kacezz
komentáře u knih
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Knížka o tom, že člověk nemusí být v jádru takový, jaký se na první pohled zdá, o tom, že nejsme černobílí a každý stojí za to, aby ho někdo měl rád. Knížka o lásce, laskavosti a pospolitosti mezi lidmi a o tom, jak důležitý a krásný může být život v komunitě nehledě na generační rozdíly, protože každý může komunitě přinést to své, a tím obohatit ostatní. Knížka je sentimentální a předvídatelná. Ale donutila mě zamyslet se, pohladila mě po duši a rozplakala. Nemůžu jinak, než dát plný počet hvězd.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Tahle kniha mě fakt nadchla. Strhující děj od začátku do konce, ale zároveň vlastně v odpočinkovém tempu. Není to ten typ knihy, kdy se přes určité nudné pasáže prokousáváte, abyste se dostali k těm zábavnějším. Ani ten, kdy kniha už v první v půlce vyčerpá svůj potenciál a dokonce ani kniha, u které po pár stránkách dokážete dost jednoznačně odhadnout, jak to všechno dopadne. Bože víc takových knih! :)
Papírová princezna
Erin Watt
Přesně, jak už tady bylo řečeno. Tolik věcí se mi na té knize nelíbilo, jak byly určité pasáže napsané, ta hrubost a hulvátství, hlavně v první půlce knihy, prostředí střední školy pro smetánku, občas neuvěřitelný situace, sprostý a slizácký vyjadřování těch lidí. Četlo by se mi to i o dost líp, kdyby postavám bylo alespoň něco přes dvacet. Asi nejsem cílovka. Na druhou stranu, co jsem udělala po dočtení? Běžela do knihovny pro další díly, ehm...
Hlava plná lásky
Ali Hazelwood
(SPOILER) O hodně slabší než první díl. Dost předvídatelný příběh hlavně vlivem toho, že autorka Hypotézu lásky v podstatě zrecyklovala.
Navíc tentokrát mi hlavní postava Bee nebyla vůbec sympatická, fakt mi její styl přemýšlení a celkové vykreslení její osobnosti (i vizáže) nehrály dohromady. Situace mi kolikrát přišly nerealistické a ani akademické prostředí mě nevtáhlo jako u jedničky. Některé pasáže mi přišly zbytečně odfláknuté, málo vykreslené, oproti tomu pasáže o Marie Curie byly takové "navíc" a nudily mě.
O společném veganství, stejném vkusu na filmy a hudbu a o závěrečné dramatické scéně v kanceláři s kočkou se snad ani nezmiňuju... a o "náhodičce" na twitteru už vůbec. Za mě to prudce ubírá na uvěřitelnosti děje a vůbec bych tam tuhle za vlasy přitaženou omáčku nepotřebovala.
I přesto je kniha čtivá, odpočinková, ale působí na mě trochu jako šitá horkou jehlou, aby se rychle navázalo na hype první knihy. Já jsem se z ní ale na zadek tentokrát prostě neposadila.