Arnolfini
komentáře u knih
Někdy prostě prší
Michel Faber
I kdyby sbírka "Někdy prostě prší" obsahovala jen povídku Ovce, která vydá na několik esejí o moderním umění, musela bych dát knize plný počet hvězdiček. (Přitom povídka nemá klasickou výstavbu, teoreticky by neměla fungovat, akorát že funguje - a skvěle.) Jenže těch vyloženě nadprůměrných povídek je tam mnohem víc - Krusta pekla, Skládání účtů (komu neutrhne srdce, žádné asi nemá) a samozřejmě titulní povídka Někdy prostě prší, napsaná dávno před masakrem v Dunblane.
Svět Michela Fabera se trochu podobá světu Patricie Highsmithové, po pár stránkách spadne mříž a vy už nemůžete zpátky. Povídky, ke kterým se v myšlenkách budete ještě dlouho vracet.
Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
V Londýně roku 1875 si ještě Jack Rozparovač cvrnká kuličky. Je to páchnoucí špinavé město, v němž na 12 dospělých mužů připadá jedna kurva, pardon, placená sexuální společnice. A tak je jen otázkou času, kdy se dědic kosmetické firmy dočte v lehce skandálním průvodci Další spanilé jízdy po Londýně o nebývalých kvalitách mladičké rusovlasé prostitutky a vyhledá její služby… Jestli od tlustého románu s názvem Kvítek karmínový a bílý čekáte Padesát odstínů šedi ve viktoriánském kabátku, budete zklamáni. Romantické duše rovněž, žádná Pretty Woman v korzetech se nekoná. Všichni ostatní čtenáři se zhluboka nadechnou, protože londýnská Skořepka nevoní po fialkách, a ponoří se do barvitého světa britské společnosti mezi usoplené fracky a udřené švadleny, nahlédnou do deníků dívek s rodokmenem, vyrůstajících v internátních školách a čekajících na vhodnou partii, seznámí se s emancipovanými vdovami a ratolestmi z vyšší třídy odloženými v dětských pokojích. Michel Faber vám to naservíruje do nejmenších podrobností, ovšem s neuvěřitelnou lehkostí, od snídaně přes donášku pošty (sedmkrát denně!) až po oblékání do večerní róby a osobní hygienu. Budete fandit sečtělé dívce Sugar, která chce uniknout z hampejzu, nebo naivní manželce Williama Rackhama, jež ani netuší, proč každých osmadvacet dní krvácí. Román Kvítek karmínový a bílý vyšel v sytém překladu Viktora Janiše a výtečné grafické úpravě Pavla Růta a těch 7,5 cm, které mu budete muset vyčlenit v knihovně, za to dozajista stojí.