bhn
komentáře u knih
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Je rozhodně potřeba dělat osvětu v tom, jak vypadal a mnohdy ještě vypadá život prostých lidí v Číně. Na druhou stranu je ovšem dobré dodat, že některé poznámky jsou zavádějící a plynou z nedostatečného porozumění Číně (zní to absurdně, především když tu ostatní chválí, jak pan Etzler Číně rozumí, ale napřiklad čínština skutečně nefunguje tak, že se musíte všechny znaky slepě nabiflovat).
Pravidla moštárny
John Irving
"Čteno" jako audiokniha. Podání pana Mrkvičky je úžasné - a stejně tak celá kniha. Ano, není to na jeden večer, ale já si na všechny hrdiny tak zvykla, že mi bylo smutno, když jsem dočítala... :-)
Soukromý život předsedy Maa
Li Čchi-suj
Bývala bych knize jako takové dala lepší hodnocení, ale moc mě zklamal překlad - vypadá jako šitý horkou jehlou, překlepy jako takové bych přehlédla, ale transkripce čínských jmen je celá špatně, často až do té míry, že bez dobré znalosti čínských reálií nelze odhadnout, o kterou osobu vlastně jde.
Rozluštěno
Mai Jia
Označení psychologický thriller je dle mého názoru velmi nadnesené, ale určité kouzlo se knize upřít nedá, je poměrně podrobným popisem života hlavního hrdiny a potažmo i celé jeho rodiny a přátel. V celém příběhu mi ale chybělo něco, co by mě překvapilo nebo ohromilo, dál jsem četla vlastně jenom proto, že jsem nevěřila, že to je skutečně všechno a víc se nedozvím.
Rušivý byl místy i překlad, "jing a jang" skutečně neexistuje, stejně tak jako je matoucí přepis autorova jména v mezinárodní transkripci pinyin a k tomu jména postav v transkripci české (i tam místy ovšem přepis uklouzl a transkripce je mezinárodní).
Celkově bych knihu hodnotila jako odpočinkové čtivo pro čtenáře, který nechce žádné velké vzrušení a rád se začte do detailů.
A zavaž si tkaničky
Roman Szpuk
Krásná lidská knížka, která prostřednictvím navenek prostých obrazů strčí člověku pod nos věci a okamžiky, kterých stojí si za to všimnout.
"Každý má svůj stín?" ptá se Dominik.
"Každý."
"A je to kamarád?"
"Je stejný jako ty. Akorát nemá obličej."
"A není jenom černý," dodává Dominik. "Koukej, tady je šedej, tady bílej nebo kamenitej."
Zbloudilá loď a jiné povídky
Ke Fej
Co je sen, co je realita, čemu věříme a čemu vůbec věřit můžeme. Povídky, ve kterých se stírá hranice mezi skutečným a snovým světem, v nichž každý detail, každé jméno může něco znamenat a implikovat... Ale třeba také vůbec nemusí :-)
A co když je to ta pravá?
Danny Wallace
I přes místy velmi zdlouhavé pasáže mě něco donutilo knížku dočíst, snad potřeba ujistit se, že končí tak, jak jsem od začátku čekala, že skončí. Pár milých postřehů a vystihnutí pocitů a atmosféry mi uvízlo v paměti, ale kdyby byla knížka proškrtaná na polovinu, nijak by jí to pravděpodobně neuškodilo...