Habana komentáře u knih

Kniha, která mě měsíc nutila chodit a vztekat se jen při vzpomínce na to, jaký má úspěch.
Vydedukovala jsem si vlastní názor, proč je čtená.
Nastíním jistou situaci.

Žena přišla z práce, postarala se o děti, uvařila, konečně si sedla a sáhla po tlusté knize. Celá hladová se ponořila do příběhu a místo Anastázie si představila sebe. Za několik málo minut, prásknou dveře, muž se vhrne do kuchyně s každodenním dotazem:" Co je k večeři?" Podrbe si svůj po letech velký zadek, svlékne propocené triko a na světlo boží odhalí svůj krásný "český" břich. Manželka sleduje celou scénu zpoza knihy, zalamentuje v duchu, co si to vzala a bez okolků se znovu ponoří do příběhu, muže, který je úplný opak jejího manžela.

Tak nějak takhle jsem se smířila s fakty. Knihu jsem četla a přiznávám, že jsem ji četla se zájmem, na prvních 100 stranách. Když jsem pak sledovala 500 dalších stran a přelámala je, uvědomila jsem si, že se v knize děje pořád jedno a to samé. Jako na kolovrátku.

Hlavní hrdinka vypadá, že vypadla z roku, pojď na mě z boku. Její myšlení je naprosto vytáčející a jeden má chuť jí efektivně zabít. Celou knihu hrdinka nedělá nic jiného než:
"Chci ho. Nechci ho. Bojím se ho a proto ho chci. Nechci ho,protože se ho bojím. On mě nechce! On mě chce, ale já nechci jeho, nebo ho chci? Neozval se, nechce mě. Moje vnitřní bohyně po něm touží. Moje vnitřní bohyně, tancuje. Moje vnitřní bohyně tleská."
To je již trochu deprimující, hlavně, když se shon těchto údajů seskupuje na jedné stránce a vzápětí na druhé.

No, náš milovaný pan Šedý na tom není o nic lépe. Je to chlap, který může kdykoliv, několikrát za hodinu, pokaždé úspěšně udělá Steelovou... Ať mi stojí ve dne v noci, pořád Tě mám ve své moci... a vlastně se vůbec nechová jako chlap. Autorka uvěznila ženu v jeho těle.

Pro mě kniha nebyla ztráta času jako taková, 100 stránek je v pohodě. Jenomže Vám zkazí den, když víte, že jich ta kniha má dokonce 500, a aby toho nebylo málo, má další díly.

A jak vlastně vzniklo 50 odstínů šílenství? Autorka hltala Stmívání. Nechtěla, aby postavy zemřely a chtěla, aby sex byl dokonán, založila blog, kde rozvíjela upířinu, (Edwarda a Bellu) do jiné podoby. Fandové Stmívání, byli nadšený a tak se stalo, že se postavy přejmenovaly, vytáhly z krve a vlkodlaků a náhle tu byl Grey a Steelová. Už si všímáte té podoby?

Bohužel, kniha ani ve zlomku nepopisuje SM, při sexuálních scénách jste v klidu, i když by mělo Vaše tělo dělat úplně jiný věci. Později je znuděně přeskakujete, protože tam není nic co by jste nečetli při souloži první. Pro nenáročnou čtenářku, nebo pro někoho kdo v životě přečetl jen slabikář, je četba fajn.

Nebyla bych tak zhnusená, ale pokud se TOHLE dostane na žebříček nejprodávanější kniha, tak to jednoho skvěle na***e.