katty-katka komentáře u knih

Knihu jsem četla pomalu a se sevřeným žaludkem, že se budu muset rozloučit s cigárem, i když jsem si moc přála přestat, bála jsem se, že budu trpět, kouřila jsem 16 let asi krabičku denně. Ale dočetla jsem jí, udělala si večer takový loučící rituál a ráno už si nezapálila, zatím jsou to pouze dva měsíce (ale už to je výkon), co nekouřim a je to děsná pohoda, netrpim, nechybí mi to a hlavně nemám ani chut, když si zapálí lidi kolem mě, protože já nejsem ten chudák, co si nemůže dát cígo, chudáci jsou oni, protože musí, přesně, jak to píše kniha. Je velká škoda, že knihu nedoporučují třeba lékaři.

Dobré, napínavé, ale hrozně smutné, co se jejích dětí týče, příběh z úplného dna! Nic horšího, už snad prožít nejde...

Když mi kamarádka řekla, co čte za knihu, hned se mi objevili obrázky ze zpráv, slyšela jsem, že se to stalo, zajímalo mě, co prožily, přečetla jsem knihu během dvou dnů, ale přemýšlím nad tím stále (četla jsem jí tak před dvěma lety), obzvlášt proto, že mám dvě dcery, neumim si představit, kdyby měly takto trpět, hnus a utrpení, škoda, že ten chlípák spáchal sebevraždu...