havranice komentáře u knih

Knihu jsem právě dočetla, četla jsem ji své 7,5 leté dceři. Já sama jsem ji v dětství neznala. Dcera byla z knihy nadšená, příběh naplno prožívala, lituje, že jsme ji už dočetly, hned plánovala, že ji budeme číst znova. Příběh je moc pěkný - o jednovaječných dvojčatech, co o sobě nevědí, na táboře se náhodně potkají a zjistí že jsou sestry. Jedna žije s matkou, druhá s otcem, protože rodiče se rozvedli záhy po jejich narození. Rozhodnou se, že se vymění. Příběh končí šťastně, maminka a tatínek se dají zase dohromady, což si obě moc přejí. Kniha není nijak příliš dlouhá, i kapitoly mají příjemnou délku. I když dcera čte už pěkně, přeci jen mi přišlo, že to na samostatné čtení není - ztrácela se v tom. Některé výrazové prostředky v knize mi přišly pro dítě velmi složité, různé věci byly vyjadřovány narážkami a náznaky, které dítě kolem 8 let (kniha je určena od 8 let) nemůže chápat. Někdy text plynul pěkně, ale místy alespoň pro mě velmi kostrbatě a nepřehledně, mnohé pasáže se mi prostě nečetly vůbec dobře. Na spoustě míst se pomocí různých složitějších výrazových prostředků odkrývají vnitřní motivace jednotlivých hrdinů, bez mého komentáře a bez toho, že by dcera měla možnost se ihned ptát, by spoustu věcí pochopila jinak a následně by se ztrácela v dalším ději. Pro samostatné čtení dítětem bych to doporučila až tak od 10 let. Kniha rozvod rozhodně nebagatelizuje a postavy rodičů neidealizuje. Velmi živě a dost dramaticky dává nahlédnout do toho, jaké následky má taková situace pro děti. V tomto ohledu se mi na knize líbilo, že je velmi reálná a dítě o fenoménu rozvodu velmi reálně poučí. Čtyři hvězdičky dávám kvůli pro mě ne úplně hladkému plynutí textu.

2 09.07.2015

Kniha je to krásná, křídový papír, je velká, na každé straně krásné ilustrace, dost vhodná jako pěkný dárek. Bylo to mé první seznámení se s Beatrix Potter. Nejdřív jsem knihu přečetla sama a trochu mě překvapilo, že tak slavné příběhy jsou ale ve skutečnosti dost jednoduché a na první přečtení mi přišly jakoby bez hlubší myšlenky či nějaké originality či podnětnosti. Prostě králiček by neměl chodit do zahrady pana Gregora, ale jde tam, je tam skoro chycen, ale nakonec vyvázne a vrátí se domu - nic víc, nic míň - ve více příbězích se opakuje v obměnách tento podobný motiv. Nejdřív mi to na tak slavnou autorku přišlo jakoby málo. Ale když jsem knížku začla číst opakovaně dětem (3 a 7 let), získala si mě. Teď v ní vnímám takové pěkné kouzlo. Je tam atmosféra venkova, domáckosti, takové určité pozitivní prostoty, je to ale i trochu napínavé, a zároveň takové zdravě realistické a nesentimentální. Hned na první straně se dozvíme, že tatínek králíčka Petra měl nedávno nehodu - a sice že z něj paní Gregorová udělala paštiku. Děti tenhle moment fakt zarazil - byla to směsice vážnějších pocitů a zároveň to vnímaly trochu srandovně a trochu právě zase ne. Teď se u toho vždy jakoby pousmějí a zároveň pokývají hlavičkama, jakože takový je holt život... Něco mi v tom přijde zdravého a příběhy jsem si oblíbila. Akorát tedy první 3 příběhy jsou krátké - cca na 15 minut čtení a pochopitelné cca od 3 let, ale poslední příběh - o panu Todovi je hodně dlouhý - cca 45 minut čtení a je poměrně o dost složitější (řekla bych, že je vhodnější pro starší - tak od 4 či 5 let). Příběh o panu Todovi je také hodně nesentimentální - prostě o nenávisti. Ale dobrý, děti u toho ani nedýchaly napětím. Sedmileté dceři se kniha líbí také, ráda si její čtení několikrát poslechla, ale první tři příběhy už jsou pro ni přeci jen jednoduché a po páté už je slyšet nechce. Nejvhodnější je kniha myslím od 3 do 5 let.

31.01.2015

Moc pěkná knížka, byla oblíbená u mé dcery a teď je to nejoblíbenější kniha u mého čerstvě 3-letého syna. Je dobře pochopitelná cca od 2,5 let, ale má sedmiletá dcera se u ní také nenudí a ráda se k ní občas vrátí. Je tam pěkné poučení - vrabeček Rozcuchánek se nechce dělit o nalezené jídlo, chce si všechno sníst sám, ale vyvine se to tak, že díky tomu skončí sám, bez kamarádů. Je mu smutno a uvědomí si, že je důležitější mít kamarády než být bohatý. Poučení pěkně vyplyne samo z příběhu a díky tomu je pro děti velmi dobře pochopitelné. Do příběhu je zakomponován vláček a vagonky, což zvyšuje atraktivitu pro chlapečky. Je to napsáno pěkně a citlivě pro danou věkovou kategorii. Na každé straně je příběh bohatě doprovázen obrázky, díky nimž je příběh pro malé děti ještě pochopitelnější.

5 31.01.2015

Kniha je nesmírně čtivá, pro mě od začátku až do konce, nemohla jsem se odtrhnout. Je v ní jakoby poučný psychologický návod, jak se vymanit z pocitů strachu z ostatních lidí, z toho lišit se, říct svůj názor, nesouhlasit, vyjádřit se a být sám sebou, jak překonat z dětství vrytý pocit vlastní méněcennosti, jak získat větší vnitřní svobodu ve vztahu k druhým a tím s nimi nakonec navázat skutečný autentický vztah. Záměr čtenáře psychologicky poučit a předat rady je z knihy pro mě trošičku rušivě a prvoplánověji cítit, ale i přes tuto účelovost je to vynikajícím způsobem vyprávěný román.Jako psychoterapeut mohu říct, že psychologické principy, které jsou do knihy románově zakomponovány tak, aby je každý pochopil a mohl zkusit aplikovat, jsou reálné a v praxi tak fungují. Pro mě sice tyto principy díky mé profesy byly možná až příliš známé a vysvětlovány příliš polopaticky a pro mě již neobjevně, ale tomu, pro koho to není denní chléb to právě může dobře posloužit a inspirovat v řešení vlastních problémů. I přesto mě kniha nesmírně bavila, má spád, napětí, těšíte se na každou další stránku, navíc kniha nepostrádá rozumnou hodnotovou orientaci.Pro mě byl děj možná až příliš předvídatelný, včetně psychologických rad co hlavní hrdina dostával, a včetně konce, který mě napadl již v polovině, ale přesto mě děj velmi bavil, vtáhl, hlavnímu hrdinovi jsem fandila, jeho osobnostní posuny a boje s ním naplno prožívala. Kniha má happyend, řekla bych, že až příliš jednoznačný,trochu pohádkový, což ji v očích některých může snižovat, ale mě se vlastně líbí, že se autor nesnažil o intelektuálně složitý a nejednoznačný konec, kterým by uspokojil své ego, ale nebál se čtenáře prostě potěšit koncem dobrým, byť se tím vystavil riziku, že konec bude některými pokládán za možná trochu kýčovitý. Já myslím, že je prostě pěkné dovolit si v románu potěšit happyendem. V životě máme nedobrých a nepohádkových konců až až.

3 27.02.2014