kamipapaja komentáře u knih

Tento příběh je originální v mnoha různých pohledech - je to využití skvělé dobové hudby, kvůli které jsem si knihu úplně původně koupila, je to dále neuvěřitelně skvělý nápad zahrnout děj do historie Kypru na přelomu 60. a 70. let (něco takového tady doopravdy, ale doopravdy ještě nebylo, naprosto nic jsem o tom nevěděla a nechápu, jak mě to mohlo minout - něco tak ohromně zajímavého a přitom se to stalo poměrně nedávno, já prostě miluju příběhy buďto podle skutečných událostí, nebo alespoň využívající pozadí skutečných událostí), je to proložení děje dopisy, které jsou ohromně upřímné a krásné (to jsou ty nejdojemnější části příběhu)... Největší originalita příběhu je ale pro mě především v uvěřitelnosti. Ema není dokonalá, Ema naopak dělá chyby a chová se lidsky, své chyby si uvědomuje a vzhledem k tomu, že to nemá jednoduché - je mladičká, žije vlastně u úplně cizích lidí, má za sebou víc než ostatní vrstevníci a ti se k ní navíc chovají hrozně, opustila maminku a postiženého bratříčka, prožila peklo se svým otčímem a je pořád sama. Ona to na svůj věk zvládá vlastně dobře a její chyby bychom měli přijmout. Fandila jsem jí, protože člověk přece má protichůdné pocity celý život. A pak přichází James a staví jí před nelehké rozhodnutí. Má ho ráda, ale má ráda taky babičku a dědečka, kteří jí zachránili a na které si konečně začíná zvykat, a navíc je strašně mladá, trochu má ráda i Tima Walshe a kamarádku Angie a líbí se jí v jejich světě, protože konečně někam patří. Myslím, že právě proto se její vyprávění tak dobře čte a proto je také kniha tak napínavá a přečtete ji za chvíli, přestože je obsáhlá. Mnoho hrdinek nám v knihách i filmech lže. Jsou nám také podsouvány lži o těch, do kterých se hrdinky zamilují. Ema nám říká, jak to je. I postava Jamese působí uvěřitelně, protože ani on není dokonalý a přesto ho milujete. (Chvílemi jsem si myslela, že mi snad James zaklepe na dveře a odvede si mě :D ) Někdo se toho může zaleknout, ale kdo je vlastně tak odvážný, aby si nemaloval, že je všechno jen černé nebo bílé? Ema takto odvážná je. Plynou kolem ní významné historické události - okupace Československa, vietnamská válka, Nixon a mnoho dalších (často je zmiňuje ve svých dopisech, to je super), a nakonec i turecká okupace Kypru, která ji zasáhne snad nejvíc. A ona nám mezi tím vším předkládá opravdický pohled na lásku. Miluje Jamese, ale je pro ní těžké odejít za ním do další země, opustit další domov, zklamat babičku a dědečka. Jednu už opustila a zůstala poměrně osamělá. Doporučuji všem, kteří si nechtějí lhát do kapsy a zároveň ví, co je skutečná láska - taková, co vydrží desítky let. Příběh je prostě plný zvratů, které jsou ale uvěřitelné a přirozené a které neočekáváte, to dělá knihu napínavou a zajímavou.

4 06.10.2020

Jana Poncarová si zvolila skvělé téma, četla jsem i Podbrdské ženy a musím říct, že příběh Eugenie mě zaujal mnohem víc. Nechápu, jak někdo může vyčítat autorce, že její postava je chladná, nesympatická atd. v ostatních komentářích mi toto připadá jako výčitka, ale vždyť Jana Poncarová líčí skutečnou osobu, skutečný příběh a člověk v takovém případě musí být velmi opatrný, aby se někoho nedotkl. Líbila se mi část, když přišli do Plzně Američané, miluju příběhy podle skutečné události a její setkání s generálem mi připadalo uvěřitelné, toto se autorce povedlo. Já bych spíše knize vyčetla otázku čtivosti. Někdy se objevují zbytečné popisy, které má člověk tendenci přeskakovat, myslím, že ohromně zajímavý příběh Eugenie se dal zpracovat i čtivěji, zábavněji, jako by si autorka už ťukala na hodinky, že chce mít práci hotovou.

3 06.10.2020

Zajímavý nápad, autorka si dala velkou práci se zpracováním, ale bohužel není kniha příliš čtivá, což je škoda.

2 06.10.2020

Tento příběh nám líčí život obyčejné, ale přesto neobyčejné princezny žijící v arabském světě. Miluju příběhy podle skutečné události, uvěřitelné příběhy, které nám nelžou do kapsy a takový rozhodně Sultanin příběh je, samozřejmě je to proto, že se spisovatelka inspirovala skutečnou osobou - zároveň ale i takový příběh by se dal napsat tak, že by nebyl uvěřitelný. Plynulé a přirozené vyprávění přelouskáte za jeden nebo dva večery. Pocity i atmosféra arabského světa ve mně doznívala ještě dlouho po přečtení, myslela jsem na knihu několik týdnů a sháněla se po dalších pokračováních.

1 06.10.2020