JarateKid komentáře u knih

To je tak: pokud budu brát Bibli jako věc víry, je to naprostý odpad. Pokud jí beru jako beletrii, je to tak 3* a půl, protože přestože se v této Bichli píše pár ojedinělých přirovnání, zajímavých metafor, příběhů s poučením, myšlenek (Kniha Kazatel je fakt super) a hlavně inovativních postupů, lepší knížky z téže doby jsou (a jsou hlavně bez paradoxů a úplně příšerných pasáží). Pokud to beru jako historický spis, je to prostě a jenom nálepka "Povinnost každého intelektuála, který chce vědět, o čem to ti křesťani a zbytek světa vlastně mluví"

Zásadní problém celé knihy je to, že vůbec není o tom, o čem slibuje, že je. Tak nějak jsem očekával, že celou knihu sotva vylezeme z laboratoří, ve kterých vědci a géniové počítají, luští a konstruují tehdy nové a dnes všeobecně známé ale i zapomenuté šílenosti. A že se tam někdy ukáže Churchill.

Ve skutečnosti je kniha vlastně jen o Churchillovi, respektive je první půlka o jeho politické a vojenské kariéře před válkou a druhá půlka je o Británii a Churchillovi na poli druhé světové. A vědecký pokrok tam má v této druhé půlce knihy stejně střídmého prostoru, jako v každé jiné historické knize, která bere druhou světovou válku obecně. Takže se mimochodem dozvíme, že "Lindemannův granát" je lepší než "Millsův granát", že bílý nátěr je pro noční letecké mise paradoxně lepší než kamuflážní černá, že oranžové vesty jsou mnohonásobně efektivnější při záchraně námořníků než tehdy tradiční žluté vesty, že námořní miny jsou efektivnější v hloubce 9 metrů než v tehdy běžně používaných 30 metrech, ale v čem spočívá rozdíl obou granátů a proč jsou miny ničivější v téhle hloubce (kvůli vodnímu tlaku? kvůli umístění citlivých míst na plavidle?), se prostě nedozvíme. Alanu Turingovi je věnováno pár odstavců. Pokud se povídá o Enigmě, tak spíše o praktickém využití rozluštěných depeší, jenže to už s vědci a kryptology nemá nic společného, to už je věcí armády, která zná plán nepřítele a přizpůsobuje se mu. Technické detaily granátů a min asi nikdo od téhle knihy čekat nemůže, ale proč je to lepší než ono a v čem spočívá výhoda, to by bylo čtenáři opravdu dobré říci. Například bílý nátěr pro noční mise mě opravdu myšlenkově zaměstnal.

To by bylo k názvu knihy, který je kompletně zavádějící. Kniha jako taková je velice čtivá, ozdrojovaná a plná konkrétních situací a i doprovodných autentických citátů Churchilla (včetně jeho bonmotů a proslovů!) a lidí z jeho okolí, ke kterým se asi běžně nedohrabeme. Jako stručná historie druhé světové (z pohledu Británie) je to skvělé akční a živé čtení, které jsem hltavě otvíral i o krátkých vzácných přestávkách v práci. Z populárních věd čtu jen věci teorietické, takže historie, nejtvrdší to možná fakta a vlastně jenom fakta jen se špetkou teorie, je pro mě něco nového, ale nijak mě to nezklamalo a šlo to hladce, neřkuli se ve mě probudil zájem o další historii něčeho! Knihu hodnotit nedovedu, protože jak hodnotit člověka, který na recitační soutěži překrásně zazpívá?

Na závěr úvaha. Samozřejmě se pletu, ale to neznamená, že to nemohu říci. Myslím, že Churchill (takže politika a armáda) a věda jsou dvě strany, které se neprolínají, ale mezi sebou mají ostrou hranici. V knize se totiž dozvíme, že Churchill vlastně všem kryptologům a vynálezům nerozumněl, ale děsně hltal jejich potenciál a funkci a vědeckým inovacím byl se zájmem otevřený, na rozdíl od konzervativních generálů. Z toho plyne, že o dění v laboratoři nevědí politici a armáda skoro nic, ale zajímá je pouze využití a efekt nového vynálezu. Churchill právě vyžadoval, aby mu lidé (jmenovitě třeba F. Lindemann, Churchillův příruční vědec) stručně a jasně vysvětlili účinek nového vynálezu. Nijak složitě princip, už vůbec ne historii jeho vývoje a pokusy a omyly s tím spojené, ale jeho očekávaný efekt, který velitelé využijí už sami v konkrétních situacích. Z toho tak nějak plyne, že nelze popisovat vědu a válečnou situaci dohromady, neboť kde končí jedna, tam začíná druhá. Kniha se věnuje výhradně té druhé.

Jak správně někdo napsal, tato kniha je autorova onanie nad sebou samým.

2 06.06.2014

Knihu jsem nedokázal přečíst, protože překlad je naprosto otřesný. "Přední kolo rozdrtilo nohu" naznačuje, že noha byla zlomena na několik kousků, ne-li na prach. V originále použité slovo "crushed" neznamená jen rozdrcení, ale i zatlačení, poražení, potlučení. Auto vás rozdrtí v případě, že vás k něčemu přimáčkne, případně když vás přejede tank. Normální auto vám svým kolem nohu nerozdrtí.

Na jedné stránce bylo hned dvakrát zcela nadbytečně použito slovo 'doslova': "Šanghaj se žebráky doslova hemžila./ There were so many beggars in Shanghai."
"Jang se s těžkým vozem z brány doslova vyřítil.../ Yang swung the heavy car through the gates".

"Nedokázal odtrhnout pohled od lesknoucích se dohod těchto potících se tlusťochů." Originálně: "He was fascinated by the gleaming Sam Brownes of these sweating and overweight men." Je sice pravda, že "dohoda" a "Sam Brown" jsou jeden typ vojenského pásku, ale slovo "dohoda" je prostě matoucí. A také je v knize hromada přechodníků - "lesknoucí se dohody" zní mnohem hůř a méně česky než "lesklé pásky".

Kontroverzní mi přijde i psaní malých písmen u slov jako "browning", "spitfire" a "hurricane". Autor sám používá velká písmena. Tyto názvy nejsou tak zaužívané a obecné, aby se psalo malé písmeno. Spitfire a Hurricane jsou velmi konkrétní typy letadla a zaslouží si své velké písmeno.

Pro ženy skvost, pro muže moc kýčovitý sentiment.

Opravdu podnětná kniha.

06.06.2014