očímskryto komentáře u knih

Upřímně, kdybych četla ke knize anotaci, asi bych po ní nesáhla. Jenže shodou okolností jsem se dostala k její úpravě pro Český rozhlas - v sekci čtení na pokračování. A tak jsem od první části četby, která mne chytla, s radostí postupovala den za dnem, až k poslednímu dílu části četby. Za mě je tam mnoho humoru, něhy, příběhu a nahledu. Obdobný pocit jsem měla při čtení Saturnina,byť netvrdím, že je to čtivo stejného ražení. Prostě pořádný háelpéčko, jak píše sám autor. Já si tuto knížku budu pamatovat jako “Hlavně ten konec dobrý”.

8 25.11.2022

Knihu jsem zaznamenala díky televizním reportážím, kde se o ní hovořilo, poté jsem narazila na hodnocení zde a rozhodla se tedy knihu koupit.
Pro mě největší čtenářské zklamání posledních let.
Příběh plný klišé, kde autorka nechává umírat spoustu svých hrdinů, vždy tam, kde by bylo třeba psát záživně i o věcech běžných, obyčejných. Jakoby se toho autorka bála, nebo jí to nešlo a tak raději pohřbí další postavu "hlavně ať je o čem psát". Postavy jsou šablonovité, jedna od druhé se skoro neliší. Příběh, který by se mohl odehrávat kdekoli, kde lidem při práci hrozilo nebezpečí. Moc jsem se těšila na popis tehdejšího karvinského kraje, ale toho tam bylo pomálu, respektive se nevelká část informací opakovala dokola. Díky tomu podtitul - románová kronika ztraceného města - prostě nesedí. Leda by to mělo být jakékoli město, téměř kdekoli v Evropě v dané době. A když už konečně autorka nenechává umírat další a další postavy, tak se dostáváme k informaci opět z ranku "ať je o čem psát", že blízcí příbuzní netuší, že jsou příbuzní i přesto, že se mnoho let vídají, mluví spolu ...
Chování postav se často děje směrem "ode zdi ke zdi" - buď nešťastně lkají, nebo jsou herojové, málokdy narazíte na pár vět, kde tomu tak není. Při čtení jsem si vybavila dobu před cca 25 lety, kdy televize okupovaly telenovely a kde se vždy muselo odehrát drama, aby bylo chvíli o čem mluvit a tak stále dokola. Jak u postav v takovém seriálu, tak u postav z této knihy, jsem postrádala vnitřní vývoj, hloubku, nebo jakýkoli přesah.
Přemýšlela jsem nad plusy této knihy. Polovičním plusem budiž to, že má autorka bohatou slovní zásobu, byť je někdy do textu neumně "našroubovaná", ale to mi v samotném čtení moc nevadilo.
Jako jediné bezvýhradné plus je pro mě výtvarné zpracování knihy - vazba, plánek, druh písma, určitý minimalismus.
Zřejmě jsem zmlsaná autory jako je pan Hajíček, nebo paní Tučková ...