Meaki komentáře u knih

Schopnost jak King dokáže pracovat s více časovými liniemi je naprosto mistrovská. V knihách od jiných autorů se mi (a nejen mně) občas stává, že se ztrácím v čase, ale u Kinga jsem neměla nejmenší problém. Člověk u Zelené míle opravdu uvěří, že to vypráví opravdu Paul Edgecomb na sklonku svého života a to nikoliv na základě realističnosti příběhu (či pravdivosti některých faktů, které, jak sám King přiznává, nejsou vždy naprosto přesné), ale stylem, jakým to je psáno.
Též se mi líbilo, že některé události nenapsal zprvu zpříma a pouze je naznačil. Kdy například nějakou událost okomentoval "Jak jsme byli naivní", či podobně (což ostatně přidává na věrohodnosti, že to píše pan Edgecomb, protože tak si představuji, že by staříček komentoval své vyprávění), nebo nějakou příhodu tzv. "urychlil" a pak přidal detaily ve chvíli, kdy příhodu vyprávěl své manželce. To vše přidávalo na napínavosti díla a i přesto, že jsem viděla film před knihou a přišla jsem o většinu napětí, stejně jsem zuřivě otáčela stránky a hltala každé slovo.

4 09.09.2016

Oproti Kruhu byla Spirála značný kvalitativní pokles. Kruh prostě nastavil laťku moc vysoko a Spirála se jí ani nepřiblížila. Ale když přestanu Spirálu srovnávat s Kruhem je to i tak "dobrý" příběh. Tedy na mě tam bylo moc chemie, genetiky, biologie(netuším, do jakých dalších oborů kniha zasahuje), což by nebyl až takový problém, protože vše bylo krásně vysvětleno, že to i laik jakž takž pochopí. Ale podle mě tato "odbornost" dost odpoutávala pozornost od hlavní dějové linie.
Myslím, že Kruh je pro západní svět o něco lépe stravitelný než Spirála. Kruh je více ucelený, více "pochopitelný". Ve Spirále jsem se nemohla ubránit chytání se za hlavu. Spirála jistě nepostrádá tu "japonskou podivnost".

3 21.07.2016

Už podle názvu jsem očekávala děsivý horor, při kterým tuhne krev v žilách. Dokonce jsem knihu četla spíše v dopoledním a brzkých odpoledních hodinách, abych se vyhnula případné nespavosti ze strachu. Nakonec se ukázalo, že kniha není až tak hororová, což mě osobně jedině potěšilo. Kniha mi přišla spíš něco, co bych definovala jako "mystická detektivka", kdy se hlavní hrdinové snaží přijít na kloub "záhadě".
Příběh je velice promyšlený, až bych řekla geniální, jak všechno do sebe zapadá. Konec mě naprosto ohromil. Ovšem byla bych raději, kdyby ona pokračování -Spirála- a -Smyčka- byla spíše odděleným příběhem nenavazujícím na Kruh. Raději bych zůstala u onoho konce z Kruhu, pokračování bylo už moc přitažené za vlasy, bylo to až na mě moc "japonské".

2 21.07.2016