IŠ komentáře u knih

Ericha jsem potkala na střední škole. Je to už let... Na nám. Svobody v Brně na rožku, bylo malé knihkupectví. Bylo teplo a těsně před prázdninami. Vešla jsem tam náhodou. Byl výprodej. Nejdříve mě upoutal Franz Brentano. Snad mi Erich odpustí, že byl až druhý. Snad to dělala ta lesklá černá obálka, která mě u Franze upoutala. Až později jsem našla světle zelenou , tenoučkou knihu a na ní bylo napsáno jeho jméno. ERICH FROMM - Mít nebo Být. Vlastně nevím proč jsem ji z toho množství knih vytáhla. Byla tak tenká. Tenké knihy jsou podezřelé. Jako by autor neměl sílu napsat více. Erich byl podezřelý. Když se chci seznámit s někým koho neznám, obvykle prolistuji pár stránek. Něco málo si přečtu. A buď mě zaujme - nebo taky ne. U Ericha to bylo jiné. Nečetla jsem a ani nelistovala. Jen jsem si ke knize přivoněla. A potom… otočila jsem ji a na zadní obálce v levém rohu uviděla malou černobílou fotografii. Zamilovala jsem se do té tváře. Tak laskavé ! Do těch vrásek, hustého obočí a brejliček. Musel se mnou odejít ! Nemohla jsem ho tam nechat ! 50 Kčs… tolik mě ten vztah stál. Kromě této světlé zelené knihy jsem s sebou vzala také sytě modrou - Strach ze svobody. 65 Kčs. Ericha jsem poznávala přes jeho myšlenky. Jeho názory, zvláště v Mít nebo Být, byly tak čtivé. Tak lidsky a srozumitelně nabídnuté čtenáři. Souhlasila jsem. Vlastně se vším. Byl to vskutku jednostranný vztah. Moudrý, starý muž a já. Nemohla jsem uvěřit, že studoval u Sigmunda. Ano u toho tvůrce Psychoanalýzy. Termínově omezeného přítele C.G.Junga. Až po přečtení jeho knih jsem ho chtěla blíže poznat. Jako obyčejného člověka. Jako obyčejně neobyčejného člověka. Chtěl být rabínem. Paradoxně se rozhodl ortodoxní judaismus později opustit. A musel utéct. Před Hitlerem. Tři manželky, mnoho práce a několik infarktů. Miloval českou filozofii. Zvláště Egona Bondyho. Vytvořil Koncept zla. Nevěřil, že by člověk byl od přirozenosti dobrý nebo zlý. Tvrdil, že jedinec má stejnou možnost stát se dobrým jako zlým a sám si vybírá, kterou cestou se vydá. Přiznal, že svou roli hraje také prostředí ve kterém se jedinec vyvíjí. Především v raném dětství. Vydání Mít nebo Být se nedožil. Knihy, která mě tak ovlivnila. Knihy, kterou by si měl přečíst každý.
-----------------------------
"Kdybychom si uvědomili, co skutečně víme o sobě a o druhých, nemohli bychom dále žít tak, jak jsme žili dosud, nemohli bychom přijímat tolik lží ! "
Erich Fromm přezdívaný Apoštol lásky

14 17.06.2015

Taková malá, útlá kniha. Některé knihy mají uvnitř sebe spoustu moudrého a stačí jim k tomu pár listů. Lawrence je rabbi a velmi čtivou formou nás seznamuje s židovskou mystikou. I když se jedná o velmi všeobecné a základní údaje , pro člověka, který se zajímá o judaismus nebo obecně o náboženství tato kniha může být zajímavý zdroj poznání. Název knihy je inspirován závěrečným veršem 81. žalmu a kromě citací z Tóry, které jsou zde uvedeny jak v českém jazyce, tak i v hebrejštině jsou zde další zdroje jako Zohar, Midraše aj. Rabbi popisuje situace ze svého každodenního života a na konkrétních příkladech popisuje, jak se žije "vírou".
---------------------------------------------------
"Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde."

Kazatel 1,4-5

4 17.06.2015

Deníky Jiřího Ortena jsem se potkala na střední škole. Bylo mi 16 a vyměnila jsem knihu karate právě za tuto sbírku. I když jsem o Jiřím ještě nic nevěděla, intuitivně jsem cítila, že to bude jedna z těch známostí, která vám vydrží celý život. Mé Deníky Jiřího Ortena mají potrhaný obal. Když si čtu informace o ceně - 28,50 Kčs - tak se jen z nostalgie pousměju. Je to opravdu tlustá kniha. Na básnickou sbírku až nezvykle. Má úctyhodných 493 stran. Je to první vydání z r. 1958. Sbírku tvoří tři deníky - Modrá kniha, Žíhaná kniha a Červená kniha. Jedná se o tvorbu z roku 1938 až 1941. Poslední zápis je ze dne 29.8.1941, kdy Jiří Orten utrpěl smrtelné zranění při tragickém střetu s německou sanitkou. Všechny básně jsou řazeny chronologicky a tak máme možnost si číst v básních tak, jak přicházely na svět. Kromě básní jsou součástí Deníku také autobiografické zápisky, poznámky, záznamy snů a jeho vlastní komentáře. Je to pozoruhodné dílo a kdo jiný než právě Jiří by měl do puntíku naplnit krásný citát Jiřího Žáčka: "Pouze nesmrtelní básníci si mohou dovolit umírat mladí."
--------------------------------------
Vstaňte, prosím.
Jednomyslným určením Soudu odsuzuje se obžalovaný k životu. Tak zní výrok. Protože však je snad pro přítomné třeba komentáře, uvádíme jej.
Půjde od člověka k člověku a o každého se poraní. Bude nalézat ženy, aby je ztratil. Za kratičké okamžiky štěstí bude platit vlastní krví. Bude milován teprve tehdy, až přestane v lásku věřit. Pozná zradu v každém srdci, v každém slově a v každé myšlence, ale nedojde smíření, nedojde moudrosti. Pochybovat a pochybovat bude o zemi Bohem opuštěné, o kruté zvídavosti žen, o bolesti hloubkou zrazené, o všem bude pochybovat a o sobě samém nejvíce.
Pokolení bez lásky, jakým písmem se zapíšeš do dějin trýzně? Pokolení bez lásky, jaký vítr fičí ve tvé duši? Pokolení bez lásky, kam půjdeš, kam se poděješ? Kde jsou dveře, které nenalezneš zamčeny? Kde jsou ústa, která k tobě blízce promluví? Kde je matka, k níž by ses mohlo navrátit? Kde je tvá milenka, kde je tvůj přítel, kde je tvé dítě, kde je tvá krajina, tvůj bratr, tvůj dům, tvůj sad, tvé dílo, tvůj strom, tvá zvířata, kde je tvoje hudba? Pokolení bez lásky!
Tak zní výrok.
Exode, proveďte rozsudek.

Závěrečný monolog čtvrtého dějství, Jiří Orten

7 17.06.2015