damte komentáře u knih

Nemáte rádi tento svět? Zdá se vám plný zkaženosti a zla? Nevadí! Přečtěte si Silmarillion a ponořte se do světa ještě horšího a drsnějšího! Ale přesto se vám z něho nebude chtít vrátit, neboť skýtá úžasnou atmosféru, mytologii, legendy i historii. Chcete vědět co bylo před Pánem prstenů či Hobitem? Dozvíte se možná až příliš; tolik, že se z vás pravděpodobně stane další fanatický tolkienofil. Hledáte netradiční náboženství? Výborně, staňte se vyznavači Velkého Ilúvatara a vaší Knihou budiž Silmarillion! Chcete si prostě přečíst jen výbornou knížku? Rozhodně neprohloupíte.

Silmarillion zkrátka zahrnuje mnoho rovin a dimenzí, zdaleka to není pouhopouhý románek. Silmarillion je brána do Ardy. Do nejúžasnějšího světa, který kdy lidská mysl stvořila.

Nechť při vás stojí Ilúvatar.

12 13.07.2017

D-O-K-O-N-A-L-É. Ze všech knih od Mistra je tahle ta nejlepší. Teskná a drsná epika, úžasná výprava do hloubek detailně vykreslené atmosféry, trágo jak má být, kniha protkaná zoufalou nadějí a prosolená slzami, Béowulf moderní éry, jen ještě velkolepější a ponurejší – to jsou Húrinovy děti. Spolu s ilustracemi od Leeho je považuji zatím za nejlepší literární dílo, co jsem četl. A kdo nečetl, nechť napraví.

9 13.07.2017

Sbírka mnoha básní, především balad, ve kterých Villon s ironickým pohledem kritizuje tehdejší společnost i sám sebe.

Krom krásné učebnicové balady plné oxymóronů (Balada ze soutěže v Blois) se mi vryla do paměti především Závěť – Villonova životní zpověď. Ač tuto poměrně rozsáhlou báseň psal ve 30 letech, je neuvěřitelně vyspělá a plná životních zkušeností.

Dovolím si citovat:

Žil jednou jistý Diomed,
když Alexandr kraloval.
Ten jako násilník si ved
a cizí lodi raboval.
Konečně chytli ho a král
s ním arci naložit chtěl zle:
když lupič před ním v poutech stál,
měl potrestán být na hrdle.

I táže se ho panovník:
„Proč pirátství se oddáváš?“
I odpoví mu loupežník:
„Proč, pane, pirátů mi láš?
Že vyjíždím — jak dobře znáš —
jen s kocábkou, ne s dvojstěžníkem?
Mít výzbroj, jako ty ji máš,
byl bych, čím ty jsi: panovníkem!

Co dělat! Člověk nemá viny!
Co naložil ti osud, nes!
Osud je vinen, nikdo jiný;
a já, já zkusil jako pes!
Když můžeš, odpusť mi! a věz:
kde chudoby je víc než dost —
to ví už každé dítě dnes —‚
tam nerodí se samá ctnost.“

Obrovské dík ode mne nepatří však pouze Villonovi, ale také překladateli. Neboť Otokar Fischer se překladu zhostil výtečně a ačkoliv je překlad již sto let starý, ničemu to nevadí. Čas jako by se poezii vyhýbal. A to se mi na ní líbí.

2 15.07.2017

V zásadě jsou dva druhy knih: ty, které se dají číst a pak ty, které vyvolávají zhoubný nádor mozku. Tohle je bohužel ten druhý případ.

Villon je mistr satiry a je až s podivem, jak může dílo psané před více než půl tisíciletím stále pobavit. Při čtení této básně jsem si nejednou uvědomil, jak je lidský charakter v průběhu času neměnný. Villon rázným a inteligentním humorem (byť před pět seti lety šlo obhroublé žerty nižších vrstev) pomocí odkazovaných darů zesměšňuje osoby, se kterými se ve svém životě setkal a hodnotí tehdejší společnost.

Překlad Jarmily Loukotkové je bezchybný a smekám před tím, jak obratně přerýmovala báseň do češtiny, neboť rýmy jsou nádherné (bohužel vzhledem k mé neznalosti francouzštiny nemohu porovnat s originálem).

A příkladem humornosti této knížky budiž tato sloka:

Co dozorci dám Marchantu?
Je jako Marchant-Parchant známý,
a tak mu v odkaz dávám tu
tři pohodlné došky slámy,
ať užije jich s vězenkami,
které si přehne v komoře;
jen v tomhle styku - mezi námi -
má možnost býti nahoře.

1 14.07.2017