MrKrahujec komentáře u knih

Je to sice jen pouhý časopisový sešitek, ale já ho mám v paměti nesmazatelně uložený jako přímo ukrutnou prču... Kéž bych ho tak ještě někdy sehnal!

02.11.2017

Velmi příjemné překvapení. Téhle knize možná trochu ublížilo výchozí (poněkud nespravedlivé) srovnávání s "Mistrem a Markétkou" M.A. Bulgakova, ale v podstatě se jednalo jen o souhru okolností. Tedy to, že tento román poprvé vyšel na pokračování ve stejném časopise "Novyj mir", ve kterém předtím vyšlo stejným způsobem jediné sovětské vydání Bulgakovova geniálního díla, zavdalo příčinu k rozšíření fámy, že jde o jakousi "nahrážku" za Bulgakova, protože "Mistr a Markétka" knižně vyšel až po převratu v 90. letech. Po přečtení knihy je však jasně vidět, že v žádném případě nejde o nějakou napodobeninu, či dokonce plagiát. Snad jediným společným rysem obou knih je kromě literárního mistrovství příslušnost k žánru magického realismu, ale Maestro Danilov už stojí oběma nohama ve své době - tedy téměř půlstoletí po době děje Mistra a Markétky. Sám hlavní hrdina je napůl démon - a démon je tu popisován jako dost odlišná existence od křesťanského ďábla, kterým je Woland v Mistrovi a Markétce. Orlov se tu odvolává spíše na Lermontova, takže jeho démon je bytost spíše pohanská a nadčasová a všechny popisy Danilovových kontaktů s říší démonů jsou jasně nejlepšími nejen v knize, ale možná i v ruské literatuře obecně. Zvlášť závěrečná scéna Danilovova démonského soudu, kdy je Danilov nařčen z příliš lidského jednání a velice mysteriózně souzen démony, kteří jsou ovšem stejně hroziví, jako i směšní, jasně připomene výslechy na KGB, které už na přelomu 70. a 80. let také nesly jasnou pachuť marasmu všeobecně se rozkládajícího komunistického aparátu. Jedinou slabinou románu mohou být možná pasáže, popisující Danilovovu hudební tvorbu, když je v lidské podobě na Zemi, v Moskvě roku 1972. Přece jenom bude pravda, že hudbu je třeba slyšet, její slovní popisy nikdy nebudou "to pravé".

25.10.2017

Opravdu snad trochu slabší, ale zase na druhou stranu odvážný pokus vyzkoušet v detektivce úplně jiné prostředí (i když to dostihové tam nakonec prosáklo taky).

05.10.2017

Nabízí se tu velice zajímavé (a i podnětné) srovnání se slavnou povídkou Raye Bradburyho "Malý vrah". Skoro se mi zdá, jako by tohle byl pokus napsat znovu Malého vraha, ale tak, aby to nebyla tragédie, přesněji zkusit, jaký happyend by tu byl únosný. No a podle mě se to docela povedlo. Happyend to současně je i není - račte si vybrat. Hlavně, že tu tragédie (řečeno slovy Ivana Vyskočila) přišla zkrátka (?)

29.06.2017

Tak to tedy opravdu nevím, jak jste přišli na to, že: "Příběh invalidních sourozenců se odehrává těsně předtím, než byla v Praze kriminalizována hudební skupina Plastic People of the Universe", protože se jedná o přímočarou utopickou prózu z blíže neurčené, ale spíše vzdálenější budoucnosti (posun reálií je možná trochu inspirován Orwellem), ostatně celý příběh je tu upozaděn, protože spíše než o beletristické dílo jde o text filozofický. Autor tu tak často vystupuje z děje, zvnějšku děj komentuje, či ho otevřeně používá jen jako ukázku demonstrované myšlenky, až je úplně jasné, že jeho záměrem rozhodně nebylo vypravovat příběh. Jeho záměrem bylo zamyslet se nad jednou z možností, jak a kam by mohl být směrován vývoj celého lidstva, ovšem už s přihlédnutím ke zkušenosti s totalitou (a to vlastně nejen tou komunistickou), což se mu dle mého soudu dost povedlo.

22.04.2017

No, tak je to samozřejmě strašně (nebo taky krásně) starosvětské, archaické a mravoučné, ale tu a tam probleskne i vážněji míněná sociální nota (jako v titulní povídce), ale vše zůstává v poloze jakési skici, nápovědy: jako že by tady eventuálně mohl být dobrý autor, ale chce to ještě trošku počkat. Na svou dobu to určitě stačilo a my si dnes můžeme říci, že ta doba nebyla zas až tak strašná: český venkov žil naplno, práce na polích byla skutečná práce, která přinášela i radost, věřilo se v dobrého Pána Krista a staří lidé dokázali být i moudří. Když na tohle všechno přistoupíme, je možné tuto knihu přečíst i s požitkem. Jenom jsem už jako dítě od ilustrací pana Nesvadby nějak čekal velikou řachandu, a to tedy rozhodně není ten případ.

04.03.2017

No, je to dost blábol... Asi si pan Ryska vzal trochu větší sousto, se kterým si prostě pak nevěděl rady a tak se rozhodl svést všechno na to, že je to "holt pro děti". Jenže vůbec není jasné, pro jak staré děti, jestli to má být bláznivá legrace, nebo dokonce satira, či snad jakési napodobování Cimrmana, čemuž ostatně odporují mnohé silně přestřelené (a dost slabomyslné) fóry. Navíc se mě při závěrečné megalomanické adoraci českého družstevnického ducha jalo podezření, že je to poněkud narudlé... Kdepak, na Cimrmana to nemá v žádném případě!!

12.02.2017

Tak tomuhle říkám opravdu perfektně provedený výbor z celoživotního díla autora, o kterém je známo, že spíše praktikoval způsob dosažení kvality kvantitou, jinými slovy, že toho napsal co nejvíce, aby se tím dosáhlo ve správných případech co nejlepšího účinku. No a v tomto výboru se zcela vzácně povedlo shromáždit skutečně téměř všechno zdařilé, co lze už považovat za kvalitu nejvyšší a současně se oprostit od veškerých slabších věcí. To v případě Antonína Sovy zdaleka není samozřejmost. Kolik už jsem viděl výborů, kde chyběly ty nejlepší básně a naopak přebývala taková ta "vycpávka". Ale tenhle výbor skutečně plně dokazuje to, co je v něm na závěr vlastně i uvedeno: že Antonín Sova je stále živým básníkem, jehož nejlepší verše dosáhly úrovně nejvyšší kvality, za kterou už vlastně nejde nijak dále rozlišovat.

27.11.2016