dutch komentáře u knih
"Pro vás jest jen jediná důležitá věc: Okamžik, jejž vám právě dává On. Posvěťte jej, jak můžete podle milostí, jež vám Bůh dává, podle tělesných a mravních sil, jež vám poskytl, podle poznání, které máte, a potom buďte klidní! V tom okamžiku jste dosáhly své svatosti." Kniha nás uvádí do prožívání Boží přítomnosti, do ticha, které je naplněno vším podstatným a je schopno člověka vyvést z povrchnosti životního kvapíku.
Poněkud stručné avšak mnohdy trefné poznámky pro přežívání v extrémních podmínkách, ale tyto informace lze aplikovat i pro běžná středoevropská putování.
Úvod do vnitřní modlitby, která je v křesťanské tradici označovaná jako modlitba konteplativní.
Povzbuzení do duchovního života s praktickými radami točícími se kolem modlitby Ježíšovi a spisu "Dobrotoljublje" (Filokalie), kde se starci a duchovní autority zabývají tím, jak dovést k naplnění přikázání modlete se neustále. Mnoho krásných příběhu lidí s kterými se poutník, jdoucí ruskou krajinou, setkává.
Autorku mám rád nejen pro její odvahu a otevřenost. Tato brožurka se mi líbila, jsou to takové krátké poznámky spojené s dvěma studijními pobyty v KLDR. Syrové, prosté. Moc pěkný je závěr první návštěvy, kdy Nině je emočně až líto, že odjíždí z toho hnusu. Je to soucitná bojovnice.
Za největší přínos tohoto spisu nepovažuji samotný Tertuliánův text, který je jistě důležitým svědectvím o pojímání křesťanského křtu na začátku 3 st., toto poměrně neuspořádané pojednání v knize zabírá nějakých 23 s. Pro běžného čtenáře považuji za zvláště hodnotnou úvodní studii vysvětlující mnohé osobité Tertuliánovy výrazy (které následně v západní církvi zdomácněly) a celkové nastínění kontextu doby v které autor žil, tato část zaobírá úctyhodných 55 s. a je velmi cenná. Kniha obsahuje i použitou bibliografii 5 s., rejstříky (biblický, starověkých a středověkých autorů, tematický, latinských pojmů, řeckých pojmů, moderních autorů) 21 s. V knize mi snad jen trochu chybí alespoň stručná životopisná zmínka o samotném Tertuliánovi, avšak autor knihy naše kroky směřuje ke spisům, kde tento životopis již byl zpracován. Citace z T. Pratcheta svědčí o autorově otevřené hlavě. :-)
Tomášovo myšlení, jeho dělení a kategorizace jsou stálým zdrojem inspirace, jak se na "věc" dívat hlouběji a pravdivěji. Komu leze emociální rozplizlé křesťanství krkem, tak nechť zapojí rozum, který člověka jasnou a přímou cestou vede k Jádru, jedinému Pánu, Pánu Ježíši Kristu.
Poctivý závan Svatohoreckého pravoslavného mnišství, které je soustřeďuje na Boha, který se stává poctivému posluchači vším a Jeho oheň rozněcuje srdce mnicha a dává slzy do jeho očí. Stručné a jasné návody, jak žit svůj každodenní život, jak prolévat svou krev a získávat Ducha. Skvělý překlad. Perla v asketické knihovně.
Jako první seznámení s profesorem Černým jistě dobré. Avšak je zde příliš mnoho Bělohoubka a málo Černého (profesor přikyvuje). Co však je nepřehlédnutelné je rozhled a ponor Černého. Dokáže být i velmi přísný, ale není to jen tím, že by druhý měl jen jiné názory, ale také tím, že s oním člověkem měl on sám špatné zkušenosti. Co je zvlášť hodnotné v této publikaci je delší stať o Janu Masarykovi a polemika pana Bělohoubka s dehonestačním textem Milana Šimečky týkající se Černého Pamětí.
Zamyšlení se nad bídou světa. V tomto hledisku výborné. Avšak od křížové cesty bych očekával nejen chválihodný (křesťanský) humanismus, ale i rys Kristologický. V křížové cestě přeci primárně nejde o bolest světa, ale o záchranu člověka a to naprosto konkrétním způsobem - záchrana v tom, že se sjednotíme s Bohem. Necháme se uzdravit jeho ranami. Za další negativum považuji značnou rozsáhlost, která prakticky znemožňuje použít tento text jako klasickou křížovou cestu, neboť tento text je tak na 1,5 hodiny. Pokud člověk chce roznítit své soucitné srdce, dobrá kniha, pokud však chce prohloubit víru, naději a lásku v Kristu, nic moc.
Útlá brožurka obsahující zamyšlení se nad třemi tématy, čekáním, vnitřním pokojem a tím co je pravou mocí věřícího křesťana. Hezké, avšak poněkud stručné.
"Proto Slovo Boží leží vždy uprostřed shromážděných. Čteme je, aby se v nás stalo tělem a započalo v nás zcela nový život." (str. 11)
Ani napodruhé nejsem schopen dočíst. Moc malý kus másla natřený na moc velký kus chleba. O tom, že Stephen umí psát není pochyb.
Je třeba poznamenat, že se nejedná o duchovní deníky, spíše se jedná o zamýšlení se nad událostmi autorova života a vnitřní recepce, duchovní deník by měl být více dialogický. Jaltský deník považuji za poměrně slabý a těžko z něho něco hlubokého vytěžit, snad jen nasát jakousi existenciální úzkost. O to přínosnější je deník konstantinopolský, kde několik témat je odhalováno z více úhlů pohledu s větším smyslem pro pochopení. Témata těchto deníků jsou převážně emigrace, odloučení od dětí, hledání pojítka mezi římskou a pravoslavnou církví, spočinutí nad krásou světa. Knihu bych doporučil těm, kdo jsou již v nějaké náboženské tradici zakotveni, neboť jinak těžko nalezneme těžiště z kterého vychází vertikála k věčné Pravdě.
Hluboké meditace určené kněžím od františkánského kněze, jehož hluboký teologický vhled byl pročištěn 13 roky komunistického žaláře, z kterého se vrátil s podlomeným zdravím. Když však přišla možnost oslovit kněze, učinil tak na pastoračně-teologickém kurzu a na základě tohoto kurzu byla sestavena tato kniha.
Výborný průvodce metodou jak přistupovat k Božímu slovu, jak se jím nechat pronikat a jak se jím modlit. Jednoduchá příručka opřena o tradici církve a prodchnuta mnohými citacemi církevních otců.
Román se skládá ze tří knih. První kniha byla autorem napsána svobodně a postavy jsou poměrně dobře prokresleny. Avšak následné knihy již byly napsány na politickou (komunistickou) objednávku a je to na nich znát, postavy jsou náhle černobílé a čtenář ztrácí něco s čím by se mohl ztotožnit. Hodnotím pouze první knihu.