chamyl komentáře u knih

Lidská práva musí být bezpodmínečně dodržována a upřednostňována před ostatními právy, a to i za cenu porušování a upozaďování lidských práv.
Zajištění svobody jednotlivce zajistíme i za cenu omezení jeho svobody.
Mám právo vám prodat vše, co si máte za povinnost koupit.

Zajímavě a široce pojaté úvahy i geneze lidských práv dokládající věčný a aktuálně sílící souboj mezi individuální svobodou a závazky vůči společnosti. Mravenci a včely mají jasno od nepaměti. Lidé se ovšem budou zřejmě vždy pohybovat v opakujících se kruzích, jejichž rotace skončí až s posledním zcela svobodným, leč však osamoceným a nešťastným člověkem nemajícím už žádnou příležitost se vůči někomu či něčemu vymezit a uplatnit tak nárok na svá nezcizitelná práva.

19.11.2022

Nedočetl jsem, proto nehodnotím.
Během čtení jsem byl docela zmaten, ale nakonec mi pomohla informace kdesi z médií, že autor toto své "dílo" označil za parodii. Nevím, jestli to je pravda, ale alespoň by to dávalo část nějakého smyslu.
Pro mne povýšená a zcela zbytečná kniha.

Povinná četba pro všechny milovníky filozofie i Platóna, do kterého Popper střílí ostrými a přesvědčivými náboji. Názor čtenáře na autorovu argumentaci ponechávám na jeho vlastním uvážení, ale stejně jako Platón je Popper velmi přesvědčivý a precizní v podpoře svých myšlenek.
Čtivá kniha, která se ovšem mnohým fanouškům velkého řeckého filozofa nečte úplně snadno. Je však velmi dobře, že byla napsána a jsem přesvědčen, že by udělala radost i Sókratovi.

22.10.2018

Eduard Petiška starověká témata uměl vyprávět dokonale. Z velké části jde o jakési převyprávění Starého zákona, velmi dobře ovšem srozumitelné - a především i čitelné - dětem. Tyto báje a příběhy, které patří mezi kulturně-historické dědictví lidstva, by podle mého názoru měl znát každý a to bez ohledu na svoji víru či náboženské vyznání.
Vždycky mě ovšem zarážela určitá věrolomnost té „obyčejné slušné“ bezejmenné izraelské většiny: jakmile jí Jahve přestal posílat pečené holuby rovnou do pusy, či pokud jejich dodání trvalo příliš dlouho a dokonce přinášelo nějaké úsilí, tak na svého Boha okamžitě začala žehrat nebo zapomínat a obracela se zpět ke svým původním utlačovatelům či jiným pochybným modlám. Jak dnešní...

22.03.2016

Přiznávám: se Saint-Exupérym jsem si nesedl. Přečetl jsem Malého prince i Kameny chrámu a už nemám tak úplně chuť do čtení něčeho dalšího. Zmíněné knihy nejsou určitě špatné či prosté zajímavých myšlenek, ale podobnou měrou jsou zároveň všední a při jejich čtení kolem mne neustále víří pocit přecenění... A nebo je jejich hloubka tak hluboko, že jsem k ní nedokázal dohlédnout. Každopádně je řadím do kategorie "pocitových" knih, na jejichž hodnocení má velký vliv aktuální rozpoložení čtenáře. A v tom jsem se s nimi asi nikdy nepotkal, takže kolem mne prošly jako okolo každého z nás projde během života mnoho příjemných lidí - pohovoříme a zasmějeme se, ale za nějakou dobu nám v mysli vyblednou do neurčité vzpomínky, že jsme se někdy viděli.

06.11.2015

Přiznávám, že jsem knihu asi nepochopil. A nebo lépe jsem nepochopil oslavy její výjimečnosti. Odtažitá, chladně popisná, bez emocí v ději či u čtenáře. Hvězdičky přidávám za určitý náznak schematičnosti davu, který rozhoduje a soudí na základě toho, jak věci vypadají a ne jaké opravdu jsou. Ale i tak mi to přijde vcelku málo. Dobře to shrnula Skjaninka.

14.11.2014

Smíšené pocity. Na jednu stranu vcelku čtivý styl se zajímavými postřehy, které zejména neekonomy mohou upozornit na méně zřejmé souvislosti. Na druhou stranu ovšem otravný autorův exhibicionismus (s kým vším se setkal a u koho byl i doma) a přílišné zevšeobecňování statistik a nejrůznějších průzkumů. A jelikož je mi blízký klasikův – snad Churchillův – bonmot, že „důvěřuji pouze statistice, kterou jsem sám zfalšoval“, tak mě jejich nadužívání coby důkazního břemene docela unavovalo. Takže jak jsem napsal v úvodu: smíšené pocity a pro mne spíše zklamání.

17.07.2014

Upřímně: tenhle Dostojevskij mě minul. Na pohled zajímavá forma vycházející ze vzájemné korespondence dvou lidí postupně působí čím dál tím otravněji a zdlouhavěji. O samotném charakteru postav příliš nevypráví a tak jsem si k nikomu nedokázal najít cestu. Škoda, zvolený formát nabízel zajímavější vývoj a snad i dobrou příležitost proniknout pisatelům opravdu pod kůži. Takhle je to příliš plytké a povrchní. Možná bych měl dát jen jednu *, ale z úcty k autorovi jeho vysvědčení zdvojnásobím. Souhlas s Christem.

18.10.2012

Hladový těžko vysvětlí sytému, co je to hlad. Nebo vykládej otrokovi o svobodě. Tak nějak působí tato Améryho kniha na člověka, který nebyl internován v koncentračním táboře, nevisel za ruce spoutané za zády na háku, nebyl jen pro svůj původ kdykoliv na obrazný i faktický odstřel... Toto jsou zkušenosti (podobně jako řada dalších), které lze pouze zažít a nikoliv pochopit. Améryho eseje jsou silné a přitom (nebo možná právě proto) ryze osobní bez moralistického zobecňování. "Tak to vidím a cítím já, Jean Améry" je mottem jeho úvah. O této knize by se dalo dlouho rozprávět, uvažovat i polemizovat - zmíním však pro mne neuvěřitelně nadčasovou a vizionářskou úvahu o domově, kde autor velmi trefně předpovídá snahu o urbanistické sjednocení světa, ve kterém jsme za posledních 50 let udělali neuvěřitelný "pokrok" k celosvětové uniformitě.

12.10.2012

Bohužel je velmi znát, že Orwell své deníky psal pouze pro sebe bez záměru jejich publikace. Nejedná se navíc o deníky ve smyslu "zpovědí", ale o chronologické záznamy Orwellových dní. Čtenář se tedy jen velmi málo dozví o autorovi a jeho myšlenkách či názorech, na druhou stranu ovšem získá velmi podrobné informace o denní dojivosti Orwellovy kozy či počtu snesených vajec jeho slepicemi a jejich aktuální ceně na trhu. Za nejzajímavější pasáže tak považuji cestopisné zápisky z cesty k Wigan Pier a chmelovou brigádu. V anotaci slibované odbočky s filozofickými úvahami a analýzami se vyskytují tak sporadicky, že lze prakticky konstatovat jejich naprostou absenci. I tak je to ovšem zajímavý pohled na 40. léta minulého století, bohužel téměř prost Orwellova ducha. Kdo chce poznat, jak tento velikán literatury žil, ten ať sáhne po této knize. Koho ovšem zajímá jak myslel, ten ať hledá jinde.

27.08.2012