fearless
komentáře u knih
Hvězdný prach
Neil Gaiman
Pro mne, bohužel, kniha představuje naprosté zklamání, pokud ji porovnám s filmovým zpracováním (ale bylo by tomu tak i bez něj), jelikož příběh samotný se mi nezdá propracovaný takovým způsobem, jakým si to náležitě zaslouží. Veškeré kouzlo a veškerý zajímavý nápad jsou jedním velkým nakousnutým jablkem, které postupně víc a víc hnědne, jak se čtenář Hvězdným prachem probírá. Tam, kde by bylo potřeba, aby autor zaměřil svou pozornost a kouzelný příběh o netradičním putování rozvedl, jako by mu přestalo to jeho plnicí pero psát, a proto nastalé situace s velkým potenciálem odflákl. Jinde, kde by nebylo zapotřebí upovídaného jazyka, ovšem stejný problém nenastává. Jisté, dle mého nepatřičné, pasáže narušují celkovou čarovnost knihy. Postavy nejsou téměř vykresleny, ne natolik, aby si k nim čtenář vytvořil vztah. Schází dialogy mezi Yvaine a Tristranem, které by mohly nasvědčovat lásce mezi nimi na konci knihy: žádné rozvíjení jejich vztahu se nekonalo, přesto Neil Gaiman udělal „prásk“ a najednou Yvaine miluje Tristrana a Tristran miluje Yvaine, jako by se nechumelilo. Po celou dobu četby jsem navíc cítila značnou uspěchanost, a tím pádem jsem si nedokázala ani toho trochu dobrého na vyprávění užít. Velká škoda, protože Hvězdný prach v sobě skrývá obrovský potenciál. To je snad poprvé, co musím do světa vykřičet, že film mnohonásobně předčil samotnou knihu. No nic, jdu si spravit (pa)chuť zklamání, jehož se mi dostalo, filmovou podobou.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Krásný příběh s velkou a vznešenou myšlenkou, ale představte si, jak o to silněji a přesvědčivěji by tento příběh zapůsobil, kdyby se jen byl stal... Musím podotknout, že mne zklamalo, že se jedná o smyšlenou postavu s nemalou pokorou, vytrvalostí a schopností splynout s přírodou, a stejně tak o smyšlený děj, který byl protkán nádherou, statností i pokojností přírody (zejména stromů).
Višňový sad
Anton Pavlovič Čechov
Zápletka mě nijak výrazně nezaujala, ale co mě naopak fascinovalo, jsou interakce mezi jednotlivými postavami. Každá je uzavřena ve svém světě, komunikace mezi nimi selhává: na vážnou poznámku jedné postavy druhá reaguje banálností, či zavede řeč na jiné téma; jedna míjí druhou.. Postavy jsou pasivní, na povrch vytahují události z minulosti... Toto vnímám jako varování, abychom nezapomínali žít v přítomnosti.
59%
