LaVieEnRose komentáře u knih

Tohle je pro mě taková bible kváskového chleba. Baví mě zkoušet nové recepty a k osvědčeným se vracím. Ráda si v ní i jen tak listuji a vybírám, co vyzkouším příště.

3 18.01.2024

Tahle kniha byla pro mne zklamání.
S ohledem na to, že se mi od autorky dříve čtená díla líbila, sáhla jsem po tomhle s velkým očekáváním. S Pýchou a předsudkem to má společné jen jména postav a názvy míst. A i když se na to snažím koukat jako na dílo nesouvisející s Austenovou, je to pořád dost slabé...podivná detektivní zápletka, místy romantické části připomínající lacinou harlekýnku, k tomu celková snaha o zobrazení ženské emancipace působící dost křečovitě..
Do dočtení jsem se už docela nutila.
(A závěrečná věta tomu všemu nasadila korunu.)

1 17.07.2023

Kniha mi byla čtená v dětství. Ale nevím, jestli je určená primárně dětem. V té době na mě děj působil smutně, zvlášť závěr. Zajímavé je v příběhu setkávání světů dětí a dospělých, různé prožívání smutku a představy dospělých o prožívání dětí.

Jedna z mála knih, co jsem nedočetla. Původního Saturnina od Jirotky mám moc ráda, ale tohle pokračování mi přijde špatné. Je to opakování vtipů z předlohy, ale tak nějak neobratně a když je to navíc moc časté, přestává už to být i vtipné. Jazyk také napodobuje originál, ale přišlo mi, že tady se autor někdy do rozsáhlých souvětí úplně zamotává. Nejvíc mě mrzelo, že se i z jednání postav vytrácel smysl. Například v úvodu (spoiler!) , kdy Saturnin zkazí tetě Kateřině svatbu špatným hudebním doprovodem, už ani není jasné, proč to dělá. V původním Saturninovi mají různé potyčky důvod, většinou jsou žertíky naúčet tety Kateřiny reakcí na její chování. Tady je to už jen takové záškodnictví.. A navíc byla většina epizod dost předvídatelná.

Na knihu jsem narazila, když jsem náhodou naladila Stránky na dobrou noc na Čr Vltava. Tohle krásné provedení (v podání Martin Fingera a Andrey Elsnerové) mi úplně učarovalo, takže jsem si Závoje mlhy musela hned přečíst. Velmi se mi líbí vypravěčský styl i spojení poezie a prózy, obojí odlišné od toho, na co jsem zvyklá z podobných evropských děl. Také se mi líbí propojení vnitřního života s přírodou, které je patrné hlavně u postavy paní.

2 27.04.2020

Nevím, do jaké míry je novela autobiografií, ale působí jako naprosto upřímný náhled do duše vypravěče/autora. Uchvátilo mne, jak jsou v dialozích nebo v myšlenkách vypravěče zachycené a vyjádřené pocity. Obsah těchto pasáží je často poměrně drsný, protože autor tady odkrývá svoje nitro bez jakýchkoli příkras. Přesto mají určitou poetičnost. Na základě popisu knihy jsem ze začátku očekávala poněkud idyličtější vyznění milostného vztahu. Při čtení jsem se ale nemohla ubránit pocitu smutku a vnitřní bolesti, která celou knihu prostupuje.

2 24.04.2020