danazeskolky komentáře u knih

Kniha, která mě hodně moc oslovila. Připomněla mi trochu Cejch od Zdeňka Šmída, ale téma je rozsáhlejší. Mohl by to být asi taky dobrý film... Drsné, depresivní, pravdivé. Na konci mě příjemně překvapilo, že dostaly prostor k vyjádření svých myšlenek i ostatní postavy, se kterými jsem už moc nepočítala. Něco málo píšu i v diskuzi...

8 13.11.2012

Zajímavá kniha, ale přidávám se k ostatním komentářům, že to mohlo jít víc do hloubky. Nejdřív jsem si myslela, že jednotvárný popis každodenní rutiny je jen pro ilustraci a že se to potom nějak víc rozjede, ale škoda... K zamyšlení to však určitě pro mladé (a vlastně i starší) maminky (i tatínky) je.

1 20.08.2012

Netvrdím, že bych se bez této knihy neobešla, ale na druhou stranu byla docela zajímavá. Jen bych brala, kdyby byla víc do hloubky. Zanechala ve mně jednu základní myšlenku: paradoxně může být člověk šťastnější jako bezdomovec na smeťáku než jako praktický lékař;-)

1 18.07.2012

Hmm, mám ráda knihy, o kterých musím přemýšlet a které mě inspirují udělat nějaké dlouho odkládané kroky... Ne, že bych přímo šla do nějaké terapeutické skupiny (i když musím přiznat, že by mě to asi hodně bavilo), ale začala jsem s partnerem otevřeněji komunikovat i o nepříjemných tématech - a asi ku prospěchu. Tím chci jen napsat, že mě kniha hodně oslovila, po dlouhé době jsem si zase dělala poznámky a odkazy na některé pasáže.

2 04.03.2012

Byla jsem hodně malá, když jsem to četla, ale zůstal ve mně z té knihy hezký pocit. Chtěla jsem prožívat stejná dobrodružství...

1 07.02.2012

Úžasný! Vrátilo mě to do dětství na vesnici. Nádherná poetika. Škoda, že knížka není obsáhlejší. Vtipné, někdy drsné, pravdivé... Bez žádného moralizování. Děda s babičkou nečetli asi žádné moudré knihy o tom, jak správně vychovávat malé dítě... oni nemuseli, selský rozum jim dobře radil.

12 15.01.2012

Knihu jsem začala číst, když autorka ještě žila a dočetla jsem ji, když už byla po smrti... Mám totiž strašně málo času (věnuji se malému synovi), takže čtení nešlo moc rychle. To jsem zpočátku i považovala za problém - špatně jsem se orientovala v ději, osobách atd. Ke konci jsem se už nemohla odtrhnout. Některé myšlenky mě hodně zasáhly, fascinovala mě ta síla, která z "Amy" vycházela, cítila jsem, že ji dokážu přijímat. Po zjištění, že Hana Androniková zemřela jsem začala vyhledávat různé informace, rozhovory... Hezky v jednom vysvětlovala, proč vlastně používala jen malá písmena. Netvrdím, že mi kniha připadala bezchybná, ale v tomto případě mám pocit, že jde o úplně jiné věci. Připíjím nahoru "do nebe, které nemá dno"...

6 15.01.2012