PoetickaM komentáře u knih
Tato sbírka je pohledem do duše a troufám si říct až za duši až do hlubin,kde je beznaděj,smrt,NIC...
Je to osobní prožitek mladého kluka poskládaný do básní,aby se sám v sobě už vyznal,aby tím pomohl sobě i jiným. Abychom věděli, že i tímto si můžeme projít, že se to stává...že je dobré si umět říct o pomoc. Přiznávám, že při čtení mi bylo smutno a úzko a uvědomila jsem si, že takto se cítí i ,,moje Bludičky,, a tak jsem jim básně četla a oni s nimi souzněly a pak se i otvíraly a sdílely...a tak knížka o životě ve smutku nakonec velmi dobře posloužila a určitě ještě poslouží k tomu,abychom si uvědomili, že situace není konečná, že když si uvědomíme,kde stojíme a kam chceme jít...je možné najít řešení
Autorovi děkuji a přeji,aby Svět už byl jen místo pro Lásku...
Verše z let 1961-1967
V krátkých verších je pro mne obsažena moudrost ,pohled na svět a lidi.
Ráda listuju po večerech a přemýšlím...
Motto:
...zdi Tvé jsou vždycky přede mnou
Isaiáš49,16
Táta jí koupil mamce krásnou v červené kůži vázánou. Pamatuji si ,jak mě bral na klín, usmíval se a četl...
Láska je modlitba vyslyšená v tuto chvíli,
svět ztrácí se před očima jako obraz v kině.
Sevři mě k sobě, anděl sám sebe svírá křídly
rozkoší oči zavíráme a neslyšíme
.....
Nepřekroč bludný kořen.
Když v sobě zabloudím
a nevím kudy kam,
vracím se domů.
Znát,jak to chodí na tom světě
když jsem to zkoušel poprvé!
Že zalkne a že zabije tě
verš namočený do krve!
Pro mne jedna z nej antologií.
M.Vološin
Tak podivně,volně i prostě
si vykládám princip života,
co pod slupkou"jáství" si kolotá,
to skryté, co do květu roste:
v kořání, v plodů v kameni,
v horách, v mravencích, v bezmezí výšin,
ve zvěři, v modrém s hvězdění-
zvučící pramen ve všem slyším.
Brevíř obsahuje i mnoho pěkných básní
Jacques Prévert
Paris ať night
Tři sirky jedna po druhé škrtnutá do noci
První abych viděl tvůj celý obličej
Druhá abych viděl tvé oči
Poslední abych viděl tvá ústa
A pustopustá tma aby to vše mi připomněla
Když ležíš v objetí mého těla
Smutnopravdivé
Neříkej nic.Jen naslouchej
mé zoufalosti,
jak ve verších se pne.
Je v nich má krev,
mé maso
i kosti.
Nežádám nic.Jen naslouchej-
to je mé výkupné.
Mám ráda tato stará papírová vydání. Ráda v nich listuji, čtu,vzpomínám....
lépe bych toto otci nenapsala
Snad si stýská v tom tichu,ve tmě, v plískanici
daleký vítr pod lesem.
Cítím jej jako dech tvůj zblízka,
vím dobře, chceš mi něco říci,
ty tam však, já zas tady jsem.
Vyvolávač
.....
Vyvolávač dávno odešel.
Zástup zapolykal
a bylo to
jako kapot v prázdné, temné sluji,
v uchu Toho,
co je bez viny.
Když někoho máte rádi, chcete o něm vědět vše
U básníků to znamená, že k nim chcete proniknout.....čtete a přemýšlíte a ptáte se
Sbírka vyšla v roce mého narození a provázela mne po celé dětství. Některé básničky si pamatuji dodnes.
Beránek přiběhne ve chvilce, bude mít růžové stužky, až budeš usínat v postýlce, chytneš ho za jeho růžky.
Obsahuje jarní rondeaux
V tvých polibcích je příchuť vín,
čím je jich více, tím jsou slabší,
ale to vše mi nepostačí,
chci s tebou jít,
jak chodí stín.
Krásný vzpomínky na mladí. Hluboko za totality jsem překládala Verše Nejsem sám.
.....
Šťastná
Z ptáčka na bidýlku
Nadšená
Dešťovou kapkou......
To je překlad pana Kroupy rok 1978
A toto je můj
Šťastná
Z jediného důvěrně známého ptáka
Nadšená
Z jediné kapky deště.....
A rázem je to o něčem jiném. Tento překlad použil i Kamil Mařík v roce 2005
Básně odměněné v soutěži,které uspořádalo Vydavatelstvo Družstevní práce k čtvrtstoletí svého založení (1922 -1947)
Prostota
Ptáci se loučí
a zpívají
Listí odchází z větví
a šelestí
Člověk se loučí
a mlčí.
Krásné, poetické, lidské. Stále mají co říct.
Řekl jsem:
Oblohou putují obrovské ohně hvězd.
Řekl:
A jednou uhasnou také.
Řekl jsem:
Jenom,kdo hoří, umí dát světlo.
Řekl:
Plamen dá nakonec popel.
......
Řekl jsem:
Budoucnost neleží v dálce, je tady,
neslyšíš její bušící kroky?
Řekl to je tvé srdce.
Dvě větve až k smrti vrostle v sebe,
A čas?
Tu jednu,urvanou netecnou sudbu, omývaji vzpomínky a slzy. A druhá?
Tou ohradili studnu bolesti.
Mráz. Tebe do kosti. Až k hoři je zasněženo a padá výš a výš.
Pokud zažijete v životě hodně bolesti, ztráty, dno...
Nespravedlnost,ale pořád máte naději a víru...
Živote můj. Jediný. Tento. A ne jiný.
Nezdáš se. Jsi. A trváš prchaje.
Skutečný. Můj. Jsi kost a krev,z níž pijí stíny.
Bolíš. Klikate klopotná tvá cesta je.
Je taková tíha
že mezi padajícími jsi už spadlý.
A je takové ticho,
že je musíš vyslovit:a to ty ,právě Ty!
Děkuji, že někdo uměl popsat svý pocity,právě tak.
Pozdě bát se. Pozdě ptát se Pozdě smát se.
Padni, kde stojíš na zemi- a líbej ji a hlaď ji hebkým slovem.
Jak ráda mám ty jeho slovní obraty,to hlazení slovem ...