Ony komentáře u knih

Letectví mě nijak zvlášť nezajímá a knihu jsem původně potřebovala jen prolétnout v rámci pracovních povinností. Oldřich Doubek byl však neobyčejně zdatný vypravěč. Chvílemi jsem se musela až smát, když jsem se přistihla, jak to hltám. Jsem i celkem zvědavá na nové a rozšířené vydání. Má sice méně vkusnou obálku, ale zatímco v roce 1988 kniha ještě končí v mlze tendenčního doslovu, Miroslav Jindra se snad podíval dál.

1 09.02.2017

Tahle hra úplně rve nervy, zvláště pokud jste sami trochu prchliví. Hodně se mi líbí grafická úprava knihy se zrcadlově dvojjazyčným textem a vtipnými ilustracemi Nikoly Čulíka. Sokolův překlad McDonaghova "dialektu" je poněkud kostrbatý, ale na jevišti může vyznít slušně. Zatím jsem to prověřovala v Činoherním klubu (Sokol), v blízké době se chystám ještě do Celetné (Špalek).

1 26.03.2016

Různými relativními pravdami se svět jen hemží. Absolutní pravdu hledejte v Korektorovi (viz např. #67, #100, #112, #126, #136 nebo #137).

1 02.01.2016

Karneval mi byl kdysi podsunut jako "čtení pro dívky". Mám ale pocit, že mě poznamenal trochu nad rámec svého žánru. Tu melancholickou, "maďarskou" atmosféru si živě vybavuji i po x letech.

Tahle knížka se mi hrozně líbila, když mi bylo asi šestnáct, což je trochu divné, protože opoždění puberťáci zřejmě cílovkou nebyli. Teď váhám, zda si ji ve zralém věku přečíst znovu, nebo raději jednou pro vždy uložit mezi nedotknutelné. Už když jsem cestou z antikvariátu nakoukla do své kdysi nejoblíbenější kapitoly Relax, zjistila jsem, že ty nádechy a výdechy před spaním dělám celá léta opačně...

Jako odborná studie silně nevěrohodné, jako beletrie nečitelné (já to teda přečetla, protože jsem magor, že).

1 10.05.2013

S Nejedlým se dá souhlasit v tom, že nejtypičtějším rysem české kultury je její plebejskost. Když z toho ale začne vyvozovat, v čem všem jsou komunisté pokračovateli našich "obrozenských pracovníků [!] a hrdinů", působí až k nevíře naivně. Myslím, že schopnější demagog by tuhle teorii i dokázal obhájit, nicméně tehdejší vývoj událostí asi pevnější teoretické podchycení nepotřeboval. Tehdy Nejedlý, jeho megasebevědomí a Staré pověsti české coby historický pramen bohatě stačili. Dnes to taky stačí – k pobavení: „Veliký Dobrovský byl syn prostého českého vojáka, člověka z lidu, a byl tolik proletářského původu, že ani dobře nevěděl, kde se narodil.“ (str. 17)

1 10.05.2013

Cca první půlka románu, která je psaná tím stylem, že někdo vypráví, jak mu někdo vyprávěl, co mu někdo vyprávěl, je poněkud náročnější, ale nakonec mi Lewis nezůstal nic dlužen. Jistou předvídatelnost některých dějových zvratů vyvažují zábavné obraty žánrové a skoky mezi naprostým škvárem a dílem, které celkem má co říct.

1 24.03.2013

Poláček je opravdu mistr slovního (a stylistického) humoru, nicméně jen na tom se tak rozsáhlá próza asi stavět nedá. Popisované situace mi většinou zas tak vtipné nepřišly a celek je hodně chatrný.

1 29.11.2012

Je mi sice jasné, že koncept chyby a nahodilosti k Ludvíku Švábovi patří (viz jeho spontánní fotokoláže), přesto si myslím, že těch překlepů a věcných záměn v knize nemuselo být tolik, kolik jich tam je. Četla jsem ale tentokrát hodně nekritickým okem, ohromena grafickou úpravou knihy a samozřejmě Švábovou osobností, která je tu představena napříč nejrůznějšími obory, jimž se s nadšením i erudicí věnoval.

23.05.2020

Trochu podvod. Vždyť je většina dobrá!

11.01.2020

Pro laika je to poměrně zajímavý exkurz do politicky rozháráných řad československých legionářů, byť médium Medkova životopisu není zrovna nejšťastnější. Některá místa v textu mi vůbec nejsou jasná a nevím, zda je to jen mou nedůvtipností nebo se něco ztratilo v překladu a nebo jde prostě o chybu. Například na str. 25: "Medek nikdy nekolaboroval s nacisty. Po okupaci v březnu 1939 pevně setrval v protinacistickém táboře a nepřipojil se k aktivistům. Jeho působení při Ministerstvu školství a kultury je proto třeba vidět v souvislosti s jeho předchozí rolí za druhé republiky (1. 10. 1938 –14. 3. 1939), kdy byl poradcem pro kulturní záležitosti tehdejšího ministra kultury Jaroslava Durycha." [???]

Reich je mi velmi milý (na čemž má velkou zásluhu Dušan Makavejev a jeho geniální film W. R. – Misterije organizma). Ráda bych si přečetla dobrý překlad nějaké jeho práce, ale tato kniha jím bohužel není. Minimálně jedna jazyková chyba je snad v každém odstavci, což je strašně otravné a místy i na úkor věcné správnosti či srozumitelnosti. Nakladatelství Concordia vydalo samé zajímavé tituly a v budoucnu mu dám jistě šanci, ale v roce 1993 bylo asi ještě poněkud punk. Pokud vím, byl toto poslední pokus o Reicha v češtině a další není na obzoru (nebo jo?), což je další škoda, protože je to vlastně teprve úvod do problematiky orgonu.

Od roku 1973 byly leckteré údaje a domněnky o Janu Kříženeckém a raných českých filmech upřesněny, popřeny či přehodnoceny (některé i samotným Zdeňkem Štáblou v jeho pozdějších pracích). Známý je třeba případ filmu Jarní sen starého mládence, za jehož režiséra a hereckého protagonistu byl Kříženecký považován omylem. Přesto je tato monografie pro zainteresovaného čtenáře stále cenným a čtivým zdrojem informací a odkazů na literaturu a archivní prameny.

Spousta zásadních a zajímavých poznatků je nahuštěna do ne úplně dotaženého a přehledného textu. Škoda, že není lépe strukturovaný a neobsahuje více dílčích analýz shromážděných dat.

"Tak to vypadá v táboře našich protivníků. Reakce, úpadek, pesimismus, nihilismus, existencionalismus, marasmus, hniloba, konec, smrt! Tak to vypadá s nimi, protikomunisty!" Vytuněná paralela k Nejedlého Komunistům – dědicům.

Douglas trochu přeceňuje slovo "kdy" (to je poslední dobou nějaká móda), ale jinak je Rozbor filmu ještě užitečnější, srozumitelnější a přehlednější kniha, než jsem si uměla představit.

29.05.2016

Paměti Karla Steklého vyvolávají podobné rozpaky jako jeho filmografie. Těžko soudit, co je myšleno vážně, co je ironie a co póza. Roztěkaný text glosátora "v inkognitu" každopádně nenudí a přináší poměrně netradiční pohled na českou kulturu 20. století.

06.03.2016

Z prvních stran se na mě namísto stísněné atmosféry vězeňské cely vyvalil okázalý odbojový manifest – vzpomněla jsem si na Reportáž psanou na oprátce. Ale jak začne Devigny připravovat útěk, už je to jiné, především velmi napínavé. Někdy jsem se tak nemohla odtrhnout, že jsem četla i za chůze. Závěr není a těžko mohl být zcela uspokojivý. Autorovo morální dilema a jeho osudy po útěku zůstávají otevřeny dalšímu přemítání a "pátrání" (na Wikipedii).

03.02.2016

U většiny stripů s kustodkou Květou se culím, u některých jsem se i zasmála nahlas. V hlavní hrdince se docela vidím – několik let jsem vykonávala stejnou profesi a vypěstovala si velice podobný přístup k životu.

27.12.2015