petulka22 komentáře u knih

Autor v této knize podrobně popisuje nejen cestu hlavního hrdiny, ale poutavě nás zavede i do osudů ostatních lidí, se kterými se setká (trochu jiným způsobem, než bývá obvyklé:)

Křižovatky (jak příznačný název) nás po prvních stránkách (které pro někoho mohou být až příliš podrobné a zdlouhavé) zavedou do zajímavých míst…nutí nás k představivosti a touze číst dál… a pak se to stává zajímavým, poutavě napsaným příběhem obohaceným o vtipné a nepředstavitelné situace, ale i smutné, které vás nutí k pláči.

Několik vět mi připadalo obzvlášť důležité si znovu připomenout:
…skutečné může být něco, co přitom vlastně ani neexistuje, kdežto pravda vůbec nezávisí na tom, co je skutečné nebo je to tak vnímáno.“

„Skutečné je to, čemu věříš i tehdy, když to, čemu věříš, neexistuje. Bůh ti říká, že odloučení není opravdové, že tě nic nemůže „skutečně“ oddělit od Boží lásky – žádné věci, skutky, prožitky, dokonce ani smrt nebo peklo, ať už si je představuješ jakkoliv – jenže ty věříš, že odloučení je skutečné, a tak si vytvoříš svou vlastní skutečnost založenou na lži.“

„Jakmile jednou vidíte, nemůžete to „odvidět“.

„Bolest nám možná připomíná, že jsme naživu, ale láska nám připomíná, proč žijeme.“
Trystan Owain Hughes

„Změna bez práce a bolesti, bez utrpení a bez pocitu ztráty je jen iluzí opravdové změny.“

„Co se týče bolesti“, řekl tiše, „je třeba hledat její kořeny.“

V tapisérii očekávání bylo vetkané vlákno strachu, že tu něco není správně; nejistota, která jako by přilepila jeho chodidla pevně na místě a odmítala je pustit.

A teď ta komická část:
…Právě dosáhla nejvyšší rychlosti, když se jí ulomil podpatek, což ji zcela neobřadně vymrštilo do vzduchu a do rozevřené náruče staršího sboru Clarence. Ten byl sice o nějaký centimetr vyšší, jenže ona zase byla o nějaké to kilo těžší, a tak se společně svalili na jednu hromadu, slušné způsoby i svatost ty tam. Clarence si vyrazil dech, Maggie dosedla obkročmo na něj, třásla mu rameny a ječela do tváře: "Jsem posedlá."

Příjemné čtení!

1 31.01.2014

Tak tuhle knížku jsem četla jako malá holka. Pamatuji si dodnes, jak jsem vše prožívala s hlavní hrdinkou a nemohla zastavit slzy. Myslím, že mi v té době bylo tak 9 let. Dodnes cítím z té knížky mráz, co vám prostě nutně musí běhat po zádech Také se mi vybaví onen kufřík, který jsem si pak i nakreslila do čtenářského deníku...Zkrátka silná knížka. Měla bych si ji po těch letech, když už jsem dospělá přečíst znovu...Zajímá mě,jaký by to na mě zanechalo dojem nyní.

2 25.08.2013

Tak tohle je v pořadí už 3. knížka od Alexandry Potter, kterou jsem četla. Opět musím říct, že mě nezklamala. Pobavila jsem se, vyčistila hlavu, což je hlavním cílem, když zvolím tento druh čtení. Musím říct, že jsem se nespojovala jen s hlavní hrdinkou, ale našla jsem podobnosti ve svém životě i s ostatními hrdiny románu. Během čtení jsem často "slyšela" myšlenku - "Pozor na to, co si přeješ." Někdy zkrátka o něčem sníme, budujeme si před sebou obrněné, neprostupné dveře k tomu poznat něco jiného, protože přece víme, že jedině "On je ten pravý". Jsme o tom přesvědčené...A ejhle...pak s ním buďte do konce života, když nakonec zjistíte, že jste růžové brýle zapomněli nejspíš někde při cestě MHD nebo jste se zkrátka natolik změnili (jako oba hrdinové - a nebo spíše během té zamilovanosti jste ty odlišnosti přehlíželi?), že už k sobě vůbec nepasujete jako obě poloviny TÉ mince, která vám určila další směr života...Naštěstí "láska hory přenáší" a vše nakonec dobře dopadlo...

Kéž bych i já mohla aspoň jednou prožít takovou pohádku. Nepřejeme si to někdy každá z nás? Ať už jsme spíše realistky jako sestra hlavní hrdinky nebo naivky ve stylu Bridget...Každá bychom měli prožít tu svou pohádku. Je fajn si jednou za čas přečíst příjemnou pohádku...Ale pozor, aby bylo jasné...Já věřím na zázraky, na to, že někde je ta má drahá polovička...Jen proboha ať to není někdo jako Nathaniel:). Příjemné čtení!

1 25.08.2013