Lucienka220
komentáře u knih
Kde zpívají raci
Delia Owens
Pěkně, svižně napsané, bez zbytečného sentimentu. A krásný popis zvláštní, pro nás velmi exotické krajiny, která je stejně krásná a nespoutaná jako hlavní hrdinka.
Pobřežní cesta
Raynor Winn
Tak tahle kniha mě dostala. Příběh popisuje skutečné události.
Manželé přes padesát, kterým se zhroutil život. Nejen, že přišli o úspory, ale vinou špatně formulované smlouvy i o milovanou farmu, navíc manželovi zjistili neurodegenerativní chorobu.
A oni odejdou do bezdomoví, projdou s omezenými prostředky Pobřežní cestu, mnohokrát si sáhnou na dno svých sil, prochází krásným, divokým pobřežím, setkají se spoustou lidí, příjemných i méně přívětivých, upevní svůj vztah a dokáží se z nelehké situace svými vlastními silami dostat.
Pro mne jsou Raynor a Moth neuvěřitelní frajeři!
Ária
Nazanine Hozar
Kniha mne zaujala obalem i anotací. Bohužel jsem se při čtení nemohla ubránit zklamání. Doktor Živago to tedy rozhodně není. Stále jsem měla pocit, že čtu nějakou pracovní verzi knihy. Některé situace a linky příběhu byly nedotažené, nelogické. Byla to velká škoda, protože to ubralo na věrohodnosti příběhu nalezené holčičky Árie.
Jako klad bych hodnotila, že se nám autorka snažila zprostředkovat různorodost Íránu - pestrou mozaiku různých náboženství, politických názorů, sociálních skupin a čtvrtí Teheránu.
Malý život
Hanya Yanagihara
(SPOILER) Přečetla jsem tuto knihu, na kterou jsem byla velice zvědavá. Na rozdíl od ostatních jsem nad knihou neplakala, a musím přiznat, že mi někteří hrdinové pěkně brnkali na nervy. Připadá mi, že kniha je trochu nafouklá, co do rozsahu, jak už bylo zmíněno v komentářích přede mnou, několik stran plných "omlouvám se" a "je mi líto" mi mnohokrát na několika stránkách přišlo až příliš.
Edit 18. 3. 2022
Na knihu si občas vzpomenu, musím říci, že více méně se vztekem. Ten divný pavouk Jude mi pěkně leží v žaludku. Jak se všemi pěkně manipuluje. A autorka manipuluje s našimi city.
Zpětně docházím k tomu, že Willem byl také masochista. On prostě rád trpěl. Proto si začal, ač heterosexuál s Judem. Aby mohli trpět oba dva...
**********obsahuje spoiler*******
A teď k hlavním hrdinům románu:
Velmi mne mrzelo, že váhavý Malcolm byl v další části knihy upozaděný. Zajímalo mne, zda se pomocí velkého úspěchu vypořádal s tím, že nebyl takový, jakého si vysnil jeho přísný otec.
Inteligentní Jude je tak pokřivený a rozvrácený od dětství. On ani jiný než sebestředný a sobecký po svých zkušenostech nemůže být. Nedostatek sebevědomí si vynahrazuje arogancí v práci. Je takovou černou skříňkou, do které si vše možné projikují jeho přátelé, ale z které nevyjde nic. On se v normálních vztazích a situacích vůbec neorientuje (v knize je popsáno, jak si musí ke zvládnutí sociálních situací číst rady z časopisů a internetu). Naštěstí má přátele, kteří se o něj stále zajímají, starají a podporují ho. Je zajímavé, že do šestnácti let se Jude potkal až na dvě výjimky (Ana a ošetřovatelka v nemocnici) se samými zlými lidmi, kteří ho buď týrali nebo zneužívali. Po setkání s přáteli na koleji se vlastně sejde jenom s jedním zlým člověkem (tam ale přemýšlím, zda v Calebovi nevzbudil svým nízkým sebevědomím pocity sadisty a predátora). Nejvíce mě zasáhlo, jak ani po létech nedůvěřoval Haroldovi, vždy od něj jako by očekával postranní úmysly.
Willem je Mirkem Dušínem této party. Citlivý, něžný... a myslím, že zcela nereálný. V celém příběhu jsem nenarazila na nic, co by prozradilo něco záporného.
Nejoblíbenějšími postavami byli Harold a J. B. Harold mi byl blízký svou životní zkušeností. Bylo mi líto, že se musel ve svém životě dvakrát vyrovnávat se ztrátou dítěte, dvakrát "překalibrovávat". Byl mi sympatický tím, že se nesnažil nikoho předělat a bral věci tak, jak byly.
J. B. mi připadá jako nejlépe napsaná postava. Tak trochu sobecký a sebevědomý chlapec, milovaný a podporovaný rodinou, který díky životním zkušenostem vyzrává a ví, co je v životě důležité. Popis drogové závislosti a vztah s Jacksonem byly jedny z nejsilnějších momentů v knize. I to, jak se citlivě a lidsky v závěru knihy chová. A pak: J. B. hledá hodného, hezkého bílého chlapce. Několikrát je v knize naznačeno, že je to Willem. Jenže mě podle obrazů popsaných v knize přišlo, že by celou dobu zamilovaný do Juda, ale vytušil, že u něj nemá šanci...
Závěrem mne, když se Jude ptá po smyslu své existence, napadla báseň Josefa Kainara Jaký to s ním bylo, která končí verši:
...von padne, a už nevstane.
Trošku se zaprášilo.
A velkej bude světa soud,
esli směl takhle upadnout
a jaký to s ním bylo.
