babyboar komentáře u knih
První Urbanova kniha, kterou jsem přečetla. Ačkoli toto dílo zrovna nevyvolalo čtenářské nadšení, u mne zabodovalo. Možná je to tím, že v Libni vyrůstala má babička a že ani já nemám do Libně daleko a všechny popisované realie si představuji na místech, která znám už jen z vyprávění a dnešního pohledu. Stejně tak příjemně nostalgické je vyprávění o nádherných starých automobilech a to dokonce i pro neřidiče a laika jako jsem já. Až mrazivě na mě působí historické událnosti, z nichž nabývám dojmu, že se historie skutečně začíná opakovat.
Zajímavá kniha. Moje první setkání se současnou severskou tvorbou. Charakteristické slovo, které mě napadá je strohost. V závěru nevyjasněné otázky. Co tím Jana myslela, že se v posledních řádcích stala svou sestrou?
Už dlouho mě žádná kniha tak nezklamala jako tato. Některé povídky mají sice trochu nápad, ale většinou jsou příšerné, a bsolutně nesouvisí s tématem avizovaným v názvu. Ovšem nejhorší je fakt, že tato kniha snad neprošla žádnou korekcí, ani redakční úpravou. Tolik překlepů a hrubých gramatických chyb by neudělal ani školák!
Pro fanynku Die Toten Hosen nezbytná četba. A tak jsem objevila i výborného spisovatele.
Tady už autorka se svým pokusem psát "ze života" mocně přestřelila.