jprst komentáře u knih
Slušně sepsaný kriminální příběh, jen kdyby se autor nesnažil i do obyčejné kriminálky nacpat alespoň trochu komunistické ideologie.
Podle tohoto příběhu byl natočen stejnojmenný film - režisér Ivo Toman. Obojí sloužilo ve své době jako ideologická propaganda.
Knížka veršů byla vydána ve stejném roce jako autorův román Havarie, takže to vypadalo, jako kdyby se rozhodoval kudy dál. Ale rozhodl se správně, jeho prozaická díla si našla rozhodně více čtenářů.
Nejedná se o román, ale o autorův scénář k televizní inscenaci.
Domnívám se, že se v tomto případě se nejedná o knižní vydání, ale pouze o scénář k televizní iscenaci. Proto také asi chybí ke knize veškeré další údaje.
Dost slabý odvar ze Švejdy, nalákalo mne jméno autora a to byla chyba.
Tuto autorovu knihu neznám a ani jsem o ní nic nezjistil. Vím pouze, že Jiří Švejda byl autorem námětu a scenáře pro televizní inscenaci tohoto názvu - natočena v roce 1980, režisér Jiří Adamec.
Zápletku bych označil za překombinovanou, ale k zamyšlení je až nepříliš složitý způsob, jak lze s člověkem manipulovat.
Asi nejlepší, co autor napsal, lépe řečeno, co vyšlo v češtině.
Ve starých dramatech se ve správném okamžiku objevil " deus ex machina ". V tomto románu je to pro změnu emigrantka, která se " uvědomila ".
Docela přesvědčivě napsaná kniha, ale bohužel je určená jako obhajoba neobhajitelného - totiž vítězství komunistického režimu a diktatury proletariátu. V současné době, s odstupem času, může sloužit jako příklad, jak se dá taková událost zkreslit a překroutit ve prospěch vládnoucí ideologie.
Je znát, že se jedná o autorovu prvotinu, do dobrého thrilleru to má dost daleko, i když námět je dobrý.
Příběh silně poplatný době svého vzniku, dnes by ho už nikdo asi nečetl.
Pro napsání této knihy použil autor část svého rozsáhlého životopisného románu o pracovníkovi sovětské rozvědky Lvu Maněviči - Etiennovi, který vydal v roce 1971.
Román, poprvé vydaný v roce 1949, autor v roce 1959 přepracoval (ostatně jako některé své další romány). Že by důvodem byl postupný vývoj vládnoucí ideologie ?
Přepracování románu rozhodně prospělo, ale proč to trvalo téměř dvacet let ?
Názorný příklad budovatelského románu v počátcích socialistického realismu určitě sloužil jako vzor pro další spisovatele. A jak se změnily požadavky doby, tak ho autor v roce 1972 přepracoval, nutno přiznat, že k lepšímu.
Od tohoto autora poněkud překvapivé téma, ale kniha je to příjemná především pro chvíle pohody.
Autor v tomto románu využil zkušeností ze svého pobytu v Malajsii.
Nenašel jsem zde jedinou povídku, která by mě vyloženě upoutala a zaujala.