rozaaalie_ komentáře u knih

Na této knize je zajímavé, jak se autorka pokouší experimentovat s jazykem. Faktem však je, že pokud to ubírá na chápaní děje, a čtenář si musí text číst 3x, aby ho pochopil, pak je podle mě něco špatně. Co mi vadilo ze všeho nejvíce byla absence uvozovek v přímé řeči. Je to zmatené, rušivé a nedá se v tom orientovat. Písmenkový guláš jak se patří.

Hlavní hrdinka mě osobně neskutečně vytáčela. A taky mě vytáčel fakt, že mě vytáčela. Za život si totiž prošla neskutečným peklem, takže měl člověk přirozeně tendence s ní soucítit. Ale ani to nebylo dost na to, abych si ji oblíbila a vytvořila si k ní nějaké sympatie. Bohužel.

Děj na tom nebyl o moc lépe. Příběh se strašně vlekl. Abych jen nekritizovala, občas to svoje kouzlo mělo. Občas. Na čtenáře dopadala ponurá, tíživá atmosféra plná otázek. Ale ta monotónnost hodně rychle omrzela.

Po přečtení jsem strašně rozpolcená. Na jednu stranu se mi experimentování s textem (zpočátku) líbilo. Bylo to nové, neotřelé, zajímavé. Ale na druhou stranu to bylo zároveň hrozně vyčerpávající. Co se týče tematiky, byl příběh surový, bolestivý a reálný. Ale na thriller mi v něm chyběla akce a napětí. Mrazení v zádech. Touha po tom zjistit, kdo je pachatel. Pokud jste zarytý čtenář detektivek, mohli jste to uhádnout skoro od samého začátku. A to mě docela zklamalo. To vědění, jak to vlastně dopadne.

V tomhle příběhu byly zcela určitě důležitější jiné prvky, než ty thrillerové. Což nemusí být nutně na škodu. Ale tady to na škodu bylo. Chyběla tam akce, napětí, spád a Hlavně nějaké překvapení. Experimentování s textem bylo prvních pár stran zajímavé, ale nakonec příliš krkolomné na to, aby se dalo hodnotit pozitivně. Otravná a charakterově plochá hrdinka tomu taky nijak nepřidala. Škoda.

Knihu jsem přečetla jakožto betačtenář pro Albatros kterým tímto děkuji.

Více na mém bookstagramu: @rozaaalie_

14.09.2023

Vítejte v Litersu. Ve světě, kde knižní postavy ožívají a nic není tak, jak se zdá...

Musím přiznat, že k hlavní hrdince jsem si cestu přeci jen chvíli hledala. Vzhledem k jejímu věku jsem očekávala o něco vyspělejší chování, ale na druhou stranu mě to po čase přestalo rušit (asi jsem už dostatečně obrněná z jiných YA, kde se dospělé hrdinky běžně chovají jako puberťačky :D). Za největší plus celého příběhu považuju jak prostředí skutečného Londýna, tak pasáže z Meziknihovny, které byly vskutku zajímavé a zábavné. Je však pravda, že se některé dějové souvislosti odehrávaly až příliš rychle, a vlastně ani samotní hrdinové občas nevěděli, co se děje a proč. I přes pár škobrtnutí se však příběh četl svižně a autorčin styl vyprávění mi sedl.

V příběhu se objevila taky romantická linka, která mě poměrně bavila. Ze všeho nejvíc se mi však zalíbila právě detektivní zápletka, která celý příběh doprovází a vytváří tak kouzelně tajemnou atmosféru. Zajímavé rozuzlení bylo sladkou třešničkou na dortu.

Pokud si chcete odpočinout od nadupaných a sáhodlouhých fantasy světů, pak je pro vás Litersum jako stvořené. Pokud však toužíte po něčem propracovanějším, asi bych doporučovala sáhnout po jiném díle.

(bookstagram: @rozaaalie_)

19.06.2023

Kniha Svoboda učení je velmi zajímavá a obohacující. Autor se zde snaží prosadit především ideu, že tradiční školství selhalo, a proto je nutné nechat děti aby se vzdělávaly takřka samy, bez větších zásahů dospělých (ať už v zastoupení rodičů či pedagogů). Svá tvrzení podkládá různými výzkumy, experimenty a vlastními zkušenostmi z praxe, především pak z alternativní soukromé školy v Sudbury Valley.

I přes veškeré zajímavosti jde však z díla cítit jistá míra zaujatosti, jelikož se autor v problematice vzdělávání dětí soustředí pouze na jeden úhel pohledu. Gray často označuje tradiční školství za zastaralé, omezující a celkově špatné. Naopak teorii sebevzdělávání vyzdvihuje na samotný vrchol, aniž by dokázal pohlédnout na obě strany mince. Přestože je kniha plná neotřelých názorů, vhodných k dalšímu zamyšlení, kvůli své neobjektivitě se na ni nedá nahlížet zcela plnohodnotně.

Některé názory v knize se mi líbily a jejich implementace do škol by určitě stála za uvážení. Avšak se spoustou Grayových názorů se absolutně neztotožňuju. Nejvíce snad s tvrzením, že je celá idea povinné školní docházky nutně špatná a že jsou všechny školy vězením, jak je Gray nazývá. Dílo je možná určitým odrazem amerického pojetí školství a vzdělávání, ale zároveň jej zcela určitě nelze srovnat s evropským pojetím a standardy, které jsou v mnoha způsobech naprosto odlišné. A jestli je to tak správně? To už asi poví jen čas... :-)

27.03.2023