hranostaj13 komentáře u knih
Kniha se mi vcelku líbila, až na ten závěr s Billem Hixem, který mi přišel takový uměle vykonstruovaný. Jinak omlouvám se za předchozí komentář, zkopírovala jsem ho ze svých poznámek a nevšimla jsem si spoileru. Pro klaru225 a Šánku, upozornění jsem dostala a hned jsem komentář smazala, jenomže nejsem tu 24 hodin denně, tak to nebylo hned. Ještě jednou se omlouvám a prosím za trochu pochopení, jsem tu vcelku krátce, příště si dám víc pozor.
Tato kniha se mi z celé ölandské série líbila asi nejvíc. Motiv vraždy byl sice poměrně jednoduchý, ale nějak mě dostala duchovní rovina knihy. Přijde mi, že se trochu toho tajemna k dějišti příběhu nesmírně hodilo a to, jak se otec i jeho děti museli vyrovnávat se smrtí matky, mě chytlo za srdce.
Mám ráda knihy odehrávající se na ostrově a tato nezklamala. Líbí se mi styl psaní J. Theorina, protože v jeho knihách není krimi zápletka středobodem, je spíš na pozadí a uvádí do chodu běh dalších událostí. A atmosféra Ölandu je kouzelná :-)
V knize mě mnohem víc bavily pasáže o Matyldě de Braose, než pasáže ze současnosti. Chování hlavní hrdinky Jo mi přišlo chvílemi dost otravné a celkově její neustálé dohady s bratry Franklynovými akorát knihu zbytěčně natahovaly. Kdyby byla kniha trochu stručnější, vůbec by to neškodilo.
Takový klasický duchařský příběh, v němž mi opět jako v autorčině první knize vadila hlavní ženská hrdinka a možná ještě víc její nevlastní sestra. Každopádně kniha byla aspoň už kratší, takže se vcelku dala přečíst. Jsem zvědavá na další knihy Barbary Erskine...
Pro mě to byla knížka, která nutí člověka přemýšlet nad dějem i poté, co ji přečetl. Z knihy tak nějak sálá zvláštní atmosféra, možná proto, že je děj zasazen do Irska. Určitě doporučuji přečíst, já se od ní nemohla odtrhnout, protože jsem chtěla vědět, jak to všechno dopadne, ale konec přinesl snad ještě víc otázek, než jich bylo na začátku. Každopádně to byl určitě záměr autorky, aby si čtenář vyložil některé věci po svém...
Zatím jediná kniha, kterou jsem od Betty MacDonaldové četla a musím říct, že jsem o ní ještě dlouho po přečtení přemýšlela. Četla jsem ji, zrovna když jsem měla zápal plic (ano, byl to opravdu chytrý nápad :-)) a celou dobu jsem tak nějak prožívala tu hrůzu s autorkou. Obdivuji, s jakým vtipem a nadhledem dokázala psát o tak vážné nemoci, jako je tuberkulóza a jak se dokázala s nemocí vypořádat. Dnes člověku dají antibiotika a je za chvíli po problému, ale tehdy to opravdu byl boj na život a na smrt. Knihu vřele doporučuji k přečtení.
Tato kniha byla mnohem lepší než předchozí. Obě hlavní hrdinky, Isobel i Clare, mi sedly a celou dobu jsem jim fandila. Akorát ten závěr mi opět přišel trochu překotný, když vezmu v úvahu, že před tím se některé části docela táhly. Ale dávám plný počet bodů.
Pro měla byla tato kniha velmi milým čtením. Alespoň jsem si zase trochu rozšířila obzory o životě lidí ve starověkém Řecku.