Cizozemec
komentáře u knih
Král železný, král zlatý
Ludmila Vaňková
Koukám na dřívější komentáře a skoro všude samých pět hvězd, tak tu asi budu za barbara. Nicméně tenhle mix historického románu a červené knihovny, zdá se mi poněkud neštastný. Kde to je historie, tak to má švih, ale těch skutečných událostí se mi tam zdá pomálu. Pak mě ale vžycky udolalo spousta romantických slov u kterých jsem si říkal, ať už je konec. Navíc mě to nějak nesedí na pragmatickou osobu, jakou musel Přemysl být. No nic, naberu dech a odvahu a zbývají mi už jen tři díly do konce série.
Klíč ke Karlštejnu
Antonín Winter
Tahle knížka byla docela pozitivní překvapení. Pohled na dobývání Karlštejna Pražany z různých úhlů pohledu a příběh víceméně sleduje skutečné události z obléhání. A to všechno autentickým a uvěřitelným způsobem. Svojí minimálně jednu kapitolu tu mají – vedle hlavních vymyšlených postav - všichni skuteční zúčastnění. Přípravy hradu k oblehání popisuje purkrabí Karlštejna Zdeslav Tluksa z Buřenic, obranu hradu pak hejtman Jan z Lestkova, naopak z kališnické strany to jsou kníže Zikmund Korybutovič a vrchní hejtman Hašek z Valdštejna.
Leitmotiv hledání tajemství hradu husitským knězem Cyrilem, který se díky tomu dostane k rodině mana sloužícího na hradě, je sice trochu červená knihovna, ale dá se to vydržet. Co mě tentokrát vadilo, byla očividně smyšlená epizoda s pomocí „tajemného“ torre d´ assedio a trochu nesourodost vyprávění, kdy třeba purkrabí při přípravě obléhání působí jako schopný chlapík, aby se pak z něho stal v průběhu knihy neschopný kořala.
Neodpustím si zajímavost. Vzal jsem si na to příslušný svazek Augusta Sedláčka s dějinami Karlštejna. Paní Evka, kterou si purkrabí vzal – ta legendární hladová svatba na Karlštejně – pak vyšla pana purkrabího hodně draze. Dalších deset let po uzavření příměří se mohutně projídaly poklady na hrad svezené. V účtech z těch dob na hradní provozní vydání jsou hojně položky za paní Evku jako sukno, masti rozličné či nové kožichy. Šťastná to osoba :-)
Makom: kniha míst
Václav Cílek
Sem tam náročné na čtení, ale výsledný dojem velmi dobrý. Bavily mě eseje o místech a ač sociologií nepoznamenaný, tak musím uznat, že úvahy na tohle téma – ať už přímo od VC nebo přebrané z různých zdrojů – byly hodně zajímavé. Pro mě trochu slabší jsou statě k mystice a východním náboženstvím.
Když se dívám na komentáře dole, tak za sebe myslím, že knihy VC nemusí za každou cenu mít nějaký ucelený obraz. VC ukazuje cestu a k závěru si každý může dojít sám. Lector má pěkné přirovnání k blyštivým střepům rozbité křišťálové sklenice. Je pravda, že už toho nejde nic složit, ale ty střepy můžou inspirovat. Skláře k novému tvaru či materiálu, básníka k sepsání básně nebo třeba soudruhy z NDR k vytvoření nerozbitného umělohmotného kelímku. Jak kdo chce…
Krajiny vnitřní a vnější
Václav Cílek
Pan Cílek uvádí na konci knihy doporučené prameny ke studiu krajiny. Nutno poznamenat, že tahle kniha k nim také patří.
Toulky českou minulostí 1
Petr Hora (p)
Celkový dojem velmi dobrý. Kvalita informací a způsob podání výborný, černobílé ilustrace rozeseté po knize vzdáleně připomínají takový vědecký deník, což není vůbec ničemu na škodu.
Trochu trpí přehlednost a plynulost čtení, jelikož jsem si vždy před otočením listu musel rozmyslet, jestli pojedu dál hlavní text anebo se vrhnu na sloupky se zajímavostmi po stranách (případně do vložených odstavců, většinou s popisem světových událostí) a pak se zase vrátím do hlavního textu. Ale to nic nemění na tom, že mě knížka bavila a už jsem se vnořil do druhého dílu.
Snad jen takový povzdech. Když vezmu celkový rozsah celé série, tak období vzniku člověka až po nástup Habsburků na český trůn je stlačeno do dvou dílů. A na zbývajících 500 let je pak dalších 12 dílů. A mě by tak bavilo zůstat o něco déle právě v těch dvou prvních dílech.
Mikulášovy průšvihy
René Goscinny
Geniálně napsané. Svoje si najdou děti i dospělí. Vrátil jsem se k Mikulášovi po 25ti letech a ačkoli si i dnes pamatuji takřka každé slovo, tak teď mám za favority jiné kapitoly než dřív. Např. „Přijela k nám babička“, to může člověk pochopit, až když má vlastní tchýni :-)
Knížku nedám do bazaru, mám ji schovanou v knihovně a čeká, až ji náhodou objeví mrňous jako já kdysi.