jan3319 komentáře u knih

Jaroslav Irovský je momentálně můj nejoblíbenější český spisovatel. A troufám si říci, že má dobře našlápnuto a že o něm jistě ještě hodně uslyšíme. S duší beadníka byla první kniha, kterou jsem si od něj přečetl a ihned jsem si ji zamiloval. Dokonce jsem oslovil samotného autora a jelikož pracuji v knihovně, domluvil jsem mu nákup všech jeho knih do našeho fondu. Chtěl jsem jej podpořit a budu se o to snažit i nadále. Po dvou sráčských povídkových knížkách je první autorův román zatím to nejlepší, co doposud napsal. Je hrozná škoda, že se o knize skoro vůbec neví a není více propagována. Zaslouží si to. Kašlete na Viewegha, teď nastal čas pro Irovského. Já mu to přeju, ani nevíte jak. Vážně myslím, že má velkou budoucnost.

5 18.07.2018

Po přečtení povídek Příběhy sráče asi každého napadne přirovnání Irovského s kultovním autorem Charlesem Bukowskim. Ale Irovský si píše svoje. I když se netají tím, že je to jeden z jeho nejoblíbenějších spisovatelů. Irovský je Irovský. Sám autor nemá přezdívku český Bukowski moc v oblibě. Povídky jsou smutné, depresivní, ale je z nich cítit i chuť do života. Právě tu propast mezi nebytím a bytím autor vyplňuje svým psaním. A daří se mu to velice dobře.

2 18.07.2018

Tahle knížka mi vrátila dobrou náladu ve chvíli, kdy jsem to nejvíce potřeboval. Měl jsem špatný den. Večer jsem si vlezl do postele a před spaním si přečetl první tři povídky. A hned mi bylo lépe, deprese ze mě každou další stránkou opadávala. Měl jsem pocit, že nejsem na tom zase tak špatně. Že může být i hůř. A hlavně, že v tom nejsem sám. Autor zde vypiloval vlastní styl psaní. Sbírka je napsaná o něco lépe než předchozí kniha Příběhy sráče. Čte se jedním dechem. A já se těšil na každý následující den, kdy si s knížkou v ruce zalezu do postele a začtu se do další povídky.

18.07.2018