mfo
komentáře u knih
Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Detektivní, zábavné, magické, trochu pohádkové a místy "seversky mrazivé". Zařadila bych do od-dechovky pro náročnější čtenáře.
K těm jménům - vzhledem k mé neschopnosti vyslovit jméno autora, jsem docela ráda za ty překlady. Knize tak trochu přidávají na pohádkovosti, která s Laurou samou velmi souvisí. Navíc, jména jsou vybírána citlivě, s ohledem na charakter postav a prý také po konzultaci autorem (informace nakladatelství). Myslím, že je na nich odvedená obdobně kvalitní práce, jako na překladech řady jmen v Potterovské sáze - činí knihu výrazně "čitelnější".
O kolečko míň (můj život s autismem)
Josef Schovanec
Tak tahle knížka s sebou přináší řadu vedlejších účinků. Tím nejzásadnějším je, že se v řadě příběhů začnete nacházet a začnete vážně uvažovat, zda nejste také trochu autisté, v lepším případě ho neodhalíte v sobě, ale v tom divným klukovi, co s vámi chodil chvíli na základku. Zároveň je to jako být v hlavě Sheldona Coopera (The Big Bang Theory) či Rain Mana - čili nekonečně zajímavé, paradoxně zábavné a plné nepochopitelných rituálů. Něco jste o autismu tušili či zaslechli, ale přečíst si skutečné svědectví úzkostí ze zvonícího telefonu, podávání rukou, časově neohraničených programů atd., vás může opravdu docela dostat, i bezelstně bavit. Něco neuvěřitelně lidského, nefalšovaného, neinscenovaného a opravdového se nachází v chování a postojích autistů - lidí, kteří neumí lhát a neví, k čemu je to dobré. Nejsem moc schopna hodnotit formu či styl textu, není to žádné beletristické veledílo, ale má to jasné poselství a ta přímočarost je hrozně fajn. Místy by se možná dalo zapracovat na srozumitelnějším řazení do kapitol - často se vracíme, nebo zase přeskakujeme do současnosti, ale co - není to román :)
Schroder
Amity Gaige
Nevím, zda je vůbec možné psát o rozpadu vztahu, o rozvodu, a o sporu o dítě bez trochy patosu. Hrdina, který přišel o manželku i o dítě, může snadno propadnout světabolu a sebelítosti. Schroder však stojí uprostřed těchto svých životních katastrof a vše se kolem něj hroutí jakoby mimoděk. Zdá se být těměř jen pozorovatelem, který se vzpamatuje až v okamžiku, kdy stojí uprostřed zbořeniště a zjišťuje, že neví, jak dál. Jeho výpověď tak není ani tak obviněním manželky, kterou stále miluje, či krutého osudu, ale svědectvím muže, v jehož životě nezůstal kámen na kameni a on se teď snaží najít nový způsob, jak ho žít a uhájit svou nejdůležitější pozici - své otcovství. K mému překvapení autorka zvládla náročnou disciplínu - vybalancovat všechna emotivní témata tak, aby se čtenář necítil manipulován, ani citově vydírán. Tím však nechci říct, že kniha není trochu citově náročnější... velké plus za propracování mužského hrdiny ženskou autorkou. Čte se dobře... jednou pro změnu o otcích - fajn.