miroslav_bolek komentáře u knih

Kniha přehledně shrnuje to málo informací, které nám poskytují skrovné písemné prameny a autorův obor — archeologie. Poskytuje několik zajímavých interpretací. Velkým kladem je čtivost textu, Michal Lutovský opravdu dobře píše (aspoň dle mého soudu). Za pozitivum rovněž pokládám kvalitní vazbu knihy.

1 26.01.2022

Konečně seriózní, věcné, historické čtení o Báthoryové. Nutno však říci, že se jedná obsahově o identickou knihu, která vyšla dříve pod názvem "Alžbeta Báthoryová a palatín Thurzo". Tato je pouze na začátku doplněná předmluvou ke 4. vydání a na závěr obsahuje navíc kapitolu nazvanou "Nové objevy", ve které autor popisuje vzhled a inventář zámku v Keresztúru (Deutschkreuz) z roku 1597 a také vzhled a popis čachtického nádasdyovského zámečku z roku 1645, které objevil v nějakých archivech.

29.10.2021

Skvělá kniha, která z první ruky sleduje dění kolem prezidenta Masaryka — jednak ty známé "velké" události, ale především ty drobné každodenní věcičky, o kterých se normálně jinde moc nedočtete — vše samozřejmě patřičně subjektivně zkresleno neskonalým obdivem k osobě prezidenta a jeho dcery, "paní doktorky" Alice... :-)

1 20.09.2021

Velmi zajímavé a poutavé, místy až tragikomické čtení o Františku Mlčochovi a jeho moravské obdobě Hitlerovy NSDAP, které je však bohužel plné nejen překlepů, ale občas i zcela faktografických chyb (např. verše Karla Havlíčka Borovského z jeho Epigramů jsou v knize prezentovány jako verše samotného Mlčocha, plátek Arijský boj uváděn jako Arijský útok atd.).

1 26.03.2021

Jména, čísla, jména, čísla, jména, čísla, jména, čísla, a pak trocha nějakého příběhu a omáčky kolem... Je sice záslužné, že takové knihy vznikají, rovněž oceňuji, že na konci každé kapitoly je poznámkový aparát, ale jinak je struktura knihy ubíjející a snaha o přiblížení a "zosobnění" osudů popisovaných lidí jde na úkor čtivosti.

Bezvadná kniha, informačně nabitá, věčná, přitom však velmi čtivě napsaná! Hlupáci, kteří čtou Kovaříka, jí pochopitelně nemohou rozumět, zvlášť, když ji jen zběžně prolistovali, nepřečetli, a pak na ni píší recenze :-)

1 19.02.2021

Naprosto skvělá věc, kterou jsem hltal se zatajeným dechem!

2 27.05.2020

Grafické zpracování knihy je opravdu hezké, obsahová stránka je však velice zvláštní - autor míchá pověstná jablka s hruškami (neuznané státy, historické útvary, recesistické počiny...), přičemž se soustředí na zvláštní marginality a důležité informace přechází...

3 27.05.2020

Běžně se po přečtení knihy nezabývám myšlenkou sepsat na titul recenzi, ale u tohoto “dílka” nemohu jinak, neboť míra výskytu chyb, lží, polopravd a tendenčních interpretací v případě Mertlíkovy knihy Lví silou, vzletem sokolím přestoupila tolerovatelnou mez. Podtitul zní “První republika - mýtus a realita” a kromě toho, že valná většina obsahu se první republiky vůbec netýká, nenajdete v ní ani moc oné avizované reality... O autorovi se na zadní straně obálky hovoří jako o producentovi, moderátorovi a scénáristovi, a zde nutno dát za pravdu starému přísloví, že by se švec měl držet svého kopyta a nefušovat do historie, které pan Mertlík zjevně opravdu příliš nerozumí. Dílu je potřeba přičíst k dobru čtivý styl a barvitý jazyk, nutí Vás pokračovat dál, ale u těchto pozitiv bude potřeba asi skončit. Vše ostatní už tak růžové není. Bohužel jsem si chyby začal značit až v průběhu četby a nečinil jsem tak od začátku… Hned v prvních kapitolách se setkáváme se zcela tendenčními a černobílými vykresleními Palackého a Riegera. Otec národa je zde vylíčen jako protiněmecký šovinista a jeho zeť jako bezpáteřní politický oportunista, který flexibilně mění své názory dle aktuální potřeby. Největší pytel by tvořily obyčejné faktické chyby. Za všechny uvedu např. tvrzení na str. 162, kde pan autor píše, že Malá dohoda bylo uskupení namířené proti Německu (nikoli proti Maďarsku, jak by mělo správně zaznít) nebo na str. 144, kde německou hyperinflační krizi (kulminující 1923) a velkou hospodářskou krizi z let 1929-1933 míchá dohromady jako jednu událost. Podobně zajímavá je pasáž na str. 200, kde Mertlík začne popisovat Gajdův pokus o puč z roku 1933 a v dalším odstavci zcela bez jakékoliv spojitosti uvádí, že “následně byly nacionálně socialistické strany rozpuštěny pro protistátní činnost” a cituje druhorepublikový zmocňovací zákon z roku 1938, přičemž se plynule zpět vrací k událostem Gajdova židenického puče z roku 1933!!! Jak spolu tyto dvě události souvisí mi je dosud záhadou… Asi se panu Mertlíkovi badatelská metoda CTRL+C / CTRL+V v hořícím šibeničním termínu stého výročí vzniku ČSR poněkud vymkla z rukou. Zisky z prodeje se přece musí umět načasovat a když se takhle něco šije horkou jehlou, občas se nějaké ty odstavce promíchají, třeba i mezi různými kapitolami… A když se něco někde promíchá, tak jinde se zas klidně nějaká ta věta ve zcela stejném znění zopakuje o půl strany dále podruhé (literární záměr v tom vidět opravdu nelze). Stejný vědecký přístup CTRL+C / CTRL+V pan Mertlík zvolil u popisu osudů Emanuela Moravce (str. 258-259), kde již zcela nepokrytě kopíruje z Wikipedie. Zvedat obočí můžeme také nad tvrzením, že “Beneš nechal Tisa po válce pověsit!” (str. 210). Naprostou autorovu neznalost mj. dokládá např. jeho výrok, že “Rusíni měli jen cenu exotické ozdoby” nové republiky (str. 190). Rovněž Mertlíkova formulace na str. 182, že ČSR patřila v meziválečném období do první desítky nejbohatších a průmyslově nejrozvinutějších zemí světa je minimálně značně pochybná. O všudypřítomných překlepech (“BerchtesGARDEN”), gramatických chybách a drobnějších omylech v letopočtech (1953 místo 1952 o Slánského popravě), toponymech (Dolní Pustevny místo Dolní Poustevna) či v titulech různých osobností (Walter Ulbricht jako “prezident” NDR) nebo špatně vyložených zkratkách (SOS jako Stráž obrany národa) snad ani nemá smysl hovořit, na každé straně jich najdete několik… Tož, pane Mertlíku, možná dále menežujte ty kapely a nepleťte se do věcí, kterým vůbec nerozumíte, i když věřím, že kapsu jste si tímto škvárem jistě namastil dostatečně.