inigo_montoya
komentáře u knih
Hluk a vřava
William Faulkner
Když jsem knihu dočetla, byla půlnoc a já šla spát. Druhý den jsem se vzbudila a nemohla na ten konečně uzavřený příběh přestat myslet.
Hluk a vřava je bezesporu mistrovské dílo. Na začátku to tak ale nevypadá a složitost s jakou jsou první dvě kapitoly napsány odradí nejednoho čtenáře. Kniha má 4 kapitoly, vyprávěny různými lidmi. První popisuje Benjy - mentálně postižený nejmladší bratr rodiny Camptonových. Jeho myšlenky jsou na stránky natisknuty náhodně, každá příhoda spouští vzpomínky na události jiné, v jiné době a Benjy na ně přeskakuje. Popravdě doporučuji si najít online osnovu, která jeho příběhu dá větší význam. On je totiž celý příběh popsán v té jedné kapitole. Jen to člověk nevidí, nechápe.
Druhá kapitola (každá je hezky rozvrhnutá, kolem 25 procent knihy) patří Quentinovi, nejstaršímu bratrovi. Ten má psychické problémy a jeho příběh byl pro mě možná ještě více matoucí než Benjiho vyprávění.
Druhá půlka knihy už postupuje hezky chronologicky, odhaluje další stránky pádu rodiny Comptonových a proč tomu tak bylo.
Moc se mi líbilo jak bylo nahlíženo na Caddy. Možná nejdůležitější postavu knihu, která však sama nedostala prostor.
Rozhodně to není oddychové čtení, ale to ty nejlepší knihy výbají jen zřídka.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
S přehledem má nejoblíbenější kniha. Jediné co mě mrzí je, že jsem si ji nepřečela dávné roky zpátky, abych si ji mohla číst znova a znova dokola a měla ji tisíckrát přečtěnou.
Nejdříve je Holden zvláštní postava. Smrad, který všechny a vše nesnáší. Všichni kolem jsou hlupáci a on jich má plné zuby. Odchází ze školy, potuluje se New Yorkem. Holdenův pocit samoty je schován za jeho velkými slovy. Dějově se toho až tolik neděje, ale tím je Salinger známý, obzvášť jeho povídky bublají pod povrchem A girl I knew nebo For Esme with love and squalor jsou mistrovsky napsané.
Salinger píše mistrovsky. Celou dobu jsem si podtrhávala pasáže, mohla bych podtrhnout celou knihu. Včetně titulu.
Pár mých oblibených citátů: (knihu jsem četla anglicky)
“What really knocks me out is a book that, when you're all done reading it, you wish the author that wrote it was a terrific friend of yours and you could call him up on the phone whenever you felt like it. That doesn't happen much, though.”
“I don’t give a damn, except that I get bored sometimes when people tell me to act my age. Sometimes I act a lot older than I am - I really do - but people never notice it. People never notice anything.”
"I was half in love with her by the time we sat down. That's the thing about girls. Every time they do something pretty, even if they're not much to look at, or even if they're sort of stupid, you fall half in love with them, and then you never know where the hell you are. Girls. Jesus Christ. They can drive you crazy. They really can."
“I thought what I'd do was, I'd pretend I was one of those deaf-mutes. That way I wouldn't have to have any goddam stupid useless conversations with anybody. If anybody wanted to tell me something, they'd have to write it on a piece of paper and shove it over to me. They'd get bored as hell doing that after a while, and then I'd be through with having conversations for the rest of my life. Everybody'd think I was just a poor deaf-mute bastard and they'd leave me alone"