choze komentáře u knih

Nepřirozená budovatelská idyla, která ve Stínadlech zavládla na konci druhého dílu samozřejmě dlouho nevydržela a RŠ čeká jejich třetí a nejtemnější stínadelská mise, v níž opět figuruje tajemství zbavený ježek v kleci, už třetí volby Velkého vonta a především další stará tragédie vyhrabaná z prachu ponurých stínadelských barabizen. Třetí, nejdelší díl vznikl s odstupem několika desítek let (dopsán 1977, vydán 1990) po díle druhém, což se projevuje několikerým způsobem. Jestliže první dva díly působí jako organický celek rozseknutý na dvě části, jejichž události čtenáři splývají, třetí díl není dramatickým vyvrcholením a uzavřením celé trilogie. Vše podstatné bylo totiž uzavřeno už minule, a tak je pouze volným pokračováním, jakýmsi bonusovým příběhem. Pokračováním, pro které jsem měl vždycky zvláštní slabost, protože je nejhororovější (také se odehrává v “nejstarší a nejzanedbanější části Stínadel”), což je podpořeno i zcivilněním příběhu - ježek v kleci je v něm pouhou hračkou, létající kolo je zapomenuto, nikde žádný teatrální Široko. V popředí stojí strachem paralyzovaný Velký vont se svým děsivým kostlivcem ve skříni a znovu se ukazuje, že Velké vontství je spíše prokletí, které po Losnovi nepřineslo štěstí ani jeho nástupci Dratušovi. Končí se opět velmi optimisticky, ale... jak dlouho může klid ve Stínadlech vydržet?

4 23.06.2015

Tentokrát je pozornost od první kapitoly upřená na titulní Stínadla, ve kterých se opět rozhořel tvrdý politický boj nových part o vládu nad čtvrtí a ještě víc než minule je ve středu pozornosti znovunalezený a tajemným Širokem zadržovaný ježek v kleci, který má pro volbu Velkého vonta klíčový význam, a proto po něm tentokrát nepasou jen RŠ, ale rovnou celá Stínadla. Foglar se drží toho, co fungovalo minule, a opět prokládá nebezpečné výpravy do Stínadel čtením z vontské kroniky, psaním Tam-Tamů, konkurenčním bojem se Sběračem a dalším rozvratem v klubu RŠ, ještě závažnějším než byl ten s Červenáčkem. Vedle toho rozvíjí vontskou mytologii, kdy nejen skrze první vontskou kroniku odkrýváme historii Vontů a vedle nových vontských uskupení se seznamujeme i s novými stínadelskými lokacemi (svatyně Uctívačů ginga, Černá voda…) a na scénu nastupuje famózní přízrak Široko. Zároveň druhý díl definitivně uzavírá klíčovou linii s honbou za ježkem a jeho tajemstvím a příběh končí - v duchu poválečného optimismu - masivním happyendem. Zajímavá je přítomnost narážky na zmizení jistého Dymoura, kolem něhož se bude točit třetí díl, který ale vyjde až o několik desítek let později.

4 23.06.2015

Stínadelská trilogie, Foglarův opus magnum, je mou nejoblíbenější foglarovkou i jednou z mých nejoblíbenějších a nejčtenějších knih vůbec. Ostatní foglarovky mají tendenci člověku splývat, ale tyhle tři z jeho díla zřetelně vyčnívají a nejen proto, že v nich figurují Foglarovy nejpopulárnější postavy, Rychlé šípy. Celá trilogie je napsána velmi čtivě, děj má spád, popis je bohatý na detaily, aniž by ale jimi děj příliš zpomaloval, postavy jsou dobře vykreslené a sympatické, nechybí napětí, zvraty, humor a hlavně propracovaný fiktivní svět plný fantazii dráždících záhad, nebezpečí a pochmurné atmosféry, který nepotřebuje žádné nadpřirozené nebo sci-fi prvky, a do kterého se přesto bude dětský i dospělý čtenář rád vracet. Kniha začíná jako civilní příběh Rychlých šípů o vzniku jejich časopisu Tam-Tam, jehož vydávání se pak vine jako červená nit celou trilogií, a k první výpravě RŠ do Stínadel dojde až v 17. kapitole. Není to ale nijak na škodu, protože kromě toho, že se představí postavy, se tím umocňuje kontrast mezi běžnou realitou domovské čtvrti RŠ Druhé strany a uzavřenými a zlověstnými sousedními Stínadly. Kostru příběhu tvoří jednotlivé dobrodružné výpravy RŠ do této neodolatelně temné, tajuplné a nebezpečné čtvrti a odhalování jejích dávno pohřbených tajemství spojených s drahocenným hlavolamem ježkem v kleci. Výpravy jsou pravidelně prokládány zmíněným, neméně zajímavým průběžným psaním o nich do Tam-Tamu, soupeřením se záludným konkurenčním plátkem Sběrač, sugestivním čtením z deníku záhadně zemřelého původního majitele hlavolamu Jana Tleskače a v neposlední řadě personální klubovou krizí s odpadlým Červenáčkem. Celý příběh uzavírá krásně apokalyptický a deziluzivní (až se chce říct ryze stínadelský) konec.

5 23.06.2015

Atypická foglarovka a příjemné osvěžení ve Foglarově bibliografii. Jestliže už v Boji o první místo věnoval Foglar polovinu knihy popisu školní třídy a jejího života, tady mu věnoval celou knihu, aniž by tentokrát retardoval děj popisem skautské rutiny. Hlavními tématy jsou tu klučičí přátelství a úpadek morálky dospívajících chlapců, hojně se tu objevuje šikana a dokonce i pornografie (!), hrdina je opět v jádru správný, ale chybující a nemůže chybět ani foglarovský kluk-ideál (s patřičným jménem Fanek Jelínek). Děj není dobrodružný, ale párkrát je slušně napínavý a celkově jde o čtivě napsanou knihu. "Bibliofilní" linie se sbíráním rodokapsů a návštěvou u jejich výtvarníka potěšila.

3 23.06.2015

Jedna z prvních foglarovek. První polovina popisující mikrokosmos jedné školní třídy ve 30. letech a soupeření hlavního hrdiny Petra s falešným ideálem Rudou je zajímavá a důrazem na školní prostředí pro Foglara netypická. Druhá polovina, kde hrdina vstoupí do skautu, setká se tu s typickým foglarovským klukem-ideálem Viktorem a jeho život se naplní, již jede v tradičních kolejích, ale bohužel - jak je u Foglara zvykem - ztrácí na ději ve prospěch popisu skautských rituálů a her. Pokud se vám líbila víc první školní polovina, doporučuju Když duben přichází, který se výjimečně odehrává ve škole celý, ta druhá skautská připomíná nejvíc pozdější Pod junáckou vlajkou.

23.06.2015

Tradičně čtivá (dramatická+napínavá+tajemná) foglarovka z linie těch neklubáckých jako Přístav volá nebo Chata v Jezerní kotlině. Vlastně jde o Chatu v bleděmodrém - opět jsou hlavním motivem výpravy dvou kluků na opuštěné romantické místo daleko za městem, nad kterým se vznáší smrt, kde se nachází něco cenného a kam chce proniknout konkurenční zlá parta, což celé Foglar ještě jednou obšlehl v pozdější Modré rokli (která si ze Země Nikoho půjčila lom i obměněné katastrofické finále). Nechybí ani další klasické foglarovské motivy jako hrdina svíraný strachem z vydírání nebo zde výrazně akcentované rodičovské zákazy, většina příběhu se odehrává klasicky na podzim, jehož brzké nevlídné a strašidelné soumraky Foglar ve svých knihách tak rád zmiňuje, ale hrdinové tentokrát nejsou plakátoví správňáci nebo napravení flákači, ale normální kluci a je tu zajímavý motiv klubu, který se inspiruje Rychlými šípy (rovněž tu hraje důležitou roli chuligánská parta Zelené vesty z komiksů o RŠ), ale vlastně se chová celkem svinsky. A motiv jakéhosi dobrodružného románu, který se odehrává v čtvrti, kde hrdinové bydlí, a jehož psaní zde přechází z generace na generaci. Taky tu Foglar lehce naťukne soužití bílých s cikány (jedna z hlavních postav je cikánský kluk) a démonizuje chuligánství part výrostků. “Toto je sídlo moje, tady je můj kraj. A kdokoliv sem přijde, vetřelcem se stává, byť jeho úmysly sebelepší byly!”

3 22.12.2014