Bruka komentáře u knih

Dávám tři.
Áďa skutečně nebyl úplně blbej, měl to dobře spočítané a věděl, jak věci napsat tak, aby mu to lidi sežrali. Pokud se na knihu člověk podívá z historického kontextu, tak je samozřejmě v úplně jiné pozici, než nebohý Hans, co si ji jako podpultovku předčítal před spaním, než dohořel poslední svazek říšských marek v kamnech. V té době to prostě dávalo smysl - kritika demokracie, obviňování "anonymních elit" z rozvrácení mocného Německa... Ono dneska je každej generál po bitvě, ale té knize prostě nelze upřít, že působí sečtěle a že i naprosté vycucaniny z prstu á la spiknutí sionistické kliky působí věrohodně a v pseudo-intelektuálním kabátku i vědecky.
Takových knih na světě moc není a je obrovská chyba, že ji zakazují, protože dnes už lidé nemají absolutně žádnou zpětnou vazbu na to, jak moc škody může napáchat poupravená, demagogicky emotivně zacílená infomace.
Povinná četba středních škol - s historickým, sociologickým a politologickým komentářem.
Jen škoda, že to je taková užvaněná nuda a děcka by z toho po 20 stránkách lezly po zdi...

18 11.07.2017

Gó rin no Šó je bible války - naprosto nadčasová, všeobjímající a univerzálně psychologicky definující veškeré fáze, zákonitosti a východiska mezilidského konfliktu, se vztahem k přírodě, společnosti i fyzikálním zákonům. Musaši byl génius a možná i právě proto můžete některé pasáže číst třeba 10x a stejně je nepochopíte - jen aby vám jejich význam docvakl o rok později, když strouháte okurky na tzatziki :) Kniha, kteru uplatní v životě každý, od brigádního generála, přes bankéře a brankáře, až po obyčejného kmána, co si musí ve tři ráno se třemi v krvi obhájit před rozespalou manželkou rozbitou vázu v předsíni.

7 11.07.2017

Dočíst tuhle knížku je jako přijet z letního tábora, kde ste si poprvé šáhli na kozy - zas tak nic významnýho se nestalo, ale notnou chvíli na to ještě budete myslet. Možná jsem weeboošná povaha, ale i přes notnou idealizaci Musašiho a lehce otravné pasáže s bábinkou a Ocú, mi tahle kniha přišla postupným, klidným a labužnicky roztahaným průchodem všemi těmi historickými událostmi jako zkušenost, která člověka prostě musí vnitřně přetvořit. Asi nic pro někoho, kdo nemá čas přemýšlet nad tím, co právě přečetl - tempo není závratné, ale tak to v japonské kultuře bývá - jak spěchají v metru a na ulici, jak vlaky jezdí na čas a manažeři spí na zastávkách, tak kniha zašustí stránkou a v prostoru se rozlehne ticho.

9 11.07.2017