Ta_s_knihou
komentáře u knih
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
K téhle knize jsem se dokopávala měsíce. Do té doby jsem byla Massovou i tématem víl nepolíbená a nevěřila jsem, že by mě to vůbec mohlo bavit. No..pro jednou jsem se zase šeredně spletla.
Je pravda, že jsem moc neočekávala. O to větší šok jsem utržila, když jsem se od knihy nemohla odtrhnout a přečetla jí ani ne za den (stálo mě to sice pracovní morálku na další den, ale když je kniha dobrá..)
Musím jednoznačně vyzdvihnout popisy. Teď, když už jsem od Massové četla víc věcí, vím, že to prostě umí. Poutavě, dechberoucně a prostě úžasně. Dokázala jsem se vcítit nejen do postavy Feyre, k níž jsem měla trochu delší cestu, ale především do celého světa víl a jeho dvorů (tady především toho jarního). Hltala jsem to, můj pochmurný pokoj rázem zmizel a byla jsem tam s Feyre. Prožívala to všechno, fandila jí a to hlavně pod horou, kde jsem jejímu charakteru totálně propadla.
Faktem je, že některé popisy byly na můj vkus už zbytečné a zdlouhavé, ale rozhodně to není nic, co by ubíralo na kvalitě.
Začátek je opravdu dost pozvolný a spíše zaměřený na pocity hrdinky, než nějakou akci, ale pak..panečku to byla jízda. Na posledních cca 100 stránkách jsem nevěřila.
Co se týká ostatní postav musím říct, že se asi odkláním od názoru většiny a Tamlin mi vůbec nesedl. Neměla jsem ho ráda, vysloveně jsem se modlila, aby zmizel a jen tak se už neobjevil. Zato Rhys mi sedl od prvního moment. Totálně jsem mu propadla. Měla jsem trochu spoilery z fan artů, takže jsem tak nějak tušila, že není úplně takový, jaký se zdá být, ale..no nebudu prozrazovat. Ve 2. díle se všechno naprosto a dokonale vysvětlí. A co se týče Luciena a Nesty s Elain..v tomhle díle jsem je spíše nevnímala. Lucien byl prostě jen poslušný následovník Tamlina a její sestry mi přišly takové neslané nemastné (což se samozřejmě dost rychle změní).
Celá série se rozhodně řadí k těm nejlepším, jaké jsem kdy četla. Je tam prostě všechno. Napětí, akce, romantika, brutalita, erotika, magie..prostě všechno, co od knihy očekávám.
5/5
Magie havranů
Margaret Rogerson
Od autorky jsem četla Kouzla rodu Thornů a to byla jedna z největších dokonalostí, jaká se mi kdy dostala pod ruku. Když jsem tak náhodně narazila na tohle nové dílo a ke všemu o mém milovaném tématu(víly), nemohla jsem odolat.
Dost jsem se toho bála kvůli poměrně sporným recenzím a snažila se tak nemít příliš velké očekávání, což se vyplatilo. Kdybych totiž čekala to stejné, co třeba od 2. dílu Dvorů, nebyla bych teď tak nadšená.
Za mě je tahle kniha naprosto skvělá podzimní oddechovka, kterou jsem měla přečtou během pár hodin. Nemohla jsem se odtrhnout, strašně jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. I když to trochu předem bylo jasné.
Popisy byly nádherně zpracované, připadala jsem si, jako bych opravdu stála v podzimním lese vedle Isobel. Autorka tohle prostě umí. Co mě však dost mrzí je nevyužitý potencionál celého jejich světa. Tolik jsem toužila dozvědět se víc o více dvorech, o jejich minulosti, tradicích..to mi tam děsně chybělo.
Další, co bych vytkla, je romantická linka. Z popisu je jasné, že tam bude hrát dost zásadní roli a právě proto jsem čekala asi něco..trochu víc. Dle mého se tam v tomhle ohledu všechno stalo děsně rychle a netušila jsem pořádně ani proč. Přesto to ale bylo kouzelné, naivní a krásné.
Závěr mě docela překvapil, ten zvrat jsem nečekala a pěkně to okořenil. A Havran..no co dodat. Další na seznamu mých milovaných mužských hrdinů, ačkoli se mi zdálo, že tam neměl až zas tolik prosazení. Ale prostě nezamilujte se do dalšího víláka, že.
Pokud tedy toužíte po příjemné, lehce napínavé oddechovce, milujete téma víl, magie a nějakou tu sladkou romanci, tady nesáhnete vedle. Jen u této knihy platí: kdo nic nečeká, nemůže být zklamaný. A proto vím, že po knize určitě ještě někdy sáhnu znovu, až budou toužit po oddechu ze všech těch napínáků, které jinak čtu.
4/5
