Ilčik22
komentáře u knih
Ozvěny záhrobí
Veronika Fiedlerová
Z této knihy cítím chlad.
Nikdo mě nesleduje,
ale cítím jeho dech,
něco mne pozoruje,
mám husinu na zádech.
Někdo se na mou cestu přidá,
jing jang se ve mě střídá,
já osudu chci dát mat.
Jak zvrátit minulost,
změnit, co má se stát,
za kterou nitku zatáhnout,
to chtěla bych znát.
Na kousky život roztrhá,
můj rozum i cit,
chci zůstat začtená
a věčně snít.
Ke konci příběhu nastal zvrat, nikdo za to nemůže,
nikdo za nic neručí,
život sám je ozvěnou...
Jen s Benediktem v náručí
můžu zase klidně spát.
Pozdravy záhrobí
Veronika Fiedlerová
Já duchařinu nemám ráda, já se totiž nerada bojím, ale s Benediktem, to je jiná káva, za tím si stojím. To mrazení v zádech, když četla jsem knížku, ten sotva slyšitelný vzdech, to šimrání motýlů v bříšku. Ten příběh mne uchvátil, nedá se od něj odtrhnout, i když by mě Benedikt jistojistě ochránil, prohlížím doma každý kout. Hltám písmena, slova, řádky, stránku za stránkou, sem tam otočím se zpátky nocí probděnou a na konci nakukuju vpřed pootevřenými vrátky.