TbN komentáře u knih

Co na to říct, Remarque nikdy nezklame.

Kniha sice není tak dlouhodobě napínavá jako například Tři kamarádi, ale pointa a závěrečné vyvrcholení je jedno z nejvíce mrazících, co je u Remarqua k dostání.

Kniha je krátká, v podstatě čtení na jeden večer, takže ani v těch pasážích absentujících napětí vás nestihne začít nudit a závěr je jedním slovem neskutečný.

Velice čtivě napsaná kniha s velkým obsahem skutečně zajímavých informací. Na české literární scéně unikátně se zabívající osobou vévody z Wellingtonu. Vřele doporučuji.

Jedinou výtkou je poměrně chabá editorská práce. Na knihu jinak velké literární kvality se zde nachází nemalé množství překlepů či chyb ve formátování. Zároveň jsem v textu bohužel odhalil dvě vyloženě nepravdivé informace. V knize je uvedeno, že Napoleon se korunoval francouzským císařem v Římě, ačkoliv se tak ve skutečnosti stalo v Paříži v katedrále Notre-Dame a druhá chybná informace říká, že ostrov Svatá Helena (místo Napoleonova posledního vyhnanství) se nachází v Indickém oceánu, ačkoliv se tento ostrov reálně nachází v jižní části oceánu Atlantského. Ohledně ostatních informací z knihy nejsem natolik informován, abych případně další faktické chyby mohl odhalit a rád věřím, že tam žádné další nejsou, ale bohužel tyto dvě vskutku jednoduché chyby vyvolávají pochyby ohledně celkové faktičnosti knihy.

Kniha je jinak ale velice čtivá, obsahuje velké množství informací a nebojím se ji doporučit. Vzhledem ale k výše jmenovaným chybám si spíše myslím, že by se mělo jednat o pouhý vstup k osobě vévody z Wellingtonu a čtenář by měl pokračovat čtením ideálně anglických knih, které sám autor v knize doporučuje.

Knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, protože si nemyslím, že by to aspoň zdánlivě zvládlo popsat, co si o knize myslím. Kdo chce, ať čte dále :)

Zpočátku jsem byl z knihy trochu nešťastný, ačkoliv rozumím, že jazyková plytkost a jednoduchost je použita zcela záměrně, aby podtrhla chladnost postavy, tak jsem z ní byl zkrátka nešťastný a cca polovina knihy pro mne opravdu nebyla záživným čtením.

Právě ale přibližně v půlce jsem začal mít opět rozpačitý pocit, ale tentokrát rozpačitý v tom smyslu, že mi to přijde dobré, ale neumím popsat jakým způsobem. A povedlo se mi to rozklíčovat až poté, co jsem knihu dočetl a šel jsem si napsat a lépe formulovat své myšlenky.

Došel jsem k závěru, že si myslím, že kdyby se člověk měl na knihu dívat jen ze slohové pohledu, tak se opravdu nejedná o žádné veledílo. Nečekejte žádné květnaté metafory, popisy či líčení. Ale naopak, to co dílo ztrácí v jazykové kráse, tak přesně o to více si toho nese po stránce myšlenkové a v tom shledávám krásu Cizince.

Aby tato kniha nesla ovoce, je dle mého názoru potřeba snažit se uchopit myšlenky a nadále je sám rozvíjet a přemýšlet o nich. To za čtenáře už Camus neudělal, pouze nabádá.

Doporučuji tedy číst pouze lidem, kteří jsou ochotni z vlastní vůle nad knihou přemýšlet do hloubky, pak je to kniha pro vás. Na ospalé čtení v polospánku je potřeba hledat něco jiného.

Při čtení určitých pasáží se mne zmocňovala hmatatelná bezmoc. Příběh je to opravdu tragický, a když konečně svitne naděje na zlepšení, tak vám autor ponechá tu naději tak maximálně stránku, dvě, než se opět všechno rozsype a obrátí v prach.

Opravdu příběh, který vás donutí zamyslet se sám nad sebou i ostatními. Otvírá vám nezvyklé okno do života Cikánů a společnosti, okno, které nijak nepřikrášluje, ale stejně vám bude trhat srdce, a to z obou stran.

Objevilo se pár pasáží, které bych neoznačil za nejzáživnější ani jazykově nejlákavější. Zvolená er-forma některým částem, za mě, neprospěla.

Takových částí je ale minimum a po celý zbytek knihy budete číst polodechem a v modlitbě, ať se na postavy obrátí aspoň trocha štěstí.

Silně doporučuji.

Od knihy jsem měl velká očekávání, a tím pádem i nároky, každopádně tahle kniha by u mne neobstála ani s průměrně náročnými nároky.

Děj knihy je plytký, nenese žádnou hloubku. Hlavní postavy jsou, s prominutím, úplně blbé (co se jejich inteligenční úrovně týče) a nesympatické. Jejich dialogy jsou neuvěřitelně klišé a působí až uměle, nerealisticky.

Navzdory tragickému konci jsme po dočtení knihu bez emocí zavřel a šel dělat něco jiného. Za celou knihu jsem nedostal důvod napojit se a soucítit s postavami.

Jediná pasáž, která se mi líbila byl ústup a útěk z hor, to je opravdu dobře napsané.

Jinak nic, od velikána s fantastickým Starcem a mořem jsem čekal něco lepšího.

Pořád platí, že pokud protiválečný román, tak není nad Remarqua.