Jim.Keyman komentáře u knih

Velice zajímavá, poučná a dosti znepokojivá kniha, která se četla prakticky sama. Autor nám předkládá velice syrově a (dle mého názoru) poměrně realisticky popsaný příběh britských chlapců, kteří ztroskotali na pustém ostrově a pravděpodobně si doma zapomněli růžové brýle a výtisk knihy "Dva roky prázdnin". Nejprve si nadšeně hrají a chtějí vybudovat utopickou společnost bez dospělích, ale postupem času se hra promění v boj o holý život.
Kniha vede k zamyšlení nad tím, co je vlastně ta lidská civilizace, co civilizaci drží pohromadě a jak málo stačí k tomu, aby se civilizovaný jedinec stal necivilizovaným barbarem. Odhaluje děsivou pravdu, že i symbol čistoty - nevinný hoch, člen chlapeckého sboru britské internátní školy, dokáže propadnout zlu a chovat se hůře než dravé zvíře.
V knize je spousta zajímavých postav, ale nejvíce zde figurují čtyři silné charaktery, které se postupně vyvíjejí a jejich vnitřní podstata se dere na povrch. Je zde morálně čistý „good guy“, který neustále myslí na záchranu a snaží se své kamarády motivovat k odpovědnosti a společnému snažení. Pomáhá mu při tom moudrý rádce, který je bohužel často všem jen pro smích. Proti nim stojí „bad guy“ - diktátor posedlý absolutní mocí, který se snaží zlákat tupý dav pečeným masem a svou schopností lovit, která ho podle jeho myšlenkových pochodů nadřazuje nad všechny ostatní. Tomuto despotovy, kromě sadistického soukmenovce, dopomáhá i válečné zbarvení, které zajišťuje určitou anonymitu a odstraní poslední zbytky lidskosti, studu a zábran.
Je zde popsán nekonečný boj dobra se zlem, ve kterém zde proti sobě stojí moderní civilizovanost a prastará barbarská lačnost po čerstvé krvi. „Co je lepší – mít pravidla a snášet se mezi sebou, nebo lovit a zabíjet?“

6 06.02.2017

Děj se odehrává neznámo kde a neznámo kdy na zlověstném oživlém zámku, který nebyl postaven lidskou rukou, nýbrž sám povstal z krve pohanských otroků. Příběh plný šílenství a beznaděje vypráví o utrpení smrtelníků, kteří jsou vydáni na milost a nemilost tomuto děsivému zámku Ragemoor, ze kterého není úniku. Zámek má svou vlastní vůli, své ohavné plány a v žádném případě netoleruje sebemenší odpor. V díle můžeme spatřit prvky H. P. Lovecrafta, E. A. Poea a F. Kafky. Černobílá kresba Richarda Corbena navozuje ponurou gotickou atmosféru, ale i přes všechny snahy se podle mého názoru jedná o hororový příběh, který sice neurazí, ale ani příliš nenadchne.

5 06.02.2017

Druhý díl ze série New 52: Batman, se podle mého názoru rovněž velice vydařil. Jednalo se o zajímavé zakončení příběhu o Sovím tribunálu, ve kterém si Batman sáhne na dno, pozná své hranice a uvědomí si, že je sice velice silný, ale že prostě není neprůstřelný chlapec z planety Krypton. Jelikož mám tendence spojovat dvoudílná díla do jedno velkého celku - mohu ohledně dalšího hodnocení říci prakticky totéž, co o dílu prvním: „Příběh byl velice zajímavý, tajemný, promyšlený, akční a měl zkrátka šťávu, což je u akčního superhrdinského komiksu věc velice důležitá. Tento komiks od Scotta Snydera mě opravdu zaujal, upoutal mou pozornost a já jsem skutečně v napětí a se zájmem četl, co bude dál. Kresba Grega Capulla mi přijde naprosto brilantní a to samé platí i o inkingu Jonathana Glapiona.“
Lehce mě vyrušovaly přechody na příběhy zpracované hostujícími kreslíři, ale po pár panelech jsem si zvykl. Z těchto příběhů mě nejvíce zaujal příběh o Alfredově otci.

2 06.02.2017

První díl z nové série New 52: Batman, se podle mého názoru velice vydařil. Jedná se o nejlepšího Batmana, kterého jsem doposud četl. Příběh byl velice zajímavý, tajemný, promyšlený, akční a měl zkrátka šťávu, což je u akčního superhrdinského komiksu věc velice důležitá. Tento komiks od Scotta Snydera mě opravdu zaujal, upoutal mou pozornost a já jsem skutečně v napětí a se zájmem četl, co bude dál. Kresba Grega Capulla mi přijde naprosto brilantní a to samé platí i o inkingu Jonathana Glapiona.

2 06.02.2017