tetrisek77
komentáře u knih
V jednom zapadlém koutě galaxie
Becky Chambers (p)
Tato sci-fi série je naprosto jedinečná. Dlouho jsem přemýšlela, jak bych ji popsala, nakonec jsem ale došla k jednoslovnému výsledku - krásná. Tato série je prostě krásná.
Chromý bůh
Steven Erikson (p)
Znáte ten pocit, když dočtete knížku? A znáte ten pocit, když dočtete celou sérii, když jedna část vašeho života skončí, když vaši milovaní už nejsou, nikdy nebudou, nebo naopak zůstávají, ale vy si o nich přečtete znova až za dlouhou dobu? Jedna část mýho života právě skončila. Žádná série mě ještě neohromila tak jako Malazská kniha padlých. Žádnou postavu jsem ještě nemilovala tak moc, jako miluju Whiskeyjacka, Šumaře, Křováka, Nimandera, Kotiliona, Parana, Líto, Kruppeho, Karsu a další. Konec. Konec všeho a začátek něčeho dalšího, ale to už si budeme muset domyslet sami. Bezkonkurenčně a jednoznačně nejlepší fantasy série, kterou jsem kdy měla možnost přečíst.
Konec světa
Mark Chadbourn
Za mě bohužel ne. Fantasy odehrávající se ve 21. století je zajímavý nápad. Trochu mi vadí, že děj není ničím zajímavý, jedná se o klasiku ve stylu "pár obyčejných lidí zachrání svět". Ale co mi opravdu vadí, jsou postavy. Ne, že by byly vykreslené špatně nebo snad ploše, ba naopak, postavy jsou popsány tak, aby člověk opravdu věděl, jaké jsou. Bohužel se ale ve většině případů chovají naprosto nevhodně, nelogicky (a to jako fakt hodně), nesympaticky a ještě k tomu všemu naprosto protivně (Ruth je snad ve výsledku ještě horší než neustále trapně urýpaná Laura). Ani k jedné postavě jsem si nebyla schopna vybudovat vztah, ani jedné z nich nefandím. Myslím si, že je to dobrá knížka pro mladší nebo ne tak zkušené čtenáře, kteří nemají vysoké nároky. Pro mě je tohle po přečtení velké spousty dalších knih (převážně žánru fantasy), opravdu velmi slabé. Škoda.
Potoky krve
Steven Erikson (p)
Je jedno, jestli je postava nekromant, ascendent nebo voják. Žádná z nich není obyčejná a všechny se naučíte milovat a hlavně obdivovat.
Nejedná se o obvyklý příběh z Malazu, ale příjemně mrazivé tajemno spolu s kapkou klasické Eriksonovy ironie a černého humoru jsou všudypřítomnými prvky, stejně jako v každé z Malazských knih. Nechybí ani obvykle poutavé postavy, které si vás získají svojí rozmanitostí.
A teď to hlavní, alespoň pro mého filosofického ducha, Bauchelain. Bauchelain hovořící o morálce a etických konsekvencích. Oxymóron? S největší pravděpodobností ano, ale nemůžete popřít, že je to naprostá poezie pro oči a mysl. Bauchelain, i přes svoji zvláštní schopnost (mrtvolky ožívají), patří mezi jedny z nejgeniálnějších postav a osobností vůbec.
Lehkých 300 stran plných Malazské klasiky. Přečtěte si to - nejen, že si zavzpomínáte, určitě se taky přistihnete při úsměvu u naprosto (normálně) vážných a nevhodných situací, a vůbec vám to nebude vadit. "Slabost patří nevzdělaným dětem a psům," říká Bauchelain... A já mezi ně patřím - když vidím Malaz, prostě automaticky kupuju a miluju!