzniká takový Jonův jazyk, plný různých zvláštních patvarů, jako je třeba název kapitoly: Prostitutkové sousedky. Čemu taky moc nerozumí je mnoho různých českých zvyků a věcí, které jsou pro Čechy samozřejmé, jako je třeba houbaření. Tahle útlá kniha obsahuje krátké historky s jeho zážitky v Čechách. Mám rád tyhle knihy, kdy nějaký zahraniční autor popisuje Českou republiku svým nezaujatým pohledem. Každopádně od této knihy nečekejte žádné veledílo, nejpozději za půl dne máte přečteno a taky chápu, že některým kniha úplně nesedne. Viz třeba kapitola Moje nejoblíbenější piva:
Budvar 12
Gambrinus
Budvar 10
Konec kapitoly. :-)
PS: Protože autor je můj pracovní kolega, dávám hvězdičku navíc :-)

2 10.09.2019

Asi není moc klasičtějších knih pro mládež, než Dobrodružství Toma Sawyera. Tom brzy potkává rošťáka Huckleberryho Finna, se kterým většinu dobrodružství prožívá. Řekl bych, že tahle kniha v mnohém i definovala žánr takové té literatury, kterou čtou děti dostávající se do puberty. Některé Tomovy příběhy jsou celkem dost drsné, ale to je přesně to, co takového začínajícího puberťáka nejvíc zajímá: hřbitov, vražda, tajemný dům, neprozkoumané jeskyně, strašlivý Joe Indián, atd. Tom Sawyer rozhodně není žádný Mirek Dušín a na mě taky často nepůsobil zrovna jako kladný hrdina. Týrá zvířata, pere se, pořád vymýšlí, co udělat za lumpárnu, nebo koho obelstit. Ale život není černobílý, a příběh tak působí dost realisticky. Vzpomínám si, že když jsem knihu četl v dětství tak mi Tomovo chování přišlo úplně samozřejmé. A to je asi největší síla téhle knihy, že autor opravdu rozuměl tomu, jak se děti v tomhle věku chovají, a jaké jsou jejich motivace.

10 10.09.2019

Asi každý už slyšel o tragickém osudu Scottovy výpravy, které se sice podařilo dostat na jižní pól, ale až po Amundsenovi, a po cestě zpět celá skupina zahynula. Protože nikdo z výpravy nepřežil, tak jediným zdrojem informací je nalezený Scottův deník, ten může ale být trochu subjektivní. Tato kniha se snaží podívat trochu střízlivěji na celou událost. Scottův přístup bohužel v porovnání s Amundsenovým nevychází moc dobře. Scottova výprava jako by patřila do minulého století. Osobně jsem z toho měl pocit, že bylo vše uspěchané a špatně naplánované. Britové prostředí moc nerozuměli, a předpokládali, že veškeré problémy se vyřeší prostě vojenskou disciplínou, nezdolností všech zúčastněných. Zásoby byly špatně propočítané, na topení se používalo nevhodné palivo, pro tahání saní se používali poníci, pro které bylo potřeba táhnout spoustu potravin, atd. Na rozdíl od Scotta působí Amundsen mnohem připraveněji. Zjistil si, že pro pohyb po ledovci eskymáci používají psy a tak jich vzal pořádné stádo společně s lidmi, kteří jim rozumí (psy můžete krmit nalovenými lachtany nebo jinými psy, pro poníka na Antarktidě krmení prostě neexistuje). Už tohle na mě působí, že to Scott s přípravou trochu podcenil. Tak by se dalo dlouze pokračovat. Celé tohle téma je jistě velmi citlivé, protože pro někoho je Scott národní hrdina, pro někoho možná zbytečný hazardér. Kniha obsahuje taky docela obsáhlý popis ostatních předcházejících výprav do Antarktidy, takže pokud vás téma zajímá, tak doporučuji.

13.07.2019

Alibaba Group je jedna z největších světových společností zabývajících se prodejem na internetu. Možná je vůbec největší, protože na rozdíl od Amazonu a eBay se jí podařilo ovládnout čínský trh a jak známo, většina věcí se dnes vyrábí právě tam. Alibabě se podařilo čínských trh, který je velice odlišný od ostatního světa, uživatelsky přívětivě zpřístupnit celému světu. Číňan tedy může svůj výrobek prodávat přímo třeba někomu v České republice, bez toho, aby musel platit velkou částku peněz nějakému zprostředkovateli. Tohle mu umožní u nás už velice populární B2C server AliExpress.com.
Autor Porter Erisman dlouhodobě pracoval pro zakladatele Alibaby Jacka Ma, a rozhodl se o tom napsat knihu. Téma určitě mohlo být zajímavé, např. souboj AliExpress vs eBay o ovládnutí čínského internetového obchodování. Ale kniha je bohužel napsaná dost nezáživně a jak napsal Desper, šlo by jí shrnout na 20 stránek. Obecně mám tenhle problém nastavované kaše u hodně amerických autorů literatury faktu. Navíc je celá kniha spíš taková reklama na Alibabu a z mnoha řádků je prostě cítit, že je autor psal s obavou, aby náhodou někoho v Alibabě nepopudil.

13.07.2019

Walter Malaschitz vyrůstal v Bratislavském Podhradí, historické čtvrti, která byla postupem času úplně zbourána. Zároveň zažil ještě starý Dunaj plný meandrů a romantických písečných zátok, předtím než bylo vše zatopeno vodním dílem Gabčíkovo. Velká část knihy se také věnuje trampingu v Malých Karpatech, který byl postupně s rozšiřováním pohraniční hlídané části také velmi omezen.
Co je ale potřeba říct, tak Walter nebyl zrovna pravověrný tramp, hned jak byla možnost, tak si do kánoe pořídil motor, a celé prázdniny většinou trávil pod stanem někde na jedné vybrané pláži Dunaje podobně, jako by třeba jel kempovat někde do Jugoslávie. Zároveň nečekejte nějaké obsáhlé vysvětlování historických souvislostí. Tohle je prostě jenom vzpomínka na to, jak kdysi žila většina mladých lidí pohybujících se v oblasti Bratislavské Dunaje a Malých Karpat. Cenná je kniha právě tím, že se tahle oblast od té doby velice změnila. Pokud vás zajímá opravdový tramping, tak doporučuji: https://www.databazeknih.cz/knihy/posledni-romantik-146578

1 13.07.2019

Z moře mezi Ankh-Morporkem a Klačí se vynoří kus smradlavé bažiny. A to neznamená nic jiného než válku o to, komu tento páchnoucí močál připadne. Na jedné straně tedy stojí Klačané se svými vládci a Jedenasedmdesátihodinovým Ahmedem a druhé Lord Vetinary s Leonardem Da Quirm. A mezi nima se nějak ocitne městská hlídka se svým velitelem Elániusem.
Z toho je už asi všem, co trochu znají příběhy ze Zeměplochy jasné, že tentokrát si Pratchett vzal na paškál veškerou absurditu války. A to celkem ve velkém stylu, nechybí bitvy v poušti, na vodě i pod vodou :-) A pokud máte rádi Hlídku, tak si jí užijete do sytosti.

2 06.04.2019

Tohle je pokračování prvního dílu, o kterém jsem psal. Nově se autor rozhodl přidat více textu. Asi se mu moc nechtělo o fotografovaných objektech psát, nebo si něco zjišťovat, tak to vyřešil tak, že fotografie doplnil historickými texty z různých periodik a knih.

06.04.2019

Historické fotografie Valašska na jedné straně a na druhé, jak to vypadá nyní. Tohle může být vždy zajímavý pohled. Na této knize mi ale vadily dvě věci. Nově vyfocené pohledy ne moc dobře pasují na ty historické, samozřejmě často to může být způsobeno tím, že už ten pohled prostě vyfotit nelze, kvůli zástavbě nebo lesu, ale v dost případech vidím, že by stačilo jenom trochu víc oříznout. Potom kniha neobsahuje skoro žádný text, takže jí nejpozději do hodiny máte prolistovanou. Hodilo by se aspoň trochu víc popsat, co je na fotografiích, a pokud se něco změnilo, tak napsat, proč.

06.04.2019

Nejdříve jsem viděl film z roku 1948 a musím říct, že atmosférou se film knize velmi podobá. Kniha představuje takové veselé příhody ze zlatých 30. let v prostředí lázní. S mnoha postavami, jako je majitel hostince mrzutý Šimon Tatrmuž a jeho hříšná žena Božena, léčící se pan Rada Dyndera s paní radovou, kteří disponují uličnickým synem vyznávajícím zákony Divokého západu. K němuž je přidělen mladý student filosofie na doučování. Zároveň Dyndera přijíždí do lázní i se dvěma dcerami. "Zápletku" doplňují dva čerstvě vystudovaní bratři, kteří spolu již dlouho nemluví a další dva rádoby lázenšťí šviháci, nebo třeba herec a svůdník Benno Mertens.
Kniha představuje takový ten pod-žánr studentské veselohry 30. let. I když příběh není jenom o mladých, tak způsob vypravování na mě působil spíš jako z pohledu mladých lidí. Takže pokud máte rádi 30. léta a třeba filmy jako je Cesta do hlubin študákovi duše, tak se vám knížka určitě bude líbit.

2 06.04.2019

Příběh o kocourkovi z Hrusic, který uměl mluvit, kamarádil se s Pepíkem a společně naučili mluvit i Pašíka, kozla Bobeše, a malého kocourka Nácíčka. Četl jsem ve vydání o dvou dílech.
Tohle je pro mě jedna z nejdůležitějších knih hlavně proto, že se mi v dětství tak líbila, že patřila k těm vůbec prvním, co jsem přečetl. Do teď si pamatuji, že jsem jí celou přečetl nahlas, aby i ostatní mohli ocenit, jaká je to zábava. Kromě krásných Ladových ilustrací obsahuje kocourkův příběh taky mnoho správně bláznivých situací, třeba když Mikeš uhání na slonovi skrz Hrusice, apod. Zároveň autor do knihy nenásilnou formou přidal různá poučení o tom, jaké jsou ty pravé životní hodnoty. Každopádně je jasné, že Lada dětem rozuměl, a často měl pochopení, stejně jako Mikeš i pro rošťárny, které děti vyváděly kdysi, stejně jako dnes. A proto si myslím, že Mikeš i Ladovy knihy, jsou i po sto letech stále stejně čtivé a aktuální.

8 16.12.2018

Už nějakou dobu se snažím včelařit, a tak jsem taky přečetl docela hodně knih o včelaření. Tohle je další z nich. Řekl bych, že patří k těm povedenějším. Neobsahuje zbytečně mnoho detailů a teorie na úkor praxe. Naopak je v ní spousta obrázků a řekl bych, že pro začínajícího včelaře dostatek informací. Od ostatních se liší taky tím, že autor má trochu víc "bio" přístup např. k léčení včel, a snaží se místo průmyslové chemie, léčit více přírodním způsobem. Což určitě lze, ale je to "plavání proti proudu". Líbí se mi, že oproti jiným včelařům, píše o svém bio přístupu celkem nenásilnou formou, a taky se mi líbilo, že hned na začátku přiznává, že i po mnoha letech včelaření, se mu stalo, že mu mnoho včelstev uhynulo.
PS: Na knize je pro mě taky zajímavé, že autor včelaří hned v sousední základní organizaci. :-)

2 16.12.2018

Od Mariusze Szczygieła už jsem četl docela hodně knih. Mám z nich pocit, že se autor zaměřuje hodně na vypravěčskou zkratku. Úplně si představuji, že napíše odstavec, a potom z něj vyškrtá všechno, co není důležité. V knize Libůstka tohle dovedl možná až do extrému. Kniha je sama o sobě útlá, malá a obsahuje hodně fotografií, takže textu tam moc není. Což může někomu vadit. Obsahuje příběhy několika polských žen, které jsou vždy něčím velice zajímavé. Nevím jestli je všechno, co autor napsal pravda, ale příběhy by měly být o skutečných ženách. Je vidět, že autor ženám rozumí. Myslím, že kniha bude bavit hlavně ženy, protože mi přišla napsaná takovým až ženským způsobem. Pro muže se jedná spíš o zajímavé nahlédnutí do ženského světa.

3 16.12.2018

Oproti třeba Zapomenutým zákoutím je tohle celkem jednoduchá kniha. Autor prostě naskenoval pár historických pohlednic nebo fotografií Valašska a opatřil je popisky. Kniha může určitě zaujmout někoho, kdo chce jenom tak nahlédnout, jak to kdysi na Valašsku vypadalo, a nemá zrovna čas jít do nějakého archivu. Jinak mám radši, když je v knize nějaký hlubší kontext.
PS: Řekl bych, že fotografie s lodičkou opatřená popiskem stavba přehrady Bystřička, je spíše z Rožnovské Bečvy.

1 16.12.2018

Četl jsem předchozí Víno z hroznů, které se mi celkem líbilo. Pokračování vzpomínek Desátý klíč je složené z deseti kapitol o deseti hotelích, od kterých si Štaidl "vypůjčil" klíč do sbírky, a zažil tam něčím zajímavé situace. Jednotlivá vyprávění jsou celkem zábavná, psaná podobným stylem, jako v předchozí knize. Je jich ale opravdu velice málo, samotná kniha je docela útlá. A kromě deseti kapitol, obsahuje navíc ke každé kapitole povídku. Tyhle autorské povídky mě ničím nezaujaly, pro mě působily spíše jako vata, na doplnění knihy. Další pořádnou dávkou vaty v Desátém klíči je kapitola o oslavě autorových šedesátých narozenin, ve které je asi stovka fotografií, pod kterými jsou popisky ve stylu, koukejte koho všechno já znám.

1 16.12.2018

Pepíci jsou takové čtivé shrnutí československých dějin 20. století. Oproti novější knize Ach, ty Češky!, která mi připadala víc zaměřená na postavy dějin a jednoduchou formu, blízkou Mariuszi Szczygielovi, tak Pepíci jdou více do hloubky. Pořád je to ale příjemně čtivé. Trochu mě překvapilo, že tentokrát, i oproti Ach, ty Češky!, není v knize takový důraz na "polský" pohled na věc. Trochu mi přišlo, že knihu by mohl napsat historik z jakékoliv země. A pro ten polský pohled, mi knihy Szczygiela nebo právě Surosze přišly zajímavé. Takhle bych spíš doporučil si přečíst nějaké ještě povedenější dějiny Československa, třeba od českého autora.

2 16.12.2018

Osm žen vs česká historie pohledem Poláka. Jak už tady někdo napsal, název je trochu matoucí, protože se často nejedná tak úplně o Češky. A někdy vlastně v hlavní roli nejsou ani ženy. Baví mě číst tyhle knihy, ve kterých autor píše o historii nebo aktuálním dění v nějaké zemi takto lehkou a přitom inteligentní formou. Napadá mě třeba kniha Jánošíci s těžkou hlavou od Čecha o Slovensku. Zajímavé u knihy o Češkách, je samozřejmě i to, že jako Čech můžu trochu nahlédnout do toho, jak nás vnímají Poláci. Určitě hodně lidí taky napadne srovnání s M. Szczigielem, který používá podle mého názoru ještě lehčí formu vyprávění oproti Suroszovi. Takže pokud se chcete dozvědět polským pohledem něco o tématech jako je pronásledování křesťanů v komunismu, o Volyni, Záolší, o odsunu němců, o Věře Čáslavské nebo Adině Mandlové, tak doporučuji. Samozřejmě o všech těchto tématech existují také velice dobré samostatné knihy.

2 09.11.2018

Můj tajný zápisník je ze slovenštiny do češtiny přeložený soubor příhod, které Mirek Fazulka zažil se svým kamarádem Míšou. Příhody jsou psané lehkou zábavnou formou, a skvěle odpovídají rošťárnám, které prožívají děti s počínající pubertou. Někdy mi děj možná přišel až trochu nepochopitelný pro menší děti.
Kniha byla napsaná v roce 1960, takže si oba protagonisté dopisují s kamarádem z Omsku. A obsahuje taky několik perel jako:
"Na Marsu jsou bytosti, a když jsou bytosti, tak jsou i pionýři."
Nebo:
"Když k nám třeba i Marťané přijdou, takto nebudou kapitalisté, ti nedovedou vystřelit raketu ani odtud, tak jak by ji dovedli z Marsu?"
(I když je fakt, že v té době byli Američané ve vesmírném programu proti Sovětskému svazu dost pozadu.)
Nebo:
"Tak jsme následkem kreslení poznali, že je mnohem lepší, když v jedné třídě nejsou třídní nepřátelé, ale naopak přátelé, ..." :-)

1 04.11.2018

Tahle kniha je o jednom z nejděsivějších neštěstí v osmitisícových horách. Při výstupu na K2 v pohoří Karákóram, zahynulo postupně 11 horolezců. Nejzvláštnější na tom je, že horolezci nezemřeli kvůli počasí, to bylo naprosto ideální, ani kvůli obrovské lavině (pár menších nejspíš spadlo, ale nebylo to nic nestandardního), nebo snad kvůli zemětřesení.
Kniha se samozřejmě, kvůli úctě k zesnulým, snaží za hlavní příčinu považovat sérii nešťastných náhod. Určitě v neštěstí nějaký podíl nešťastné náhody měly, to bezesporu, ale i když nejsem expert na osmitisícovky, tak si myslím, že dost životů vyhaslo čistě z hlouposti. Při výstupu došlo k mnoha organizačním chybám, a mnoho horolezců stanulo na vrcholu hodně pozdě, dokonce až v půl osmé večer. To je naprosté šílenství. A asi mi trochu vadí, že na to kniha více neupozorňuje.
Každopádně se jedná o celkem detailní popis všech událostí. Líbilo se mi, že vzhledem k tomu, že na záchranných akcích měli velký podíl i Šerpové, tak můžeme události sledovat i z jejich pohledu. Taky samozřejmě o událostech vzniklo několik dokumentů.

3 04.11.2018