Hanka_Bohmova
komentáře u knih
Kvak a Žbluňk jsou kamarádi
Arnold Lobel
Tři děti jsem naučila číst, třikrát jsem předčítala a později si nechala předčítat všechny Kvaky a Žbluňky a pány Sovy s jejich humorem na hlavu padlým, a přece tak dojemně ze života. V téhle knížečce mám obzvlášť ráda poslední vyprávění, kde si chudák Žbluňk odžívá ve snu, co ho ve dne vnitřně užírá. Protože ono je jistě fajn mít šikovného a chytrého kamaráda, ale... :o)
Čistý, skromný život
Viktor Špaček
Několik působivých obrazů trajektorií, po nichž se občas vydáváme každý. Když volíme okamžitou snadnost namísto námahy, která by se vyplatila dlouhodobě. Když se navzdory všemu balamutíme "svou pravdou". Když svůj život i budoucnost shrnujeme do "kdyby jen tehdy...".
Otázka je, dokdy se ještě dá uhnout, dokdy je ještě chuť, motivace, síla. Pro čtenáře není těžké představit si alternativu. Hrdinům povídek to v nejhorším případě už možné není.
Vražda Rogera Ackroyda
Agatha Christie
Předčítala jsem nejmladší dceři a řeknu vám, je to děs, číst takovouhle detektivku rychlostí jedné, dvou kapitol za večer! :o) A to i v případě, že už ji dobře znáte a nekroutíte se nedočkavostí, kdo z nich to tedy vlastně udělal.
Soudci
Elie Wiesel
Autor nutí postavám slova a gesta, v téhle knize je všechno na sílu, nic neplyne. Nešťastně zvolené prostředky, řekla bych.
Šťastný věk / Paní Hjeldová
Sigrid Undset
(Jsem doma s dětmi už čtrnáct let a ještě dlouho budu.)
Šťastný věk mě moc nezaujal, zato po přečtení Paní Hjeldové se mi zdálo o novorozeněti :o) Připadalo mi, že snad Uni je pro autorku i dost osobní postava.
Podle komentářů je téma aktuální i v době automatických praček, ženské zaměstnanosti a volebního práva. Undsetová se vymezuje proti neplodnému snění o velkolepém žití, ale podle mě to přehání zas na druhou stranu: nevyčnívej, o nic mimo rodinu se nepokoušej a nezajímej. To těžko obstojí. Co zůstává platné, je příběh o ztrácení sebe sama, o ekonomické nesvobodě, o partnerské komunikaci, o nevěře jako pokusu učinit se (sobě) viditelným. A není nutné souhlasit s autorčiným postojem, aby byla kniha čtenářsky zajímavá.
Škola odpuštění
Anselm Grün
Zpovědník mi dobře poradil: Mějte se sebou velkou trpělivost a přečtěte si k tomu něco od Anselma Grüna.
Asja
Ivan Sergejevič Turgeněv
Od Turgeněva jsem četla Jarní vody a Asja se jim podobá. Sevřený, čistý milostný příběh o zbabělém muži.
"Ale nepřečetl jsem ani dvě stránky a Gagin jenom zbytečně počmáral papír (...) a pak už se volně linuly naše mladistvé řeči, vášnivé i dumavé, někdy nadšené, ale skoro vždy nejasné řeči, v kterých se Rus tak rád rozplývá. Když jsme se dosyta vypovídali a naplnil nás pocit zadostiučinění, jako bychom byli cosi vykonali, v něčem uspěli, vrátili jsme se domů."
Opájet se vlastními slovy, místo aby se člověk skutečně namáhal. Mudrci ze čtvrté cenové, mudrci z internetu.
Barokní srdce Evropy
Petr Krejčí
Televizi nemáme, takže o dokumentu nic nevím, knížka se mi prostě zalíbila v knihovně. Později jsem si všimla vydavatele - aha, proto taková převaha obrazu, kvantitativně i kvalitativně. Texty jsou spíš... spíš jen takové komentáře, někdy docela zvláštní.
Architektura českých zemí – Baroko
Petr Dvořáček
Jednoduchá naučná publikace, texty jsou stručné a jdou po tom nejpodstatnějším. V první části autor charakterizuje barokní architekturu a uvádí její typické prvky, které přibližuje na řadě fotografií. Druhá část je přehlídkou významných památek, opět s bohatým fotografickým doprovodem. Knížku dobře využijete k základní orientaci nebo třeba k plánování poznávacího výletu.
Jaroslav Seifer: Laskavě neústupný pěvec
František Cinger
Uživatelka Nočnípták to napsala hezky, já dodávám za sebe - knížka je plná tak zajímavých vyprávění, rozhovorů a úryvků z korespondence, že vlastně pojítko Jaroslava Seiferta ani nepotřebuje k tomu, aby stála za přečtení. Osobně se mi nejvíc líbily vzpomínky z mládí (z dopisu Halasovi: "A nebreč, ty vole. Teige Tě nechá pozdravovat; máme moc práce.") a pak rozhovor o exilovém nakladatelství Index a vyprávění Vlasty Chramostové o 70. a 80. letech. K tomu spousta drobností všech odstínů. Od Werichova narozeninového dopisu: "Ale uznej... vždyť by to byla veliká sranda. Že ausgerechnet my dva jsme uprostřed osmdesáti slušných lidí." po Hrubínovu myšlenku: "Věřil jsem v životě víc na lásku než na přátelství. Když zradí láska, jednou se ta hořkost rozplyne, to nejsladší však, co z ní zbude, už v nás zůstane navěky. Když zradí přítel, to vzácné, co na přátelství je - družnost, důvěra -, rázem zmizí, ale hořkost zůstává."
Tajný deník Adriana Molea
Sue Townsend
"To už je můj osud, že mám takovou matku," utrousila tuhle u večeře moje téměř čtrnáctiletá dcera. A tak jsem si toho Adriana Molea přečetla taky. Dopadlo to stejně jako u ní - smála jsem se nahlas a předčítala ostatním bez ohledu na jejich názor :o)
II. sjezd Svazu československých spisovatelů 22.–29. 4. 1956
Michal Bauer
Četla jsem pouze druhý svazek této knihy - přílohovou část. Je to pozoruhodná směsice dokumentující spisovatelský sjezd v r. 1956. Nepřednesené referáty a diskusní příspěvky, například i o tom, jak výuka literatury znechucuje mládeži čtení. Výzva královopolských dělníků (kroužek zdravotně-propagační), aby kladní hrdinové nepili a nekouřili a aby byla příslušně upravena např. Seifertova báseň Tatínkova dýmka ("kterou znečišťoval vzduch žlutošedým dýmem i organismus škodlivinami, což ovšem vyvolává otázku, jaký postoj by zaujala opravdu milující a zdravotně uvědomělá žena a matka"). Průkazky, fotografie, prezenční listina: novináři + 10 míst pro StB. Seznam tlumočníků i s telefonními čísly do práce a do bytu - dnes už bohužel neaktuální :o)
Zvukové nahrávky naneštěstí nejsou součástí knihy. Místo toho je čtenář instruován, jak je najít na CD přiloženém k druhému dílu Dějin české literatury 1945-1989. Což se mi šťastně podařilo a projev pana Seiferta jsme si poslechli. Je to úplně jiné, než ho jen číst, mnohem víc emotivní, působivé, včetně zaznamenaných potlesků.
S Jaroslavem Seifertem časem i nečasem
Hana Klínková
Hledala jsem knížku, která by obsahovala co nejvíc datovaných fotografií a dokumentů ze Seifertova života. Tahle publikace mi posloužila dobře, obsahuje také hojné úryvky z rozhovorů, z cizích vzpomínek, korespondence, recenzí, novinových článků. Moc hezký (a zcela čitelný!) byl třeba dopis sedmnáctiletého Václava Havla v reakci na "konzultační" návštěvu u básníka.
Můj dědeček učil literaturu na střední škole a maminka říká, že měl Seiferta moc rád. Mám radost, když na to teď myslívám.
Labské vyhlídky
Ivan Klich
Knížka začíná v Mělníce, kde autor nabízí několik pohledů na "soutok Labe a Vltavy" nebo "PR Úpor-Černínovsko mezi Labem a Vltavou". Jenže na fotkách je ve skutečnosti plavební kanál (se zdymadlem, o němž se v textu píše) a místo přírodní rezervace vidíme pole mezi kanálem a Vltavou - to je také fotka na titulní straně. O kus dál jsem si přečetla, že Dolní Žleb "je nejseverněji položeným sídlem v ČR", což mě jako rodačku ze Šluknovského výběžku poněkud rozrušilo :o)
Možná jsem vychytala zrovna jediné dvě chyby v celé knize, ale důkladněji už ji číst nehodlám. Beru ji jako volnou inspiraci pro práci s internetem a pořádnou turistickou mapou, protože malé mapové výřezy v textu moc praktické nejsou.
Slavné stavby Františka Maximiliána Kaňky
Pavel Vlček
Moc pěkně zpracovaná kniha, jejíž ústřední myšlenkou je určité Kaňkovo docenění mezi ostatními barokními architekty. Obsahuje chronologický přehled jeho díla, celkové i detailní fotografie staveb, půdorysy, informace o zadavatelích a průběhu prací, o výzdobě. Text upozorňuje na prvky, které jsou pro Kaňku typické, stejně jako různé zvláštnosti, pozdější přestavby nebo vklad dalších osob. Na závěr jsou zařazeny stavby, u nichž je Kaňkovo autorství pravděpodobné, ačkoli pro ně neexistuje písemný důkaz nebo mezi historiky nepanuje názorová shoda.
Knížka se hodí i jen tak k prohlížení a jako inspirace na výlet nebo pražskou procházku.
Toulky Polabím
Jana Jůzlová
Polabí mám prochozené docela důkladně ještě z dob, kdy jsem vozila děti v kočárku. Přesto jsem v knížce narazila na pár zajímavostí, ke kterým jsem zatím neodbočila nebo vznikly až po mé poslední návštěvě. Letos obcházím Labe celé (českou část), a tentokrát už je neminu. Děkuju za inspiraci. Knížka je příjemného baťůžkového formátu, i jednotlivé kapitolky nejsou zbytečně přetížené a dobře se v nich orientuje - opravdu vhodná s sebou na výlet.
Křivoklátsko - Příběh královského hvozdu
Václav Cílek
Tahle řada knih o středních Čechách je úžasná, člověk se v nich hrozně moc dozví a venku se pak lépe dívá.
Dialogy
Giordano Bruno
Nekonečný vesmír obsahující nekonečné množství vesmírných těles a soustav... ovšem podkladů pro svůj "astronomický projekt" tady moc nevykutám, Bruno nevěří na matematiku (nakolik ji umí, to je taky otázka), svoje motivace a argumenty čerpá z jiných oblastí. Navíc mi připadá jako pěkný náfuka, ale čtení je to zábavné, místy až ke grotesce, takže knihu neodkládám. V druhém souboru dialogů se ukazuje, že má-li si s ním církev vyřizovat účty, nabízí se mnohem výživnější materiál než nějaká představa o uspořádání vesmírných těles. A slovní přestřelky i sebechvála pod taktovkou autora vesele pokračují. (Nejspíš by si užíval dnešní sociální sítě.) Závěrečný text je pro mě opět důležitý fyzikálně - interagují spolu světy, podléhají cizí objekty naší gravitaci a naopak? Po brunovsku, nakolik jsem pochopila, by se místo gravitace spíš mluvilo o udržování integrity planetárního/hvězdného organismu, takže působení není univerzální, podobně jako moje vůle neovládá vaše svaly. Výjimkou jsou "uvolněné" částečky, řekněme odpadní. Zajímavě vymyšleno. Bruno sice odbourává geocentrismus a hierarchii (což asi lze číst i politicky), ale podle mě stále o vesmíru přemýšlí velmi lidsky, nemá ještě smysl pro jeho cizost.
Promluvy o milosti, o eucharistii, o Marii, o Duchu svatém
Charles Journet
Četla jsem po kouskách jako takové domácí exercicie, texty k meditacím. V některých místech to nebylo úplně jednoduché, tam, kde se text příliš blíží teologickému "živočichopisu". Ale nakonec mě vždycky oslovila myšlenka, důraz, inspirace, osobní pohled... některé části jsou jedním slovem nádherné.
Filosofská historie
Alois Jirásek
Super čtení do dějepisu! Živé zachycení společnosti kolem revolučního roku, ale samotný příběh je prostinký a uvzdychaný.
O Vánocích jsme byli v litomyšlském muzeu - bývalém piaristickém gymnáziu, kde měli své posluchárny i páni filosofové a kde Jirásek později nastoupil na své první učitelské místo. Bylo milé na tohle při čtení myslet, i na to, že knížku sepsal jako šestadvacetiletý. To mládí je v ní docela znát.
(Muzeum v Litomyšli můžu vřele doporučit dospělým i dětem, například jsem se tam převlékla za Magdalénu Dobromilu Rettigovou, o níž je v knížce také řeč.)