LaDouceBrise komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že jsem od této autorky četla už knihu Všichni jsme utkáni z hvězd, která mě okouzlila nejen svým tématem, ale i napínavostí, čtivostí a lehkostí, s níž je napsána, jsem už tak trochu očekávala, že i Kniha vzpomínek mě stejně zaujme a vtáhne do děje. Nebyla jsem proto moc překvapená, když jsem zjistila, že se kniha s největší pravděpodobností stane jednou z mých nejoblíbenějších. A taky se jí i stala, neboť nevidím jediný důvod, proč by se toto dílo Rowan Coleman, které se nejenže jako obvykle zabývá závažným tématem, což ho činí zajímavějším a nepochybně i poučnějším, je však taky napsáno s přehledem, prosyceno dojemnými okamžiky a nespočtem emocí a jeho děj se pozvolna ubírá ke konci bez toho, aniž byste se při čtení nudili, a vy po celou tu dobu... prostě nevíte, nemáte sebemenší tušení, jak to skončí. A když konečně přijde ono slavné rozuzlení, nejste překvapeni. Nejste vůbec překvapeni, protože přesně takovéto ukončení k tomuto typu příběhu naprosto sedí.

Je to až obdivuhodné, ale ať se snažím sebevíc, zatím se mi nepodařilo najít jedinou vadu Rowanina díla. Plně doporučuji.

6 04.10.2017

(SPOILER) Po zklamání v podobě Nejdelší jízdy od Nicholase Sparkse jsem byla příjemně překvapena dojemným příběhem, který bych označila za kvalitní oddechové čtení proložené vtipnými i slzopudnými scénkami prosycenými velmi silnými emocemi, které na stránkách knihy ožívaly a nepozorovaně se vloudily i do čtenářovi mysli, takže si čtení mohl skvěle užít.
Hlavní hrdinové mi byli strašně sympatičtí, o těch vedlejších už sice nemůžu říct totéž, ale to neznamená, že by to nějakým způsobem zkazilo celkový dojem z knihy.
Konec nebyl ani tak přehnaně velké klišé a neuskutečnitelná shoda náhod, ale ani tak deprimující zážitek, jenž ve čtenáři vyvolává jisté pocity deprese. Ve své podstatě to skončilo happy endem, přestože hlavní hrdina spáchal sebevraždu.
Jediné, co mi na celém dílu vadilo, byla celková předvídatelnost, která doprovázela čtenáře celým dějem a občas i trochu lezla na nervy.

5 03.09.2017

První věc, jež mě po dočtení knihy napadla, bylo, že budu nejspíš opět oponovat názorům většiny zdejších čtenářů a, jak už se stává mým zvykem, vybočovat z předlouhé řady těch, kteří si Nicholase Sparkse jakožto autora knihy zamilovali a s chutí se vrhli na jeho další romány. Ptáte se, proč tomu tak je?
Musím se přiznat, že jsem se trochu nechala zlákat tím nepřeberným množstvím čtenářů, kteří Sparksovu tvorbu vyzdvihovali až někam do nebeských výšin, což, jak se později ukázalo, byla zásadní chyba. Nicméně když jsem si řekla, že to s ním taky zkusím, neměla jsem ani nejmenší tušení, že skoro všechny knihy v mé knihovničce mě podstatně více vtáhly do děje, jejich čtení jsem si užívala a nedočkavě hltala stránku za stránkou, napjatá jako struna. Na rozdíl od četby tohoto díla.
Takže, co mi tedy tak vadilo? Určitě předvídatelnost děje, s níž jsem tak trochu i počítala, ale přesto mi dokázala zkazit prožitek a možná že i její vinou jsem se nedokázala do knihy pořádně začíst. Sparksovy vyjadřovací schopnosti mi občas přišly dost chabé, holé, dostatečně nerozvité věty obsahující nezáživný popis okolní krajiny a prostředí mne nutily k přeskakování řádků, což se mi snad ještě nikdy nestalo. Mám pocit, že délka knihy by se dala zkrátit tak na polovinu.
A to, co mi taky tak úplně nesedlo, byl styl vypravování kapitol Luka a Sophie, totiž psaní ve třetí osobě, na nějž nejsem vůbec zvyklá. Nicméně to se dalo přehlédnout, na rozdíl od výše zmíněných věcí.
No, myslím, že stěžovat si na přehnaně romantický happy end by bylo dosti nepatřičné, vzhledem k tomu, že tohle je prostě Sparksův styl, jak jsem pochopila z komentářů u jiných jeho knih, který asi jen těžko někdo změní. Ale i přesto přese všechno byl konec krásný a dojemný, že jsem neměla daleko k slzám a jeho čtení jsem si vychutnávala.
Chválím promyšlenost děje, jak do sebe vše postupně zapadalo. V podstatě to bylo takové příjemné oddechové čtení. Jenže... něco tomu prostě chybělo. Nějaké to kouzlo, jiskra...

No, třeba si z tohohle mého trochu zmateného komentáře někdo něco vezme a pomůže mu to při rozhodování, zda si knihu přečíst nebo ne.

3 22.08.2017