filolozka2020 komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že jsem už v minulosti viděla několik dokumentů o Dalím (a Gale) a navštívila muzeum ve Figueres, knížka mě nijak zvlášť nepřekvapila (snad jen jedna z posledních kapitol, která líčí, jak moc špatně se k sobě Gala a Salvador na stará kolena chovali).
O ní se ví, že byla excentrická a sobecká manipulátorka, které nebylo nic svaté, nedá se jí však upřít nesmírná houževnatost a vytrvalost. Dalí byl naopak naprosto nepraktický a pro běžný život nepoužitelný podivín, velké dítě sužované nejrůznějšími strachy a fobiemi.
Knížka líčí jejich nevšední symbiózu a extravagantní život zejména z Galina pohledu.
Potíž je samozřejmě v tom, na kolik odrážejí beletrizované životopisy skutečnost a kolik je autorova fabulace. (Chápu, že se jedná o beletristické dílo, nicméně i tak jsem se neubránila myšlenkám na to, zda si autorka Galu přikrášlovala, nebo jí naopak ještě "přihoršila".)
Čekala jsem, že bude děj více ukotvený v čase (sem tam se objeví nějaké datum, ale často jsem nevěděla, ve které době se příběh odehrává) a že se dozvíme více o dějinných okolnostech (obě světové války i občanská válka ve Španělsku jsou jen okrajově zmíněny). Také mě překvapilo, že se v knížce ani jednou neobjevil básník Federico García Lorca. (Alespoň mě to navnadilo přečíst si Gibsonovu knížku Lorca-Dalí, marná láska.)

Ačkoli se jedná o zajímavou a v našich končinách ne příliš profláklou osobnost, nezanechala ve mně knížka nijak hluboký dojem. Myslím, že by si tenhle mimořádný životní příběh pokrývající většinu 20. století zasloužil lepší zpracování (tohle pro mě na rozdíl od samotné Galy zapadá v průměru - na pomezí 3* a 4*).

4 26.04.2022

Nejsem nenáročný čtenář, ale knížku se snažím hodnotit v rámci daného žánru a srovnávám s dalšími tuzemskými knihami, jejichž jedinou ambicí je pobavit. Dávám dvě hvězdičky, ačkoli mě svrbí ruka a klidně bych dala jednu nebo i žádnou.
Poslouchala jsem audioknihu a vydržela jsem to asi do tří čtvrtin, na čemž měl podstatně větší zásluhu hlas Filipa Švarce, než ostrovtip Dominika Landsmana.

Historky mohly být vtipné po jedné coby post na sociálních sítích nebo na blogu, jako knížka je to ale až ubíjející a podle mě to zkrátka nefunguje.
Autor od začátku dojí nablblé historky, jejichž pointa je ve většině případů bolestně předvídatelná. Kontinuálně navíc vykrádá sám sebe, případně zkazky o dětech, které tak nějak lidově kolují už léta. (Po jedné to může jakž takž pobavit, ale pokud to čtěte jako knihu, praští vás do očí, jak se neustále opakují stejné "vtípky" i slovní obraty.)
Asi to mělo působit jako zábavné historky ze života, ale bylo to zoufale křečovité a vyumělkované, dovedené ad absurdum a vtipné za každou cenu. Každá druhá kapitola navíc pojednává o tom, kdo se kde pob*il nebo pos*al.
Blahosklonně doufám, že první díl byl lepší, ale číst ani poslouchat se ho nechystám.

3 26.04.2022

Tíživá knížka s tísnivou atmosférou - celou dobu, co jsem příběh četla, jsem měla pocit, že mě něco tíží na hrudi. Zkrátka zmar nad zmar.
Alice i Mattia mi byly protivní, ale zajímali mě; zaujaly mě i některé vedlejší postavy, o kterých by si toho ráda přečetla víc (hlavně Soledad, Denis, Viola).
Možná jsem měla přílišná očekávání, ale příběh se mi zdá plochý a povrchní a postavy se nijak nevyvíjí (při čtení jsem neustále váhala, kolik let jim právě má být, jestli jsou ještě dětmi, nebo už dospěli), ani se toho moc nedozvíme o jejich motivaci nebo nitru.
Prostředí na mě působilo sterilně – dobře situované rodiny, které žijí v dokonalých vilách, Alicina rodina má dokonce služebnou, rodiče jsou ale nepřítomní, „v mlze“ a své děti nevychovávají, nezajímají se o ně, jejich problémy neřeší.
Naopak rozhodně oceňuji jazyk – lehký, originální, místy až poetický (velkou zásluhu přičítám i překladu). Příměr protagonistů k prvočíslům je originální a moc se mi líbil, stejně jako mnohé další, které v knize jsou.
Ústřední téma událostí, které ovlivní celý zbytek našeho života, je určitě zajímavé a k zamyšlení, ale bylo už zpracováno mnohokrát (a lépe). Coby autorův debut hodnotím pozitivně a ráda si přečtu i další jeho knihy.
Dopadlo to přesně tak, jak jsem čekala. Konec rozhodně nepovažuji za otevřený.

3 27.01.2022

Toho, na co mě nalákala anotace, se mi bohužel nedostalo. Knihu jsem po pár desítkách stran odložila, což dělám nerada a zřídka.
Pro mě to byl nudný zmatený sprostý monolog nezajímavé plytké ženy.
Vzhledem k tomu, že se autorka nebojí novotvarů a neobvyklých označení, mohlo to být zajímavé alespoň jako jazykový experiment, ale to by se tato zprvu neotřelá pojmenování nesměla opakovat do úmoru, protože pak ztrácí svůj vtip a působí už jenom trapně a otravně.
Dávám jednu hvězdičku za pokus o originalitu a za odvahu vyrazit s takovou knihou na český knižní trh.

6 28.07.2020