belerofontes komentáře u knih

Wow!
Expedice je volné pokračování či doplnění jedné staré publikace,vydané švédskou geografickou společností v r. 1933 a sice knihy:"Balonem k severní točně".
Tato je zajímavá poměrně rozsáhlou fotodokumentací získanou pátráním autorky v archivech a kromě lékařských úvah nad možnou příčinou smrti polárníků jsem zde objevil i nové informace o průběhu expedice či dokonce fotografie z pitevny!..:-)
Trochu se divím, jak je Bea Uusma až obsedantně fascinována více než stoletým tragickým příběhem(odtud možná ten zavádějící podtitul knihy) ,ke kterému sbírala materiály dlouhých 15 let...
Je graficky velmi dobře zpracována a je záživnější než výšeuvedený antikvariátový kus.:-)..

4 10.11.2018

Autobiografie člověka,který jako první z lidí dobyl oba světové póly (i když ten severní pouze ve vzducholodi).
V jednotlivých kapitolách odhaluje okolnosti a důvody snad všech svých objevitelských cest.
Z mého pohledu nejzajimavější byla část,kde vypráví jak si značili cestu polární pustinou k Jižnímu pólu aby zpátky nezabloudili. Logistika jeho cesty je fascinující a zůstala dodnes nepřekonána...
V textu nicméně prosvítají i jeho osobní a ne vždy pozitivní vlastnosti. Neskutečná ctižádost, hypertrofické sebevědomí i tvrdost ke svým podřízeným.Po přeletu nad Severním pólem například nevybíravě psal o Nobilem-geniálním konstruktérovi vzducholodí,který byl podle něj obyčejný břídil.Uroveň Amundsenovy výpovědi má tak někdy až charakter bulvární pomluvy k lidem jenž nemůžou říci svojí verzi.Dobový tisk mu někdy vyčítal jeho chování (zabíjení a pojídání psů během cesty na jižní pol,nebo jeho riskování a neupřímnost) a on se snad bránil tím,že napsal tuto knihu...
Ale i přesto zajímavá a především autentická výpověď člověka,který toho opravdu dokázal hodně.Díky svým schopnostem se stal spolu s Nansenem jedním ze symbolů norské vytrvalosti.

TIP :
Ve Francii asi 100 km západně od Bordeaux leží na pobřeží Atlantiku malé městečko Biscarrosse ve kterém je muzeum hydroplánů. (Museum of seaplanes Biscarrosse).
V tomto muzeu je k vidění jeden z nalezených původních plováků Amundsenova letadla ve kterém vzlétl ke svému poslednímu tragickému letu r.1928 když pátral po osudu posádky vzducholodi "Italia"...

4 13.05.2018

Pouze díky konzervačním vlastnostem arktické přírody mohl vzniknout v roce 1930 náhodný nález tří zmrzlých a od ledních medvědů poničených lidských těl na odlehlém Bílém ostrově (součást Špicberk).
Od té doby se mnozí snažili (a dodnes snaží) vysvětlit jak se vše tenkát odehrálo...
Dílo je to velmi podrobné.Začíná životopisy letců,rozebírá i předpoklady vystrojení výpravy,rekonstruuje deníkové záznamy a je zde mnoho fotografií včetně těch,které pořídili členové výpravy pólu. Dodnes zůstává záhadou proč Andreé a jeho společníci zahynuli ve chvíli,kdy konečně dosáhli na začátku zimy Špicberk a kdy měli prokazatelně dostatek potravy...
Knihu nicméně ke čtení doporučuji pouze opravdovým fandům polárních výprav a záhadologům.Ze začátku příšerně nudí a je velmi popisná.Vznikla krátce po nalezení ostatků výpravy.

TIP PRO CESTOVATELE:

Na druhou stranu vřele doporučuji návštěvu muzea A.Andreého ve Švédsku,které leží v nádherném prostředí u břehu jezera Vattern v městečku Granna -rodisku Andreého.Toto malé muzeum je věnováno některým nalezeným atrefaktům z jeho výpravy i s modelem balonu ve kterém letěli ...
Rozhodně se tam zastavte pokud budete mít náhodou cestu kolem stojí to za to:-)

Poznámka:Andréeho výpravě je rovněž věnována nedávno vydaná kniha od Bea Uusma:"Expedice".Je doplněním této knihy,jakýsi její epilog...

4 26.03.2016

Velmi dobrá etnografická studie z r. 1891 i když překlad a české vydání je až z padesátých let minulého století.
Nansen zachytil velmi citlivě běžný den a duchovní úroveň života lidí 19.století v dalekém Grónsku.Svým vyprávěním dokázal zastavit čas,jakoby pořídil fotografii.A to je na této knize nejhezčí. Tady a dnes žijeme totálně jinak.Některé popisy z knihy jsou úsměvné až šokující...
Je na škodu,že v češtině nikdy nevyšly práce od dánského autora Hanse Egedeho na kterého se autor často odvolává a srovnává svá pozorování s jeho...

str.36
„Původní obyvatelé Gronska používali rostlinnou stravu různého druhu:mimo anděliku mohu uvést pampelišku,šťovík,různé chaluhy,šíchu černou a borůvky.Mezi jejich největší delikatesy patří však obsah sobího žaludku.Porazí-li Eskymák soba a může vzít jen jeho část,jistě si nejdříve vezme žaludek.A poslední prosbou grónské slečny,když odchází její milý na lov sobů je,aby na ní nezapoměl s obsahem žaludku…
…vždyť labužník sob nashromáždil ve svém žaludku velmi vybrané věci z nejjemnějších výhonků mechu a trávy a to všechno zpracoval v jakousi kaši s přídavkem poněkud ostré a kořeněné žaludeční štávy.Sám jsem toto jídlo okusil a neshledal jej špatným.,bylo kyselé a připomínalo staré sražené mléko.“...

str.71
..."Eskymák nemá ani plné vlastnické právo na svůj úlovek.Od dávných časů panují určitá pravidla,podle nichž se úlovek rozděluje…
..Je li přitažena k pevnině větší velryba,bývá prý tuze nepříjemný pohled na všechny obyvatele osady,jak se k ní vrhají,vyzbrojni noži,a jak si káždý z nich bere svou část,zatímco zvíře je ještě ve vodě.
Počínají si přitom velmi krvelačně.Dalager o tom tvrdí,že ještě nikdy neslyšel ani neviděl,že by nějaká velryba byla stažena aniž by přitom nebylo mnoho lidí zmrzačeno,nebo alespoň vážně zraněno.Je to důsledek neopatrné horlivosti,když množství lidí dokáže na rybě ležet a každý se přitom tuží a nedává zvláštní pozor,kam se nůž zařízne nebo kterým směrem se rozmáchne.Charakteristické pro jejich krásnou povahu je však že kdo tímto způsobem utrpí zranění nikdy nemá vůči pachateli zášti ale považuje to za nešťastnou náhodu.“...

3 09.07.2020

Tuto "dizertační práci" jsem kdysi koupil ve výprodeji v Levných knihách za 30 kč s tím,že když se mi nebude líbit nebude to velká ztráta.
Investice se však bohatě vrátila a k mému příjemnému překvapení to nebyla suchopárná vědecká práce ale velmi čtivé pojednání,takže jsem se toho hodně dozvěděl jak o chemii a účincích této drogy ,tak o její historii,která je s tím neodmyslitelně spojena.Text dobře ilustrují dobové dokumenty a fotografie.
Na začátku nevinný,účinný lék proti kašli se po čtyřiceti letech změnil v zapovězenou drogu devastující lidské životy.

3 14.03.2018

Skvělé vyprávění dánského badatele a etnografa popisující zážitky během 5.thulské výpravy (celkově jich bylo 7) Jedná se však pouze o jakýsi beletrizovaný výběr z jeho rozsáhlých deníkových záznamů.Kniha mi připomněla Freuchenův cestopis Moje mládí v Gronsku a v mnohém ho doplňuje...
Tato fascinující cesta za poznáním kanadských a grónských Eskymáků trvala skoro dva roky- 18 000Km až k západnímu pobřeží Aljašky a to pouze pěšky nebo se psím spřežením...
--------------------------------------------------------------------------


TIP PRO CESTOVATELE:
V Dánsku,70Km severně od Kodaně na pobřeží leží městečko Hundested. V něm muzeum "Knud Rasmussen Hus"-dům, ve kterém žil na sklonku života tento člověk.Dvoupodlažní stavba se slaměnou střechou,původním interiérem a kůžemi pižmoně či ledního medvěda je umístěna v nádherném prostředí na útesu nad místy, kde se setkává Severní a Baltské moře.Musím říct,že je málo tak romanticky nádherných a kontemplativních míst jako tohle a že je úžasný pocit tam pobýt pár chvil.Dívat se na moře a meditovat v místech, kde žil jeden z největších přátel eskymáků...

3 30.03.2016

Kniha je zajímavá tím,jak v ní Messner až anatomicky popisuje jak složité je dostat se na Everest přes dvě konkrétní místa v zóně smrti nazvané step1 a step2, zamýšleným Malloryho přístupem ze severu.
A tak po 75 letech bylo nalezeno jeho tělo v poloze jak naposledy vydechlo,dokonale přírodně balzamováno...Proto tato kniha.
Trochu mi vadilo,že snižuje do role statisty účast druhého horolezce Irvina,jenž na Everestu zemřel také a když kritizuje dnešní everestovskou turistiku,kterou sám i když nepřímo pomohl nastolit.
Messner vystoupil na Everest spolu s Habelerem jako první člověk bez kyslíku,takže všechna čest! (Pouze necelé dvě procenta ze všech lidí co kdy stanuli na vrcholu to dokázali bez přídavného kyslíku) Nicméně jak sám píše,hora patří Mallorymu.Protože i když měl nesrovnatelně horší podmínky(neznal kudy) a s vybavením odpovídající roku 1924 tak se dostal zatraceně vysoko...

2 23.01.2023

Existuje i kratší(dětská) verze knihy,která má pouhých sto stránek,ale i tak je to čtení hlavně pro skutečné fandy bílé poušte severu...
Dostat se pěšky nebo s pomocí psího spřežení na severní pól je nadlidský úkol i dnes,protože tento geografický bod leží uprostřed oceánu a led nad ním se vlivem větru a mořských proudů pořád točí a posouvá jako gramofonová deska.
Peary o to usiloval dlouhých 20 let.Musel se naučit eskymáckému stylu života, sehnat mnoho peněz,a odrazit až dehonestovat současníky,kteří tvdili,že to dokázali před ním (Frederic Cook).

Mathew Henson (Pearyho sluha-afroameričan!), Uteh,Ežingveh,Síglů,Uquich (Eskymáčtí-psovodi) a samozřejmě Robert Edwin Peary.To bylo šest lidí,kteří na severním pólu (nebo v jeho bezprostřední blízkosti) stanuli jako první lidé. Eskymáci dostali za tento výkon pár pušek,nábojů,či předmětů denního užívání a stali se ve své osadě velmi bohatí...Henson získal přechodnou slávu,na černošského sluhu tenkrát neobvyklou no a Pearyho jméno je zase zapsáno v každém školním atlase na stránce s vyobrazením Severní točny…

str. 312

„Kdo jest oblečen v teplý kožešinový oblek může podniknouti za klidného počasí a snesitelné zimy(nepřesahuje-li tato 40C pod nulou)pozorování bez vážnějších obtíží…
…Pokud sahá moje zkušenost,má badatel největší obtíž se zrakem.Očím jež vydány jsou po celé dny a týdny oslňujícímu lesku denního světla,jež musí ustavičně pomocí kompasu určovati směr a za takového světla zírati k určitému bodu,jest provádění celé řady šetření úlohou nemálo obtížnou.Velké napětí zraku v době kdy nutno za oslňujícího světla přístroj pevne ustaviti,docíliti přesného obrazu slunce a odečísti nonius je obyčejně příčinou,že oči se zalévají krví a ještě po celé hodiny potom bolí.
Provedení celé řady vyšetření v kraji točnovém ublížilo mým očím tou měrou,že ještě po tři dny nebyl můj zrak schopen služby tam,kde byla třeba přesného zírání“…

2 09.07.2020

Předpokládám,že tuto publikaci budou číst jenom muži,i když minimálně z poloviny byla napsána ženou,před kterou tímto uctivě smekám! Je vidět,že problematice ozubených kol a převodových ústrojí rozumí,a navíc to umí i srozumitelně vysvětlit.Jsou zde jednoduché výpočty či grafy,pomocí kterých lze problematiku pochopit lépe,než z internetových diskusí rádoby „odborníků“.
Je jasné,že mnoho informací o fungování automobilů s pohonem všech kol je dostupných na internetu.Především videa na You tube jsou někdy názornější,než desítky stran textu.Díky teoretickému úvodu v této knize,kde jsou popsány úplné základy je možné se však odrazit k dalšímu studiu...
Kniha reflektuje vývoj cca do roku 2004,takže neuškodila by aktualizace,ale i tak po jejím přečtení můžete každý začít psát fundované příspěvky o dané problematice na web a myslím,že obdrží mnoho lajků.:-)

2 24.03.2020

Kniha pootevřela a změnila můj názor na denník J.F.Scotta,kde popisuje své snažení o dosažení Jižní točny v r. 1911.
Autor je značně kritický jak k britské propagandě jenž vykreslila tuto expedici jako čiré hrdinství bez nedostatků,tak k vedoucímu výpravy a jeho logistice a rozebírá příčiny nezdaru. Našel jsem zde nové zajímavé informace technického charakteru,například proč byl parafín k ohřevu který používal Amundsen lepší než petrolej jenž používal Scott,ale i jiné jako například,že jeden z členů závěrečné skupiny Ted Evans byl v této polovojenské výpravě v hierarchii velmi nízko a sloužil jenom jako jakýsi sluha ostatních.Nebyl tedy plnohodnotným členem,který by užíval všech výhod a proto možná zahynul jako první na omrzliny a vyčerpání.Knihu doplňuje mnoho citací i z jiných deníků polárních výprav.

2 15.12.2018

Dobře zdokumentovaný osud jednoho vojáka,který má svoje jméno,na rozdíl od tisiců bezejmenných pohřbených kdesi ve stalingradských pláních v masových hrobech...
Kniha je zbytečně rozvláčná,mohla by být tak o třetinu tenčí,jsou v ní však zajímavé informace o pozadí stalingradské bitvy,která sice trvala "jenom" půl roku,ale Pauluse poznamenala na celý život.Přišel v ní o čest o rodinu a o více než deset let života,které strávil v ruském zajetí.Paulus byl pro mně vždy určitým archetypem ztracené poslušné generace,která vyrostla pro válku.I když o jeho pocitech a prožitcích jako poraženého a cti zbaveného člověka je tam toho poskrovnu,nejzajimavější mi přišlo líčení závěru jeho života v NDR.
Byl jsem překvapen, že i když byl velícím generálem smrtící armády,byl tento voják určitým způsobem vzdálen svým smýšlením lidem kterým sloužil.Nebyl to až takový "tvrďák" jak ho líčí především některé filmy.

2 26.03.2018

Zdroj,bez jehož citace se dnes neobejde žádná kniha o dobývání aztécké říše.Desítky španělských a mexických jmen či geografických názvů jenž je obtížné vůbec přečíst,natož si zapamatovat.Šílených 800stran texu.Kronikářův styl je osobitý a často opakuje některé věty a některé příhody jsou si podobné jako vejce vejci takže se v textu snadno ztratíte.Bylo to však napsáno před pětisty lety takže nelze než se přizpůsobit.

Knihu jsem chápal ve dvou rovinách:
V rovině příběhu,který je neuvěřitelný,zkrátka jakoby naši zemi navštívili Marťané. To samé totiž byl příjezd Cortése a jeho mužů pro Mexičany. Boj civilizace Vůle a civilizace Poslušnosti z nichž ta druhá byla určena k zániku.Ze začátku jsem sice obdivoval Cortése jak si dokázal poradit s několikanásobnou přesilou Mexičanů, jak dobyl Tenochtitlán, jak se vyspořádal s odbojem vlastních lidí i s armádou,která byla poslána do Mexika aby ho zahubila... Neuvěřitelný člověk.Později však čtenář pochopí i jeho stinné stránky a nespravedlnosti kterých se dopouštěl na svých lidech či indiánech.V celém popisu událostí snad nenajdete jedinou kladnou postavu. Násilná smrt ať už vlastních nebo cizích je zde přirozený proces přijímán zcela bez emocí.Není nikoho kdo by za vraždu nebo bezpráví potrestal vinníky...

Druhá rovina je neméně důležitá. Je to rovina myšlení lidí 16. století. A tím je tato kronika vlastně nejzajimavější.Jak mysleli a co je motivovalo v jejich konání? Tu a tam prosvítá obrovská zbožnost zejména na začátku se snahou přivést indiány od lidských obětí,kanibalizmu,homosexuality či jiných "úchylek"na správnou cestu.Na druhou stranu cejchování otroků žhavým železem,chamtivost a rozbroje způsobené leskem snadno nabytého zlata zcela morálně rozložili španělské dobyvatele.

Autor ,Del Castillo byl obyčejný voják a kdyby nenapsal tuto kroniku,jeho jméno by bylo navždy zapomenuto jako jména stovek a tisíců ostatních co bojovali za krále,ale nic z toho neměli.Byla reakcí na jiné kroniky, kteří u toho na rozdíl od něj nebyli.Je v ní málo emocí,mnoho intrik a ještě více smrti způsobené kuší,mečem nebo kopím,které však byly "nutné",aby západní civilizace i zde získala převahu.

2 04.02.2018

Paráda.Tato kniha je můj náhodný objev v malém knihkupectví,navíc začal jsem ji číst odprostřed (od Karla Velikého) ,ale nakonec jsem se vrátil i na začátek.
Autor sice podává dějiny svým subjektivním pohledem,ale takového učitele dějepisu bych si přál. Všechny dějinné etapy přecházejí plynule jedna do druhé a vše má svoji logiku. A tohle nás ve škole neučili.Běžné učebnice dějepisu mají totiž očíslované a přísně oddělené kapitoly plné dat ,čísel a jmen. Gombrichovi však stačí pár klíčových vladařů a králů aby se posunul dál.S daty pracuje obezřetně a citlivě, hodně srovnává,aby si čtenář nějaký ten údaj víc uvědomil a zapamatoval...
Kniha je především o starověku a středověku, novověku se věnuje pouze v posledních dvou kapitolách.To však vůbec nevadí.Není to klasická učebnice dějepisu,je to kniha o souvislostech.
Určitě se k ní budu vracet.A hlavně pořídím si další Gombrichovy knihy ke čtení protože s ním se nelze nudit.

2 29.10.2017

Je to pohled maďarského historika tedy z druhé strany a ne z hlediska tradičních publikací,ve kterých jeho postava vyznívá jednoznačně kladně.
Byl Štúr gay?Byla jeho tragická smrt sebevraždou? Proč změnil původní myšlenku že za základ slovenského jazyka bude považovat češtinu bible Kralické na Středoslovenské nářečí a proč se centrem národního života Slováků stalo město Martin a ne Bratislava? To jsou otázky na které Demmel hledá v archivech odpovědi...
Díky za tento pohled. Kéž by bylo více takových knih o relativně nedávné obrozenecké historii,protože tady je co dohánět... Kniha je podložena stovkami citací z archivních materiálů a je sympatické že autor již v úvodu deklaruje,že se nejedná o novou pravdu,ale o polemiku.

2 10.05.2017

Pohled na historii jinak,než nás učili ve škole.
Hobhouse se dívá na dějiny skrze lidskou motivaci a ne jako na sled událostí. Vždyť koho by například napadlo,že za rozvoj otrokářství v Americe může vznik závislosti evropanů na cukru a jeho narůstající spotřeba v 17 století?
Je vidět, že autor měl obrovský rozhled. Argumenty jsou podloženy věcnými údaji a tabulkami.Tato metoda pohledu na dějiny je častá zejména u britských autorů jako je například N. Ferguson (Civilizace).

2 23.02.2017

Ze začátku se mi líbilo,jak ty povídky mají pointu většinou až v poslední větě.Jinak spíše čtení k vyvolání určité nálady nebo pocitu ,což se autorovi daří znamenitě.Nechápu,že jsem Šigu objevil až po mnoha letech oklikou přes Akutagawu Rjunosukeho,Tento výběr povídek je moc povedený.

2 10.01.2017

Scottův deník udělal tragickou výpravu k Jižnímu pólu nesmrtelnou.
Uhlazenost deníkových záznamů (až na závěrečné stránky) je však matoucí a čtenář může mít zkreslený názor bez další literatury a komentářů.Pravda o expedici dříme totiž skryta kdesi pod povrchem mezi řádky.Je dobré znát společenské pozadí i motivaci jednotlivých aktérů.Pak teprve se deník stane srozumitelnějším.

Jejich výkon to však v ničem nesnižuje.Tito muži fungovali v třeskoucích mrazech bezmála 4 měsíce.Buď odpočívali v obyčejném plátěném stanu,nebo za sebou táhli těžké sáně.S obyčejným sextantem,tabulkami určenými k navigaci a v oblečení začátku dvacátého století dokázali urazit tam a zpátky více než 3000km ledovou pouští Antarktidy.
Neměli k dispozici nic z pomůcek dnešních "dobyvatelů"a proto jejich výkon sotva tak kdy může být překonán...

K cíli své cesty dorazili později než Norové,ale tisíce lidí díky tomuto deníku znají jejich jména: Scott Bowers Wilson,Evans Oates.Zatímco muže-vítěze- jenž následovali Amundsena zná jenom pár zanícenců a historiků.Tvrdí se,že kdyby Scott a jeho druhové byli bývali přežili,nikdy by nebyli tak slavní...

2 11.09.2016

Zpráva o dvouletém snažení Roalda Amundsena s lodí Gjoa o přeplutí z Atlantského do Tichého oceánu podél severokanadských břehů...
Nutno říct,že v té době již byl severozápadní průplav zmapován a chybělo pouze proplout jím.
O tuto plavbu usilovalo mnoho mořeplavců,mnoho staletí.Například 60 let předtím John Franklin,který zde beze stopy zmizel spolu se svými 129 muži a dvěmi loděmi.Tuto událost Amundsen uvádí jako impuls pro svojí cestu...
Je zde pár těžko uvěřitelných zážitků s eskymáky,popis putování i odbočky k nešťastné Franklinově výpravě.
Jinak je kniha spíše čtením pro fanoušky historie polárních objevů.

Loď Gjoa dnes stojí zakonzervovaná v Oslo vedle neméně slavné lodi Fram se kterou Amundsen plul později do Antarktidy.Rovněž osada na ostrově Krále Wiliama v kanadské arktidě dodnes nese jméno lodi která zde kotvila jednu dlouhou polární zimu-Gjoa Haven...

2 30.03.2016

Theodor Herzl byl zjevný utopista ohledně fungování a existence státu podobě Jako Moore nebo Campanella.Tento stručný návod na vznik státu Židů je toho důkazem. Nezažil ani jednu z velkých válek nebo totalitu. Přesto však jsou jeho,z dnešního pohledu naivní názory,něčím sympatické a stále aktuální.Nikým nepohrdá nad nikoho se nevyvyšuje,chce pouze klid a mír pro svůj lid ať již stát vznikne v Palestině,Argentině či Ugandě.
Díky rozsáhlému úvodu ke knize jsem pochopil i rozdíl mezi judaismem a sionismem a že oba směry si můžou často protiřečit.Souhlasím s tím,že kniha by mohla být na školách "povinnou četbou" protože se dá zvládnout za jedno odpoledne a není to nic náročného.Samotné Herzlovy názory jsou pro svoji jednoduchost jenom dobrou ilustrací úvodního textu.

1 03.11.2023

Výborná kniha pro rychlou orientaci a historické souvislosti o nejsilnější mocenské dynastii,která kdy vládla v Evropě. Martyn Rady pochází z Maďarska a zdá se mi,že Habsburkům trochu fandí. Zajímavé je,že třeba na českém ikonickém králi Přemyslu Otakaru II. nenechal nit suchou.Naproti tomu na jiném místě zase chválí uherskou armádu,která byla na hlavu poraženaTurky v bitvě u Moháče že prý byla pouze nepočetná,ale jinak dobře vyzbrojená a vycvičená(což mě překvapilo)... Nicméně díky za tento netradiční a možná trochu polemický pohled.
Občas autor šokuje,nějakým tím údajem z osobního života šlechticů,aby čtenáře probudil a navnadil k dalšímu čtení,ale to se u literatury faktu dá odpustit.

1 04.02.2023