Lament komentáře u knih

Wow! Mám za sebou 3 roky teorie psychoterapie a jsem 3. rokem ve výcviku, ale doposud jsem si neuměla úplně konkrétně představit, jak všechny ty znalosti a poučky drží pohromadě a stává se z nich proces terapie. Až teď! Navíc je tón komiksu osvěžujícím způsobem neuctivý, což je extrémně zábavné.

2 03.04.2024

Když jsem začínala před čtvrt stoletím ještě jako mládě číst fantastiku, velmi často jsem zažívala až vytržení, způsobené hlubokým prožitkem a znepokojivými otázkami, které šly ruku v ruce s nejkvalitnějšími díly subžánrů. Ten pocit si pamatuju tak přesně, fanové mu většinou říkají pocit úžasu, přestože už ho téměř nezažívám a nikdy za ním nepřestanu smutnit. Už tenkrát jsem narazila na pár povídek "Jamese Tiptreeho" - tenkrát se ještě nevědělo, že nejde o muže - a patřily k těm nezapomenutelným. Teď o 25 let později jsem při čtění této sbírky zase zažívala tak silný pocit úžasu, jak si ho pamatuju z mládí. Bylo to, jako by bůh odvolal vyhnání z ráje a já se znovu těšila objevování procesu poznávání věcí. Alice, děkuju.

5 03.04.2024

Styl Ondřeje Neffa není pro každého - je přímý, jednoduchý, výstižný až publicistický. Já si ho zamilovala už kdysi dávno a dobrodružství Kuby Nedomého a dědka Čucháka patří k tomu nejlepšímu, co tento dosti plodný spirovatel napsal. Pobaví a potěší mě vždy svou neotřesitelně vyrovnanou kvalitou, ale Ostrov nesmrtelných se přece jen zařadil do mé nejoblíbenější trojky, kam jinak spadá Měsíc mého života a Ro(c)k mého života. Může to být i tím, že je obsáhlejší a já si tak mohla déle užívat svých oblíbených postav a strohého, výstižného stylu.

Je fascinující, jak moc působivý může být úplně jednoduchý příběh o postapo putování. V první půlce jsem si říkala, že je to takové milé (navzdory okolnostem vyprávění) a dost mě nadchlo, jak se to bez varování v druhé půlce zlomilo. Ale to není hlavní benefit toho skutečně dost jednoduchého příběhu. To, co ve mně zůstane dlouho a nad čím budu ještě dlouho rozjímat, jsou myšlenky za ním. Ani ty nejsou bůhvíjak složité a třeskutě intelektuální, o to působivější jsou. Autor totiž neotřesitelně a neomylně vychází z žité zkušenosti a já už mám věk na to, abych přesně věděla, o jakých pravdách to mluví. A tak zase jednou přemýšlím o svobodné vůli a o tom, jakých významů může ve skutečnosti nabývat věta, kterou my, lidé, tak rádi (zne)užíváme. Neměl/a jsem na výběr.