Cllloe komentáře u knih

Ahoj vy, kterým se do rukou dostala tato knížka jako mně :) Jelikož je celkem pěkný a trefný popis hned v úvodu, tak jenom napíši, že kniha je detektivní román, který se velmi dobře čte ( přelousknuto za dva dny a kdybych hodně chtěla, tak možná i rychleji). Mafiáni jsou zde sice popsáni jako vraždící stroje, přesto jsem jim malinko fandila (což mě trochu děsilo), naštěstí tam byli i kriminalisté, kterým jsem samozřejmě přála, aby ty nejhorší z nejhorších pochytali. Nenapíši jestli se to povedlo nebo ne, ale pokud máte detektivku v ruce, tak přečtením nic neztratíte :)

Když jsem knihu začala číst, tak jsem se do ní musela, tak trochu nutit. Přišla mi moc chlapská a vlastně ji tak pořád vnímám, ale musím uznat, že se do ní čtenář postupně úplně zažere. Byly okamžiky, kdy mi po přečtení bylo opravdu úzko. V příběhu nejsou popisovány žádné násilnosti do detailu, přesto navodil pocit bezradnosti, strachu a naděje. Nelituji, že jsem s ní trávila čas. Taky podruhé číst nebudu, ale ne proto, že by mi zato nestála, ale proto, že knih je tak moc, že není čas číst je dvakrát.....to už musí být opravdová láska.
Ukázka: Stanley Sandy, napůl Čech a napůl Polák Stanislav Písecký, zůstal v New Yorku už v šestnáctém roce na začátku války. Jako chlapec se přihlásil dobrovolně k rakouské obchodní maríně, ale neměl mnoho času poznat ten obrovský nádherný svět, který si vysnil, protože při první dálkové plavbě, ještě dříve než Amerika vstoupila do války, zběhl a zůstal ve Státech. Když válka skončila přihlásil se do školy pro navigační důstojníky obchodního loďstva a dveře k úspěchu se mu otevřely dokořán. Ale nakonec skončil před dvěma lety tady v Panamě ve strážním oddílu amerického válečného námořnictva, složeného z dobrovolníků a zatracenců ze všech koutů světa.

Kniha je úžasná tím, že ji přečtete za jeden večer a nebudu lhát, opravdu mě zajímalo, jak to s hlavními postavami nakonec dopadne. Takže rozhodně stojí za přečtení a neuškodilo by, kdyby si ji přečetli i muži :)

Tak se mi opět úplnou náhodou dostala do rukou další kniha a řekla jsem si, že by nebylo špatné si po delším čase zase něco přečíst a šla jsem do ní. Tentokrát to tedy byly Americké osudy od spisovatele Theodore Dreisera. Knížka obsahuje deset příběhů: Sv. Columba a řeka, Dříči v činžácích, Ústraní vyřazených, Útočiště, Na okraji života, Přízrak zlata, Půjdete na chvíli ke mně?, De Maupassant mladší, Písničkáři, Princ zlodějem. Každá z těchto povídek popisuje nesnadný život chudého člověka, žijícího kolem roku 1900 v Americe.
Ukázka: Dříči v činžácích.
V New Yorku je sto tisíc lidí, kteří za nepříznivých podmínek pracují za mzdu tak malou, že je i nepoučená široká veřejnost pokládá za zvláštní společenskou vrstvu. Někteří je nazývají dělníky na šicích strojích, jiní jim říkají dříči v činžácích a ještě jiní o nich říkávají, že pracují za hladové mzdy: ale ve všeobecném smyslu je všechny zahrnuje název činžákoví dělníci. Na některých místech tvoří celé veliké skupiny, jinde jen malé ostrůvky, a práci jim opatřují vedoucí dílen a zástupci továren, kteří dostávají plat právě tak malý a právě tak těžce si vydělávají na živobytí jako oni sami. Zajděte do kterékoli z těchto končin a setkáte se s civilisací, která je tak podivná a neamerická, jako by vůbec nepatřila do této země. Mezi nejvýraznější zjevy zde patří dvoukoláky a tržní stánky. Pro tyto končiny jsou příznačné také malé krámky a špinavá okna. A nadto je tu ovzduší přelidněnosti a chudoby. Každému je zřejmé, že tito lidé žijí velmi energicky. V spěchu a nadšení jejich života je něco, co připomíná mravence.
Kniha obsahuje velice pěknou ilustraci a musím přiznat, že po jejím přečtení jsem se ráda zavrtala do teplých peřin s horkým čajem a s myšlenkou, že se mám docela dobře....

Ze začátku musím přiznat, že nejsem veliký čtenář, takže jsem o spisovateli László Némethovi nikdy neslyšela a román Smíření se mi do rukou dostal úplnou náhodou. Děj románu se odehrává v maďarském městě Budapešti roku 1921 a hlavní hrdinkou je mladá dvacetiletá studentka medicíny Anežka Kertészová. Základní dějovou linkou je návrat otce z války po sedmiletém zajetí na Sibiři. Anežku trápí, že se otec po návratu nesetkává s laskavým přijetím své manželky Irmy, která se sblížila s mnohem mladším mužem Lackovicsem. Dívka se snaží otce před ostudným chováním své matky chránit. A čím větší ostudu maminka dělá, tím více si je dívka jistá, že ona bude tou počestnou dcerou, na kterou se její otec Jan Kertész, bývalý učitel, bude moci spolehnout. Naše hrdinka, která na počátku příběhu své blízké tvrdě soudila, však dospěje i k pochopení těch souzených - všecek její obdiv k jedněm i všecek její ortel nad druhými jihnou lidstvím. Za mě nádherný zážitek při čtení.
Ukázka:
Anežka šla za sychravého podzimního večera z univerzity se třemi kolegy. Dívka, která se do ní zprava zavěsila a přizpůsobovala svou kolébavou chůzi jejím svěžejším, přesnějším krokům, byla z třetího ročníku jako ona, seděly spolu i na hodině patologie, která (přestože zakladatel ústavu spojil své jméno v dějinách vědy s Pasteurovým) se zásluhou nynějšího učitele a pozdní hodiny změnila v doupě zívání, podpírání hlav a pospávání po bohatýrských večírcích, takže i nejlépe vychované kolegyně se vyřítily s veselým pocitem úlevy do osvobozující uličky, do jejichž mlhy vnikalo světlo obloukových lamp Ulloské třídy.